Rok bez Magora

Země původu

Česká republika

Copyright

2013

Rok výroby

2013

Premiéra

25. 4. 2013

Minutáž

117 min

Kategorie

film

Žánr

životopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Rok bez Magora

Český název

Rok bez Magora

Anglický název

Year without Magor

Anotace

Název životopisného dokumentu Olivera Maliny Morgensterna (nar. 1963) Rok bez Magora odkazuje k výročí předčasného úmrtí básníka, publicisty, výtvarného kritika a stěžejního představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse (23.9.1944 – 9.11.2011), přezdívaného Magor. Hlavní linii snímku tvoří výpovědi životních souputníků, přátel a rodinných příslušníků, jež rekapitulují především názorové, tvůrčí a společenské směřování svérázného člověka a umělce. Naopak scházejí fakta o některých jeho soukromých životních etapách či ucelenější souhrn jeho díla. Druhou rovinu tvoří shromážděné, často unikátní archivní materiály všeho druhu, jež doplňuje recitace Jirousových básní, úryvky z děl jeho zásadních literárních vzorů, písně a samozřejmě básníkova vlastní prezentace názorů, jeho komentáře a přednesy při různých příležitostech. A třetí vrstvou jsou hrané dotáčky undergroundových happeningů a policejních scén. Dílo zároveň mapuje politickou atmosféru před rokem 1989 i vývoj po Listopadu a je další obžalobou režimu, který perzekvoval občany, toužící jen svobodně se vyjadřovat. Tím vlastně zapříčinil vznik undergroundové platformy, jež se posléze spojila s disentem. Magor byl pro své aktivity pětkrát odsouzen celkem na osm a půl roku, zčásti si trest odpykal v nejhorších kriminálech. Také jeho přátelé byli pronásledováni a souzeni, zejména členové skupiny The Plastic People of the Universe a jejich přívrženci. – Dokumentární profil nemá ambici zásadního díla, ale přináší svědectví o Jirousově charismatu a odráží obdiv k předčasně zemřelému buřiči a provokatérovi i přes jeho tolerované nectnosti či výstřelky, pokoru k jeho tvorbě a úctu k neměnným životním postojům. Tvůrci vycházeli mj. z audioknihy I. M. Jirouse Pravdivý příběh Plastic People (namluvil ji Oldřich Kaiser a vydal Český rozhlas) nebo z publikace Výtvarná práce (uložena v Národní knihovně České republiky). – Snímek „je věnován na paměť Václavu Havlovi & Ivanu Martinovi Jirousovi a všem ostatním, kteří se dívají z overgroundu a undergroundu“. -kk-

Obsah

I.M. Jirous v roce 1969 přes manažera kapely The Primitives Group navázal přátelství a spolupráci se skupinou The Plactic People of (the) Universe. – Autorka sborníku Humpolecký Magor (Torst, 2007) a spolužačka z gymnázia Jarmila Neomytková vzpomíná, že Jirousovy verše již v roce 1962 zhudebňoval spolužák Milan Adamec. – Výtvarník Jan Steklík si připomíná první setkání. – Výtvarnici a posléze manželku Juliánu zaujaly Jirousovy články v časopise Výtvarná práce. – S fotografem Janem Ságlem obdivoval Jirous chátrající zámek Valeč; odrážel obecnou kulturní devastaci a ignorantství. – Vladimír Lábus Drápal připomíná, že k velkým básníkům přivedl Jirouse především profesor Kamil Linhart z Filozofické fakulty UK v Praze, kde studoval dějiny umění. Spřátelili se. – Dnešní starosta Humpolce Jiří Kučera, který znal Jirouse ze školy, v mládí podpořil vybavením Plastiky, když je Ivan přitáhl do Humpolce. Na letní sezonu si dali název The Lumberjacks (Dřevorubci). Místní rodák Jiří Hájek líčí průběh koncertů v kulturácích. Hudebník Rudo Prekop zmiňuje Jirousovu zálibu v propojení hudby a umění. Jeho nejbližší mu tehdy říkali Warhol. – Plastici se rozhodli vydělat si na aparaturu lesní brigádou. – Juliána se poprvé setkala s budoucím manželem v hospodě, kde byli všichni z Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu. – Evžen Brikcius, autor přezdívky Magor, a Ondřej a David Němcovi prezentují tři verze, jež se váží k jejímu vzniku. – Steklík seznámil Magora s Kanaďanem Paulem Wilsonem, který se stal načas členem kapely, což byl důvod jeho vyhoštění z republiky. – Poprvé byl Jirous s kumpány zatčen 30. července 1973 na tahu, ukončeném slovní přestřelkou s majorem StB ve výslužbě. – Učitelka Helena Krajáková přednáší středoškolákům o básníkovi. – Jirous tehdy dostal deset měsíců. Propásl závěrečné období veřejného působení Plastiků, kteří se tehdy spřáhli s Egonem Bondym. Ke kapele se přidal Vratislav Brabenec. Jeden z posledních koncertů v Rudolfově u Českých Budějovic rozehnala policie. – Když se Jirous vrátil z kriminálu, cítil v Praze změnu. – Hudebník Ivan Bierhanzl se s ním seznámil při silvestrovském excesu, když se ocitl v bytě Dany a Jiřího Němcových v Ječné ulici. – Editor Martin Machovec, výtvarník Libor Krejcar a podnikatel Miroslav Maroušek hodnotí Magorův inspirativní vliv na okolí. – Karel Kocour Havelka a další komentují vznik českého undergroundu. Magor zformuloval programové prohlášení Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975). – První „tajné“ koncerty proběhly v Přešticích a Mokropsích. – V roce 1976 se sešel Jirous ve sklepě hotelu Kriváň s Václavem Havlem. – Duchovní Svatopluk Karásek, socioložka Jiřina Šiklová a publicistka Petruška Šustrová shrnují houstnoucí atmosféru kolem Jirouse. – Svobodná Evropa informovala o odsouzení a uvěznění čtveřice Karásek, Brabenec, Zajíček a Jirous. Podle mluvčího undergroundu Františka Čuňase Stárka byli „obětováni“ z velké skupiny kvůli vysokoškolskému vzdělání. – Karel Schwarzenberg viděl Jirouse poprvé, když ho tehdy vedli k soudu. – Richard Němčok z klubu Bunkr se seznámil s Magorem na Mírově. – Po propuštění Jirous podepsal Chartu 77. A šel znovu do vězení, za proslov k výstavě Jiřího Laciny. – U hudebníka Miroslava Skaláka Skalického se organizovaly festivaly. Dáša Vokatá z Ostravy se napojila na underground. Havel se Jirouse zastával, jak mohl. Filip Topol vzpomíná na účast v Pašijových hrách od Plastiků. – Básnířka Marie Benetková zmiňuje sílíci tlak kolem Charty. Kocour, Karásek a další v rámci estébácké akce Asanace emigrovali. Magor zůstal „sám“. – Dcera Marta Veselá Jirousová popisuje krátká „pobývání“ otce doma ve Staré Říši. – Za rozšiřování časopisu Vokno skončil Jirous v obávané valdické věznici, kde napsal sbírku Magorovy labutí písně. – Po propuštění se musel umělec pravidelně hlásit na stanici VB v Telči. – Když se kurátor Jiří Tichý dozvěděl z vysílání Hlasu Ameriky o smrti Pavla Wonky, obratem s Jirousem sepsali obžalobu za politické zločiny, petici Tak dost. To zapříčinilo Magorovu pátou cestu do kriminálu. 20. listopadu 1989 mu prezident Gustáv Husák zbytek trestu prominul. – Kocourovy první kroky z emigrace vedly za Jirousem do Staré Říše. Záhy vyjeli do klubu Nachtasyl ve Vídni, kde mu Jiří Chmel a Tomáš Haleč uspořádali několik čtení. Zde se s básníkem poprvé osobně setkala Dáša Vokatá, poslední jeho partnerka. – Paul Wilson jezdil po roce 1989 do Čech často. Jirous se mu však zdál v divném rozpoložení. – John Bok z nadace Šalamoun si Jirouse i přes jeho výstřelky cení. – Vokatá líčí jednu z mnoha historek o pověstném Magorově svlékání. I přesto, že je ateistka, zatímco Jirous byl hluboce věřící, byli k sobě přitahováni jako magnety. – V pověstném hotelu Kriváň se Magor sešel s Frankem Zappou. Nechyběl ani při další pražské návštěvě Alana Ginsberga. – John Bok zařídil Jirousovi pas a jeli spolu do Říma. – Fotografka Ida Saudková, hudebník Michal Ambrož, manželé Bokovi a Krejcarovi zmiňují Magorovy opilecké excesy a vulgární výpady. – Oldřich Kaiser kvituje Jirousovo velkorysé „smáznutí“ jeho účinkování v neblaze proslulém díle seriálu o majoru Zemanovi. – Knihkupec Ladislav Hejl a Vokatá vzpomínají ve Vydří na tamní bouřlivé produkce. Atmosféru, včetně Magorovy slabosti pro dámské kalhotky, popisuje mj. Šárka Skalická, organizátorka následných Magorových Vydří u Skaláka. – Vokatá ukazuje Jirousovu usedlost ve Vydří, jež podléhá devastaci. – Skalák obětavě pokračoval ve festivalech v Meziříčku. – Železniční most v Plzni byl pojmenovaný po I.M.J. Magorák. – Básník a nakladatel Jaroslav Erik Frič získal od Magora nečekaně rukopis k vydání: básník mu během jedné akce hodil umaštěnou složku. – Kníže Schwarzenberg nabídl Jirousovi bydlení v jednom svém pražském domě. – Duchovní Ladislav Heryán konstatuje, že pro Jirouse byla důležitá Panna Marie, napsal o ní čtyřicet básní. – Jirousova parta se scházela mj. na Smíchovském nádraží v restauraci Oáza; je zde Výčep U Magora. – Zbyněk Prokop, přezdívaný Košický Magor, se spolužáky zorganizoval setkání Jirouse se studenty. Básník se choval neurvale, nicméně navázali přátelství. – Bierhanzl doprovázel Jirouse na miniturné autentických čtení ve Spojených státech. Akci provázelo pár skandálů. – Na koncertě Pocta českému undergroundu v divadle Archa Jirous vystoupil čtyři dny před smrtí. – Pohřeb proběhl v Kostelním Vydří. – Hudebník Tomáš Šíla zmiňuje odhalení pamětní busty v pražské Moulíkově ulici. – Blízcí teskní po básníkovi, mají ho stále rádi… -kk-

Poznámka

Ve filmu byly použity citáty z díla Franze Kafky.

ARCHIVNÍ MATERIÁLY: Filmy: (8mm, 16mm a 35mm) Ivan Bierhanzl, César de Ferrari, Aleš Havlíček, Tomáš Liška, Tomáš Mazal, Petr Prokeš, František Stárek, Evžen Voráč, Jan Ságl, Český Brod. Fotografie: Ústav pro studium totalitních režimů, Ondřej Němec, David Němec, Abbe Libanský, Jaroslav Diblík, Radovan Choděra, Petr Macl, Oliver Malina Morgenstern, Jan Ságl. Video: Zoltán Nagy, Miroslav Skalák Skalický, Šárka Skaláková, Otto Sepl. Hudba: Vojtěch Lindaur.

Hrají

Pavel Nagy

člen SNB /VB a StB/

Dušan Hubel

člen SNB /VB a StB/

Josef Voráčka

člen SNB /VB a StB/

Tomáš Choura

člen SNB /VB a StB/

Petr Vaněk

člen SNB /VB a StB/

Antonín Pospíšil

člen SNB /VB a StB/

Martin Žažo

člen SNB /VB a StB/

David Hirschkorn

člen SNB /VB a StB/

Štáb a tvůrci

Skript

Lucie Karásková, Lucie Pekařová, Jiří Suchan

Původní filmový námět

František Čuňas Stárek, Dáša Vokatá

Výprava

Monika Hirschkornová (rekvizitářka), František Čuňas Stárek (rekvizitář)

Střih

Martin Suja, Petr Procházka (technický střih)

Zvuk

Petr Kabrhel, Marek Sýkora, Jiří Melcher (mix zvuku), Tomáš Kubec (mix zvuku)

Producent

Jana Kůtková (ArtCorp)

Produkce

Jana Kůtková, Martin Procházka (produkce dotáčených policejních scén)

Odborný poradce

Tomáš Kubec

Produkční údaje

Originální název

Rok bez Magora

Český název

Rok bez Magora

Anglický název

Year without Magor

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

životopisný

Země původu

Česká republika

Copyright

2013

Rok výroby

2013

Premiéra

premiéra 25. 4. 2013 /nepřístupné pro děti do 15 let/ (kino Lucerna, Praha)

Distribuční slogan

Celovečerní dokumentární film o Ivanu Martinu Jirousovi, zvaném Magor.

Partner

Iva Kubišová (sponzor), město Humpolec, Ústav pro studium totalitních režimů

Distribuce

ArtCorp

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

117 min

Distribuční nosič

DCP 2-D

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Digital

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků