5 pravidel

Ve velké jídelně večeří asi padesát mladých lidí. Účastníci bizarní víkendové seance mají na sobě několik druhů stejnokrojů. V rozsáhlé místnosti je i otevřená rakev s „mrtvým“ mužem. – Všichni vyjdou za tmy ven a sledují obřadné spálení pytle, představujícího mrtvého. – Herní designér Jiří Zlatohlávek představuje svou hru na realitu zvanou Systém. Promlouvají aktéři klání: dívka vysvětluje, že ji účast ve hře láká, novinář ze společenského týdeníku se zapojil z pracovních důvodů, padesátník (moderátor a konzultant) chce poznat oblíbený typ hry své dcery a bude v ní představovat starostu. – Hra má evokovat obecné totalitní zřízení. Koná se ve starším rekreačním objektu v přírodě u vody. Účastníci si rozdělí role: představují buď občany, studenty nebo pomocné pracovníky a každý z nich má vlastní příběh. Příslušnost ke skupině demonstrují různě barevné uniformy, oranžovou nosí lidé, kteří hru vedou. Hráčům je vysvětleno, že dotyky rukou představují reálný sex mezi postavami. Fiktivní společenství má vlastní hymnu a dodržuje pět základních pravidel. – Do „obce“ zavítá tvůrce hry a po přivítání starostou a promítnutí filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci následuje diskuse. – Novináře hra zprvu nezaujala, přišla mu jako ochotnické divadlo. – V obci se chystá volba nového starosty. Dívka Julia patří mezi pomocníky, avšak udržuje poměr s mladým občanem Romanem (parafráze na Romea a Julii). – Studenti pustí večer do amplionu podvratnou hudbu, což pobouří občany a členy vedoucí komise. – Komise u snídaně vyjádří nespokojenost s neklidem v obci. Incident s hudbou se vyšetřuje, starosta žádá, ať se iniciátoři přiznají. Jeho představitel později připouští, že byl se svou rolí zcela ztotožněn. Novinář v roli pomocníka pocítil, že akce už přestává být jen hrou. – Na „internátu“ je zakázáno pouštět rádio. Studenti ve svých řadách odhalí práskače. Dívka dochází na hodiny ideologie a požádá o občanství. – Přísná komise vede výslechy kvůli pouštění hudby a kvůli nedovolenému mileneckému vztahu. – Aktéři připouštějí, že se do postav vžili. Hra je zajímavá i pro její organizátory. – Vyšetřování pokračují, podezřelí jsou zastrašováni, vyšetřovatelé na ně mohou kdykoliv vytáhnout nějakou „špínu“. – Mladík se pod nátlakem přizná k nedovolenému vztahu, a přitíží tak své milé, čelící obvinění. Novinář je odhalen jako rozvratný živel ve skupině pomocníků. Důvěru chce získat zpět díky čistě pragmatické pomoci Julii. Přečiny narušují integrační procesy v obci a mají být potrestány. – Mladík později přizná, že se zachoval jako slaboch. Pochopil, že je někdy lehčí chovat se stádně než se bouřit. Představitelé komisařů konstatují, že si musejí vybudovat autoritu. – Soud zahajuje hymna. Provinilci jsou odsouzeni k deportaci z obce. Roman se cítí špatně, protože způsobil Julii problémy. Dramatické dění v představitelích postav probouzí silné emoce. – Aktéři po hře reflektují události a zkušenost s totalitou. Dívce vyhovovalo, že měla osud předem daný a nemusela o ničem přemýšlet. Mladíka zarazilo, že nebyla jasná hranice mezi hrou a realitou. Představitel starosty pochopil pasivitu lidí v totalitě. Novinář hrám na realitu propadl, účastní se jich dosud, i když si netroufl na hru na koncentrační tábor. – Hra Systém končí. Hlavní organizátor všechny vrátí zpět z totality do reality, účastníci nadšeně naskáčou do vody... -dh-