Ve stínu bohyně matky Země

Anotace

Dokument Jindřicha Procházky Ve stínu bohyně matky Země je poctou nejvyšší hoře světa Mount Everestu (8848 m) a česko-slovenským horolezcům, kteří stanuli či se pokusili stanout na jejím vrcholu. Velehora, v místních jazycích Ču-mu-lang-ma či Sagarmatha je pojmenována po geografu Siru Georgi Everestovi. Na jejím vrcholu poprvé stanuli 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Percival Hillary (1919–2008) a šerpa Norgay Tenzing (1914–1986). – Výpovědi vrcholových sportovců ilustrují amatérské záběry ze soukromých archivů, mapky zvolených tras a chronologický přehled expedic v letech 1980 až 2002: ne všechny výpravy dosáhly vytouženého cíle a ne všichni jejich členové se vrátili domů... – Ve „shrnujícím dokumentu“ zazní dojmy lezců z prvního pohledu na nejvyšší horu a obdiv k velkoleposti celého Himálaje. Muži hovoří o nástrahách pobytu ve vyšších nadmořských výškách a o fenoménu horské horečky. Hodnotí plány a výkony na expedicích. Vzpomínají na ty, kteří v horách našli smrt; zvláště tragická byla expedice v roce 1988, kdy zahynuli Dušan Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško a Jozef Just. Odkrývají rizika a jistou „krutost“, s níž se v horách setkávají: často musí bojovat s beznadějí nad zraněnými nebo umírajícími kamarády, opustit je v těžkých chvílích, či snášet mrtvá těla a pohřbívat je. V jejich životě má Mount Everest zvláštní postavení, byť na jiné „kopce“ vzpomínají třeba raději. Podle nich je již „vyřešenou horou“, není lezecky moc atraktivní a nejvíce nadmořských metrů není prostě to úplné lákadlo. V hraničních situacích, kdy šlo o život, vznikla pevná a cenná přátelství; kdo selhal, byl vyřazen „na věčné časy“. Horolezci odsuzují snahy nepálské vlády zkomercializovat výstupy na horu, kdy jsou klienti „vynešeni“. Stát sice získá nemalé zisky (až padesát tisíc dolarů za osobu), ale devalvují se tak morální hodnoty, jež uznávají horolezci v „dialogu“ a souznění s horou. -kk-