Dva nula

Anotace

Mezi řadou časosběrných snímků přichází do kin unikátní dokument s názvem Dva nula, k němuž byl materiál naopak pořízen za krátkou dobu. Autorská dvojice Tomáš Bojar (scenárista) a Pavel Abrahám (scenárista a režisér) po úspěšném debutu ČESKÁ RAPublika (2009) připravovala projekt bezmála dva roky, ale originální snímek pořídila na pražském letenském stadionu 11. dubna 2011 při 247. fotbalovém derby Sparta-Slavia během několik hodin. Zato jeho sestřih trval půl roku. – V mnohém je počin tvůrců převratný a náročností na logistiku se na hony vymyká běžnému způsobu natáčení. Na místě bylo dvacet dva štábů (čítajících sto padesát členů s technikou), rozmístěných ve střeženém a zároveň živelném prostoru tak, aby pokud možno nepřekážely. K tomu jim významně vyšlo vstříc vedení Sparty. Z hřiště je vidět pouze jeden rohový praporek a ze samotného zápasu není pořízen jediný záběr. „Děj“ začíná před utkáním a končí odchodem fanoušků a personálu ze stadionu. – Na obhlídkách pečlivě vytipovaní klíčoví aktéři z tribun a zákulisí podepsali smlouvu o „otevřené hře“, jejich projevy jsou překvapivě autentické a některým selhávala sebekontrola. V „hlavních rolích“ zaujme žena blízká fotbalovému světu (mimo jiné. afektovaně a sprostě komentující s kamarádkou chování okolí i svých přítomných dětí), dvě mladé fanynky (znuděně tlachající o klucích), dva frackovití a sebestřední fanoušci-sázkaři asijského původu (obtěžující staré muže, sedící vedle nich), skupinka skalních fandů (hecující se „chytrými řečmi“), dva malí kluci v teplákových soupravách (papouškující dospělácké slogany, jež ke konci zmůže dětská únava), italští turisté (znechuceně glosující situaci); k uhlazenějším postavám patří dva intelektuálové ve VIP boxu (z nichž jeden, známý kritik, o fotbalu nic neví) nebo kultivovaný otec-fanoušek, poučující zasvěceně své dva syny. Ze zaměstnanců zaujme pár typově odlišných pořadatelů (z nichž ten „hulící“ přemoudřele komentuje fotbal a zákulisní aférky) a hlouček ochranky (zasvěceně probírající dopingové preparáty), místní hlasatel („pseudovášnivě“ oznamující změny ve skóre) a televizní štáb, zajišťující přímý přenos (moderátor a dva experti, jež později rozhodí vzkaz od nadřízeného kvůli nevhodně formulovanému výroku jednoho experta o černošském útočníkovi Kweukem). Do konečného sestřihu se nicméně všichni „zajímaví“ nevešli. Slávistické fanoušky zastupuje jen jejich „kotel“, vedený Lukášem Valou. Záměrně chybí záběry ze sparťanského tvrdého jádra, o němž padne zmínka více méně jen při tzv. choreu. – Bizarní dění v hledišti předělují zklidňující záběry do korun šumících topolů za stadionem či na bufetový stolek s pozůstatky jídla a panoramatické pohledy na arénu. – Tvůrcům do karet nahrál fakt, že se o skóre rozhodlo v rozmezí dvou minut (obě branky vstřelil sparťanský kamerunský hráč Kweuke). Využili této náhody k sestřihu zcela unikátní smyčky, dokumentující, jak prožívaly tyto minuty jednotlivé skupinky „protagonistů“. – Humorný, ale především místy až šokující dokument s mnoha vulgaritami přináší sociologický nástin specifické vrstvy lidí, přesahuje však k nelichotivé výpovědi o stavu současné české společnosti. Vyniká vypointovanou kompozicí; estetizující dramaturgie však výsledek možná zbytečně prodlužuje. – Téma českého fotbalu zpracovaly mimo jiné středometrážní dokumenty Obec B. (2001; r. Filip Remunda) a Drnovické Catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace (2010; r. Radim Procházka). -kk-