Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

Herečka a muzikantka Dorota Nvotová kráčí po kopci nad vesnicí Kyanjin Gompa (3 800 m.n.m.). Žije v Nepálu šest let. Během svého prvního treku kolem Annapurny přijala jméno Fulmaya (Květ lásky). Provozuje zde cestovní kancelář a doprovází malé skupiny na horské túry. – Získala zázemí, když ji „adoptovala“ rodina mladíka Kumara. Při zařizování bytu se seznámila s britským inženýrem Johnym Rowettem a provdala se za něho. Společně vypomáhají v internátní škole Happy Home. Dorota pro sirotčinec hledá sponzory i ve Slovenské republice. Drží ochrannou ruku nad tříletým děvčátkem, jež po ní pojmenovali Fulmaya. Děcko se tváří smutně. Nepálské děti prý nemluví o důvodech svých negativních emocí. – Část budovy vznikla z podpory šedesátiletého sponzora, který při narozeninové oslavě vybral finanční obnos na její stavbu. – Belgická dobrovolnice Veronique vyučuje v tamní škole. Kvituje sounáležitost zdejších dětí; jsou zvyklé si pomáhat. – Podle Doroty si nepálské děti mohou samy vybrat náboženské vyznání. Sama vyrostla v katolickém prostředí, ale teď se přichýlila k buddhismu. Po návštěvě buddhistického chrámu při cestě ke stúpě vzpomíná na dětství. – Děti z internátu doprovází žena na různé výpravy. Jedné z akcí se však nemůže zúčastnit, protože je nemocná. Při vzpomínkách na prodělanou tuberkulózu a astma pokuřuje v posteli. Objasňuje pohnutky, s jakými sem přicházejí klienti její cestovky. Ona sama měla problémy se socializací, nyní se snaží skupiny turistů stmelovat. – Ve městě žije tisíce lidí na ulici, pohybují se tu protřelé dětské gangy. Většina mladých bezdomovců neustále fetuje lepidlo. – Dorota se na ulici ujme negramotné ženy s nemocným děckem Jikrolou a odveze je do přecpané nemocnice, kde se postará, aby byl chlapec vyšetřen. – Slovenka budí děti v Happy Home. Doufá, že budou podporovány až do dospělosti. Ranní rozcvička s pokřiky působí jako vojenský nástup. Shromáždění velí pracovní šéf sirotčince Sadip. – V jídelně servírují kořeněnou stravu, děti jsou na to zvyklé. – Do sirotčince přijíždí pracovat Martin Bitman. Dobrovolníci z Evropy zásadně nevnucují dětem zvyky ze své kultury. – Dorota se Sadipem nahlíží do spisu malé Fulmayi. Tu prý našli v popelnici a úřad ji dopravil do sirotčince. – Dorota pořádkumilovnému Johnovi často nabourává plány. Společně jdou koupit pro ni motorku. – Nemocný Jikrola byl ještě dvakrát v nemocnici. Jeho dobrodinka by jej chtěla umístit v internátu. – Žena natáčí s mladíky z ulice. Vezme je do veřejné umývárny, nakoupí jim oblečení. Devatenáctiletého Ashise a mladšího Sumana přemlouvá k odvykací kúře. Suman by mohl pak chodit do školy. Procházejí společně nočním městem. Během večera se mladíci nepohodnou. – Přestože je Dorota v Nepálu spokojená, stýská se jí po Slovensku. Její svoboda má i nežádoucí dopady; neví, kde je doma, postrádá „fixní body“. – Dorota žije v Bratislavě. Když zjistila, že v sirotčinci byly děti týrány, postavila se proti řediteli. Některé děti se podařilo odevzdat zpět do chudých vlastních rodin. Do instituce dorazily kontroly, vedení hrozí soud. – Mladá žena se věnuje psaní a hudbě. Cestovku řídí na dálku. Rozešla se s manželem. Předvádí svůj base camp, sklepní kóji s odloženými věcmi z různých životních etap. Motorku vyměnila za trabanta. Navštěvuje matku, herečku Annu Šiškovou, je zamilovaná. Stále se řídí indickým příslovím Na konci je všechno v pořádku. A když ne, tak to není konec. – Suman, chlapec z ulice, pokračuje v odvykací kúře. Happy Home je pod dohledem Centrálního úřadu péče o dítě, který na základě vyšetřování doporučil sirotčinec uzavřít. Johny zůstává i nadále v Nepálu a koordinuje návrat dětí do rodin. Tříleté Fulmaye a několika dalším nezaopatřeným dětem hledá Dorota nový domov a sponzory. -kk-