Hledači pevného bodu

Země původu

Česká republika

Copyright

2001

Rok výroby

1990—2001

Minutáž

115 min

Kategorie

film

Žánr

časosběrný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Hledači pevného bodu

Český název

Hledači pevného bodu

Anglický název

Seekers of a Fixed Point

Pracovní název

Po letech III

Anotace

Dvouhodinový dokument Pavla Kouteckého Hledači pevného bodu (s pracovním podtitulem Po letech III) je završením dlouhodobého časosběrného projektu, mapujícího porevoluční české dějiny (období od října 1990 do října 2001) prostřednictvím životních peripetií jejich „účastníků“. Konkrétně hudebníka, politika a podnikatele Michaela Kocába, nejmladšího svědka listopadových událostí na pražské Národní třídě Kryštofa Rímského, jednoho z vůdců studentské stávky Martina Mejstříka a politika Jana Rumla. – První díl projektu, nazvaného Po letech, vznikl jako filmový týdeník pod titulem Po roce a na třináctiminutové ploše zachycoval i další osobnosti (Marta Kubišová, policista Vladimír Němec, Petr Čepek) a jejich situaci, v období do listopadu 1990, šedesátiminutové pokračování Po roce a opět po roce (1991) dokumentovalo tytéž osobnosti se stejným časovým odstupem. Sedmdesátiminutový snímek Po letech (1994), věnovaný památce Petra Čepka, se už zaměřil jenom na Mejstříka, Kocába, Kubišovou a Rumla, a šestapadesátiminutový film Po letech II (1997) již zachycoval stejnou čtveřici jako následující Hledači pevného bodu. – Těžištěm snímku je neustálé prolínání osobních úspěchů i problémů a společenské angažovanosti protagonistů. S výjimkou nezakotveného a tudíž nejvíce „hledajícího“ Kryštofa Rímského je dominantním tématem ostatních mužů jejich enormní pracovní vytíženost, způsobená právě účastí na veřejném či přímo politickém dění. Prostřednictvím co nejautentičtějších výpovědí, zaznamenávaných v „reálném čase“ (tedy nikoli prostřednictvím vzpomínek či archivních materiálů) Koutecký vytváří mozaikovitý pohled na porevoluční historii, v němž si nečiní nárok na objektivitu či úplnost. Hlavní kvalitou ojedinělého a obsahově nesmírně zhuštěného projektu, srovnatelného v českém prostředí svou metodou jen s filmy Heleny Třeštíkové, je ostatně jeho otevřenost. Lidé se před kamerou vyjadřují vždy k tehdy aktuální situaci, jejíž kontexty nemají možnost nahlédnout a zhodnotit. Kvalitu subjektivní výpovědi má však i zdánlivě neosobní, „složený“ výsledek. Koutecký si již v roce 1990 vybral osobnosti, jejichž společným rysem je důraz na morálnost jednání, někdy nerozeznatelný od jisté politické naivity (Rumlův pokus o vnitrostranický „puč“ v ODS, Kocábovo působení v později vytunelovaném investičním fondu Trend, Mejstříkova účast ve spontánně vyvřelém a na první pohled neúspěšném hnutí Děkujeme, odejděte!). Možná překvapujícím, ale jistě zákonitým vyústěním je, že s výjimkou nezaujatého Rímského se ostatní tři portrétovaní setkali na stejné straně v boji o Českou televizi na přelomu let 2000 a 2001. – Záměrem Pavla Kouteckého bylo pokračovat v projektu i nadále. Po jeho předčasné smrti jej dokončil kolega Jan Šikl ve čtyřdílném televizním cyklu Evoluce 4 z revoluce (2010). -zk-

Obsah

Michael Kocáb, hudebník, v listopadu ’89 zprostředkoval dialog vlády a Občanského fóra. Kryštof Rímský, gymnazista, v listopadu ’89 nejmladší svědek brutálního zásahu na Národní třídě. Martin Mejstřík, šéfredaktor studentského časopisu Kavárna, v listopadu ’89 jeden z vůdců studentské stávky. Jan Ruml, signatář Charty 77, v listopadu ’89 tiskový mluvčí Občanského fóra. 1990 (podzim). Mejstřík, zklamaný příliš velkými očekáváními, vymizel z politické scény. Kryštof se stal členem anarchistického hnutí. Bývalý disident Ruml je jako náměstek federálního ministra vnitra pracovně zcela vytížen. Kocáb jako poslanec nemá čas na hudbu a vede politická jednání, jejichž, nakonec úspěšně dosaženým, cílem je hladký odchod okupačních sovětských vojsk ze země. – 1991, podzim. Kocáb s úlevou rezignuje na poslaneckou funkci. Mejstřík ztratil veškeré ideály, s nimiž před dvěma lety vstoupil do politiky, Rímský se mezi anarchisty zajímá o politiku „na nejnižším stupni“, Ruml se svěřuje se svými spasitelskými sklony a s rozhodnutím odejít z vyčerpávající politické funkce, až všechno „dodělá“. Do žádné strany nehodlá vstoupit. – 1992, jaro (před volbami). Ruml se rozhodl dát svoje jméno do služeb Klausovy Občanské demokratické strany. Rímský se živí prací v pizzerii a doufá, že se jeho situace zlepší, Kocáb se jako představitel investičního privatizačního fondu Trend, založeného společně s Martinem Kratochvílem, smiřuje se závistí okolí. – 1992, podzim (po volbách). Mejstřík bydlí s přítelkyní a řídí dál časopis Kavárna A.F.F.A. Bojí se vítězství levice v příštích volbách. Kocáb je vytížen rekonstrukcí rodinného domu. Ruml jako nový ministr vnitra České republiky nemá kromě práce čas vůbec na nic. – 1994 (podzim). Mejstřík se žení a čeká rodinu. Pracuje jako vedoucí přílohy Českého deníku. Kocáb se učí pohybovat v obchodních kruzích. Ruml se na ministerstvu cítí jako v ghettu a v roce 1996 chce z politiky odejít. – 1996 (podzim). Rímský bere tvrdé drogy a přiznává, že mu to změnilo osobnost. Odmaturoval až v jednadvaceti letech, teď prodává sportovní potřeby a oblečení a neví, co chce v životě dělat. Ruml založil rodinu, má dítě, ale neustále jezdí po předvolebních mítincích. – 1996 (prosinec). Ruml tvrdí, že ztrácí sílu. – 1997 (jaro). Mejstříkovi mají dvě děti, Martin začal psát knihu, v níž se chce vypořádat s událostmi po roce 1989. Václav Havel je kmotrem novorozeného Kocábova syna. Podle hudebníka je narození nejdůležitější věcí v životě. Kocáb konstatuje, že Trend museli s Kratochvílem prodat, a nový majitel byl obyčejný zloděj. – 1997. Ruml tráví víkendy s rodinou na chalupě. Ví, že všeobecné zklamání, následující po revoluční euforii, odnese vláda. Po sedmi letech rezignuje na funkci. – 1997 (podzim). Rímský si pořídil pitbulla; má strach o budoucnost země. Kocáb zase skládá. – 1997 (4. prosinec). Ruml komentuje svůj dramatický odchod z ODS (takzvaný Sarajevský atentát), jenž prý nebyl tak promyšlený, jak to možná vypadalo. Necítí se dost cynický na to, aby byl politikem. – 1997, o 9 dní později. Podle Rumla začal v partaji hon na Klausovy odpůrce. – 1997, o 3 hodiny později. Ruml se účastní vnitrostranické konfrontace s Václavem Klausem, z níž odchází poražen. – 1998, únor. Ruml je zvolen předsedou nově založené Unie svobody. Jeho žena má těsně před druhým porodem. – Jaro 1998, před volbami. Mejstřík je politikou znechucen. Dál píše svou knihu a vydává Kavárnu A.F.F.A. Unavený Ruml si zvyká na problémy s vedením strany. – Den voleb. Unie svobody získává 7,3 procenta a stává se parlamentní stranou. – 1998, podzim. Rumlovi křtí druhé dítě, Jana Oldřicha. Spokojený otec však i v soukromí myslí na politiku. – 28. říjen 1998. Kocáb uvažuje, že bude kandidovat v příštích volbách. Mejstřík, žijící v domě na Malé Straně, dělá komunální politiku, Ruml kandiduje v senátních volbách proti Janu Kaslovi z ODS. Rímský se zasnoubil; nepřijali ho na herectví na DAMU, ale otec, hostující v Divadle v Dlouhé, mu zařídil práci v zákulisí. – 1998, prosinec. Rímský je v nemocnici; našli mu prý něco vážného. Čtyřiačtyřicetiletý Kocáb uvažuje, jak vyplnit zbytek života. Dělá „hudební konzervy“; politice by se věnoval „jen“ na úrovni ministra. – 1999 (podzim). Ruml se jako předseda jedné ze čtyř koaličních stran zabývá rodinou i politikou. Zahajuje proces vyslovení nedůvěry vládě. Jde mu o úmysly, ne o výsledky. Rímský žije s přítelkyní Terezou a dává do pořádku byt. Nechce si připomínat minulost. Po zjištěné nemoci prodělal detoxikační léčbu. Studuje alternativní divadlo na DAMU. – 17. listopad 1999. Mejstřík vypráví o událostech před deseti lety studentům na středních školách. – 17. listopad 1999, 17.00. Mejstřík je se svými přáteli z listopadu 1989 u založení výzvy Děkujeme, odejděte! vyjadřující deziluzi z politického klimatu v zemi. – 1999 (19. listopad), Činoherní klub. U vyhlášení a podepisování výzvy se s Mejstříkem setká Michael Kocáb. – 1999, 3. prosinec, Děkujeme, odejděte. Ruml rezignoval na funkci předsedy strany. Nechce mít nic společného se svými protějšky Klausem a Zemanem. Zůstává však senátorem. Na Václavském náměstí probíhají demonstrace. – 2000 (jaro). Rímský připravuje ve druhém semestru školní cirkusově-divadelní představení Pinocchio, vyžadující dokonalou disciplínu. Má nemocnou srdeční chlopeň a čeká ho operace. – Kocáb je poradcem prezidenta. Dokud bude Václav Havel ve funkci, nechce dělat vlastní politickou kariéru. S patnáctiletou dcerou Natalií, vstupující na hudební scénu, má zvláštní rodičovský i manažerský vztah. Staví dům podle svých představ. – Senátoři v Bělorusku. Ruml se účastní protivládních demonstrací a setkání s běloruskou opozicí. – 2000 (léto). Na chalupě se Ruml svěřuje se smíšenými pocity: nejen v Bělorusku, ale i u nás se cítí v něčem bezmocný, podobně jako za komunismu. Přemýšlí o vlastních chybách, o rodině a o smyslu každodenního života. – 2000 (podzim). Představení Pinocchia zkrachovalo kvůli financím. Rímský hraje se spolužáky pouliční loutkové divadlo. – Kvůli srdci se ocitne ve špatném stavu na jednotce intenzivní péče. – Mejstřík se staral o malostranský dům jako správce, ale složil funkci kvůli vyčerpání. Je zastupitelem na městské části Praha 1. – 2000, prosinec. Ruml je jedním z aktérů boje o Českou televizi. Mejstřík mluví na demonstraci na Kavčích horách. – Palác YMCA. Z peněz, získaných z prodeje Trendu, zakládá Kocáb Nadaci Literární noviny. Účastní se také demonstrací na Kavčích horách. – 2001. Krize kolem České televize vrcholí, demonstrace se přenese na Václavské náměstí. Jen Rímský, který prodělal srdeční operaci, je mimo dění. – 2001, jaro. Mejstřík přechodně žije na chalupě na Moravě. Stále dopisuje svou knihu. – Přípravný výbor nové strany. Kocáb zdrženlivě jedná o své možné angažovanosti ve vedení strany. Mejstříka, zastiženého na moravské zabíjačce, založení nové strany nevzrušuje. Pořádá s valašskými přáteli vlastivědné zájezdy. – Rímský žije s Terezou spořádaným „maloměšťáckým“ životem. Zkouší představení Cínového vojáčka. – Ruml se učí na státnice na právnické fakultě v Plzni. - 2001 (podzim). Státnice dopadly dobře, i když deník Super, blízký politice ODS, se Rumla snažil pomluvit. – Mejstřík dělá ve Vojanových sadech zahradníka. Rímský žije s kardiostimulátorem. Stará se v Hradci Králové o dům po dědovi. Kocáb nahrává novou píseň s Lucií Bílou. – Všichni se snaží definovat pojem „pevný bod“ v životě. Pro Kryštofa Rímského je jedním z mnoha pevných bodů Tereza, která jediná ho dokáže zvládnout, pro Michaela Kocába jsou to jeho blízcí a hlavně on sám, podle Martina Mejstříka je pevným bodem věčný Bůh, a podle Jana Rumla „až ta smrt“. -zk-

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Pavel Koutecký

Vedoucí výroby

František Seidl, Jan Krása

Výtvarná spolupráce

Martin Steklý, Martin Brodský

Produkční údaje

Originální název

Hledači pevného bodu

Český název

Hledači pevného bodu

Anglický název

Seekers of a Fixed Point

Pracovní název

Po letech III

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

časosběrný

Země původu

Česká republika

Copyright

2001

Rok výroby

1990—2001

Produkční data

začátek natáčení 10/1990
konec natáčení 10/2001

Premiéra

nedistribuční premiéra 6. 11. 2001 (Divadlo Archa, Praha)
nedistribuční premiéra 18. 11. 2001 (televizní uvedení ČT 2)
distribuční premiéra 8. 5. 2024 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Hvězdy listopadu v tuctu let. (2001)

Výrobce

Studio KF s.r.o., AFiS – Asociace Film & Sociologie, Česká televize (zadavatel), TS Anna Becková (Česká televize)

Nositelé copyrightu

Česká televize

Distribuce

krutón (uvedení v kinech 2024), Česká televize (uvedení v televizi 2001)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

115 min

Natáčecí formát

TMZ

Distribuční nosič

16mm, DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české