Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský

Vlastimil Brodský si pochvaluje „strategické“ bydlení blízko Olšanských hřbitovů. Když je mu moc špatně, obléká se podle vlastních slov do černého, aby ho nemuseli převlékat, až bude ztuhlý. – Ze zhruba sto padesáti filmů a inscenací, které natočil, si herec skutečně považuje pět nebo šest. S Ondřejem Havelkou si v projekci pouští jeden ze svých prvních filmů, reklamní snímek (na kovové těsnění Superhermit) Bohema z roku 1944, v němž ztvárnil chudého sochaře. Byl prý ošklivý už v raném věku. – Poprvé se Brodský na plátně objevil už jako šestnáctiletý, v komparzu ve Werichově, Voskovcově a Fričově komedii Svět patří nám. K natáčení se tehdy dostal náhodou, místo přítele, který neměl čas. – Brodský přirostl k Valašsku, kde se sice nenarodil, ale které přesto považuje za svůj domov. Jako pěti-šestiletý kluk byl hýčkaným dítětem z nábožné rodiny a často stonal. Z nezdravého ostravského prostředí se s ním rodiče přestěhovali k babičce na Valašsko. – V místech, kde stával babiččin domek, je dnes magistrála. Brodský vzpomíná, jak se zde kdysi cítil v bezpečí mezi svými blízkými. Popláče si s pomocí glycerínových slz. – Při odpočinku na louce herec vzpomíná, jak se ve čtrnácti letech odstěhoval s rodiči do Prahy a jak byl ve kvintě za třídního pitomce. Útěchu nacházel v kině a v divadle. Zamiloval se do kreací Freda Astaira. S pomocí spolužačky pronikl do taneční školy a odkoukával lekce stepu. Při filmech s Astairem si na papír opisoval tanečníkovy kroky. – V Lucerna baru herce napadá, jak si vydělával stepováním v barech a jak učil této jazzové taneční technice dívky z YWCA. Někdy nevěděl co s penězi, a tak jezdil tajně do školy taxíkem. – Zestárlý herec si zastepuje s orchestrem Ondřeje Havelky Melody Makers. Vypráví, jak přešel od jazzu a swingu k divadelnímu herectví, jemuž se na rozdíl od tance může věnovat až do pozdního věku. – Mladý Brodský byl prý neprůbojný introvert. V roce 1941 se na popud matky zúčastnil konkurzu do divadla E.F. Buriana jako tanečník. – Burian byl pro své zaměstnance téměř bohem. Jenže Brodský strávil pod jeho vedením jen krátkou dobu: v roce 1941 šéfa a choreografku Ninu Jirsíkovou zatklo gestapo. Burian byl v koncentráku a téměř přišel o život při potopení bombardované vězeňské lodi. Vrátil se se změněnou mentalitou; byl pak prý spíš důstojník než divadelník. Brodský však na něj přesto vzpomíná s úctou. – Své účinkování ve filmech typu Návštěva z oblak komentuje herec jako nezbytné zlo: v té době nebyly lepší scénáře. On naštěstí nebyl typem pro hrdinské role, takže nemusel na plátně umírat za Stalina. Hrál ve filmech dobrých (Vstanou noví bojovníci) i strašných, jako např. Rudá záře nad Kladnem, jejíž politicky spolehlivý režisér Vladimír Vlček posléze emigroval. – Rolím v socrealistických filmech se prý Brodský vyhýbal tak, že „dělal mrtvého“. – V šedesátých letech hrál umělec ve významných snímcích, mj. Farářův konec a Všichní dobří rodáci. Objevil se také jako civilní policista Holub ve filmu Čintamani a podvodník, kde vystupoval s přítelem Jiřím Sovákem. Vždy se považoval za Sovákova „přihrávače“. – Příjemné bylo natáčení komedie Král Králů, kde hrál Brodský prakticky jen v posteli, takže si mohl kdykoli zdřímnout. Zoufale se totiž bojí každé povinnosti a je prý iniciativní pouze ze strachu. – Různých mindráků se herec prý zbavoval jen ve spolupráci s Evaldem Schormem. – Dvaačtyřicet let byl Brodský členem vinohradského divadla. Nostalgicky tam vzpomíná na své herecké přátele a na vzájemné dobromyslné urážení. Jeho původní šatna zmizela před deseti lety při přestavbě. – V komedii Bílá paní představoval Brodský materialisticky založeného kastelána, jenž se setká se zjevením. Herec vzpomíná na Zdeňka Podskalského, který jej povzbuzoval tím, že v něj vkládal velkou důvěru. – Brodský si pochvaluje pobyt v nemocnici, kde byl na gastroskopickém vyšetření. Ale lékařka ho „zklame“: vážná nemoc se nekoná. – Svou zálibu v morbiditě a v černém humoru, který se mnoha lidem nelíbí, považuje Brodský za způsob smiřování se se smrtí. – Podle umělce vznikají různé rodinné krize z vytížení, jakému jsou herci vystaveni: nemají pravidelnou pracovní dobu ani volné víkendy. – Rodinnou chalupu vyzdobil Brodský četnými obrazy: sám chtěl být kdysi malířem, protože malíř je ve svém projevu mnohem svobodnější než herec. Dílka od kolegy Hlinomaze však úzkostlivě ukrývá v komoře, aby jim neublížilo světlo. – Film Všichni dobří rodáci považuje Brodský za jedno z onoho mála svých hodnotných děl. V kostele v Bystré u Poličky, kde se Jasného snímek natáčel a kde s ním nyní stejný režisér natáčí nový film, Návrat ztraceného ráje, usedne herec za varhany, na něž hrál jako Očenáš v šedesátých letech. Místo je podle něho stejné, zato on se změnil. – Brodský patřil podle svých slov mezi oblíbené herce Vojtěcha Jasného. V jeho filmu Až přijde kocour se opět setkal s obdivovaným Janem Werichem. I hlupák prý může být dobrým hercem, pokud svůj projev opře o emotivní stránku, ale inteligentní herec má proti němu vždy výhodu. Werich byl typem inteligentního herce. – Navzdory vzhledu hrál Brodský také role milovníků. Podle jeho vlastních slov se ženám líbil kvůli svému útrpnému výrazu. Partnerky se nad ním „slitovávaly“. – Brodský se stal v šedesátých letech také známým vypravěčem „večerníčků“ díky rozhlasové postavě hodného skřítka Hajaji. V podobné poloze se představil v povídce Dálky z filmu Kolik slov stačí lásce. Po osmašedesátém roce však najednou do rozhlasu na celé čtyři roky nesměl. Kdosi vlivný prohlásil, že Brodský je Žid. Když mu to bylo vyvráceno, dotyčný tvrdil, že herec jako Žid vypadá. Takže Brodský nesměl vystupovat v rozhlase kvůli svému vzhledu! – Podle Ondřeje Havelky byla sedmdesátá a osmdesátá léta úpadkem české kinematografie. Brodský v té době natočil v NDR mezinárodně úspěšné drama Jakub lhář, nominované na Oscara. Při jeho natáčení se herec setkal s Erwinem Geschonneckem, který byl za války na stejné potopené lodi jako E.F. Burian. Také tento herec se vlivem válečných zážitků změnil a stal se zarytým komunistou. – Ve valašské přírodě Brodský vzpomíná, jak viděl poprvé letadlo, kvůli němuž se dětem rozutekly pasoucí se kozy. (Scénu předvádí O. Havelka v hrané groteskní rekonstrukci.) – Při ukázkách z filmů Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto vzpomíná Brodský na Jiřího Menzela a na Bohumila Hrabala. – Herec konstatuje, že už viděl dost ukázek. V klubu Roxy, kde projekce probíhala, je večer diskotéka, jejíž účastníci jsou dětmi dětí, kterým Brodský četl pohádky v rozhlase. – Starému herci smrt nevadí, ale mrzí ho, že se nedožije nových vědeckých objevů. – Ve filmu Skřivánci na niti medituje Brodský v postavě profesora na kantovské téma a spadne kvůli tomu do jámy. Ve stejném filmu fárá do uranových dolů a smířeně prohlašuje, že je šťastný: našel sám sebe. – Vlastimil Brodský odchází v nostalgické scéně po polní cestě do dálky. Ale vzápětí sám odhalí, že je to ve skutečnosti jeho dublér. -zk-