Tatínek

umělecký, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Papa

Minutáž

92

Země původu

Česká republika

Copyright

2004

Rok výroby

2004

Premiéra

30.09.2004

Jazyková verze

česká

Režie

Jan Svěrák, Martin Dostál

Scénář

Martin Dostál, Jan Svěrák

Námět

Martin Dostál, Jan Svěrák

Anotace

Mramorizace Zdeňka Svěráka.

Uměleckým dokumentem Jana Svěráka a Martina Dostála s prostým názvem Tatínek zahajuje Bontonfilm nový způsob filmové distribuce – uvádí titul na DVD pro kina, vlastnící potřebné projekční zařízení (podobně distribuovala společnost Warner Bros. ČR Vorlův snímek Z města cesta). Titul je zároveň uváděn i na videotrh (DVD a video). Film završuje spolupráci Jana a Zdeňka Svěrákových: po Obecné škole (1991), jež byla debutem syna-režiséra, oscarovém Koljovi (1996) a Tmavomodrém světě (2001) připravoval rodinný tandem ke zfilmování scénář Vratné lahve (záběry z natáčení měl původně vyvrcholit i dokument). Během příprav se však vyostřil umělecký rozkol, jejž můžeme vystopovat už v ambiciózním, ale vnitřně rozporuplném Tmavomodrém světě. Do dokumentu tak Jan Svěrák nakonec vložil i mnohé z toho, co chtěl promítnout do nerealizovaného hraného snímku. Přizval ke spolupráci zkušeného dokumentaristu Martina Dostála (spoluscenáristu Jízdy a spoluautora několika reklam) a obloukem se tak vrátil k dokumentárnímu filmu, který vystudoval na FAMU. – Tatínek je komplexním biografickým dokumentem, přibližujícím životní a umělecké osudy Zdeňka Svěráka, scenáristy, textaře a interpreta písniček pro děti, herce a spoluzakladatele Divadla Járy Cimrmana. – Filmaři postupují chronologicky: zastihují protagonistu na místech, důležitých pro jeho život (přičemž vyzdvihují některé méně známé autobiografické rysy Svěrákovy tvorby): na pražském Bohdalci (dějišti Obecné školy), svázaném s raným dětstvím, v Kopidlně, kde od sedmi let prožíval válku, v Žatci, kde začínal jako učitel, nebo na různých místech Prahy. S Divadlem Járy Cimrmana absolvují tvůrci zájezd do Krkonoš a navštíví Zdeňka Svěráka i na chalupě, aby opatrně nahlédli do jeho soukromí (přibližují zejména vztah k vnoučatům). Dávají slovo i Svěrákovým dlouholetým spolupracovníkům. Nakonec se ve filmu objevuje i syn Jan a s ním i dozvuky bolestného tvůrčího konfliktu spjatého s Vratnými lahvemi. – Dokument vznikal v rozpětí více než jednoho roku; po čtrnácti natáčecích dnech měli Svěrák s Dostálem k dispozici osmdesát hodin hrubého materiálu. Sestřihem vznikl láskyplný a přitom objektivní film, jenž je navzdory leitmotivům loučení a stárnutí obrazem optimistického, činorodého a nadějeplného života vlivného českého umělce. - V úvodních titulcích je název Tatínek Zdeněk Svěrák.

Obsah

Zdeněk Svěrák se ráno ve svém pražském bytě s manželčinou pomocí chystá na divadelní štaci. Ve výbavě neschází ani mast na prasklé paty. Vzpomínky se stočí k rodičům. Zdeněk jméno zdědil po bratrovi, který zemřel v pěti letech (scéna z Obecné školy je tedy autobiografická). – Svěrák ukazuje dům, kde se narodil: oba mají „datum vzniku“ 1936. Rané dětství prožil na pražském Bohdalci (dějišti Obecné školy – citace scény s vlakem). – S kolegy z Divadla Járy Cimrmana (DJC) jede Svěrák do Krkonoš na zájezd. Vypráví o divácích, kteří znají jejich hry často lépe než oni sami. Předčítá dopis od osmdesátileté ctitelky. – U hřbitova v Kopidlně, kolem něhož chodil do školy, vzpomíná umělec na problémy, spjaté s přestěhováním na maloměsto, kdy mu bylo sedm let. (U hřbitova bydlí Pávek z Vesničky mé střediskové.) Chlapec se zúčastňoval válek mezi místními kluky, kde lítaly vzduchem kameny, přesto si však připadal jako cizinec. Téma dokumentuje scéna z cimrmanovské hry Afrika. – Prohlídka kopidlnského domu (podbarvená písničkou o holce z Polabí) končí u kůlny na nářadí, původně strážní budky wehrmachtu. Svěrák v ní nečekaně objeví maminčiny staré plátěné boty. Ví, že ho vzpomínání rozhodí: večer to zase bude „na prášek“. – Před představením Svěrák líčí vznik první cimrmanovské hry Akt. Úspěšnější než ona byl zkusmo připojený „seminář“, jenž se stal od té doby nedílnou součástí každého nového představení. – Před školou na Bohdalci Svěrák vzpomíná na učitele, který ho později inspiroval v Obecné škole. Vzpomínky se stočí k jiné autoritě jeho dětství - otci. Ten se jen obtížně vzdával představy, že syn nebude inženýrem. – Členové divadla si před dalším večerním představením vyrazí na lyže do krkonošských kopců. Svěrák vypráví historku se snowboardistou, který ho kdysi zaskočil otázkou o Bohu. Na hřebenech přijde řeč na otázky smrti a na nutnost skončit jednou s divadlem. Měřítko je jasné: skončí ten, kdo už nedokáže vyslovit jméno „Cimrman“. – Na chalupě učí Svěrák vnuka Ondru správně natahovat hodiny. Vypráví o manželce, s níž se seznámil už během studií. Po absolutoriu se Svěrákovi přestěhovali do Žatce, kde oba učili. Svěrák líčí mravně bezvýchodnou dobu: jako mnozí vstoupil do komunistické strany s úmyslem „zlepšit ji“. Z ideálů ho vyléčila sovětská okupace v roce 1968. Hraje na harmoniku písničku ze Tří veteránů Není nutno… – Nespokojenost češtináře, kterého žáci milovali, ale který toužil po vlastní tvorbě, vyústila v návrat do Prahy (1961). – Miloň Čepelka našel kamarádovi práci v Československém rozhlase. Svěrák (brázdící žatecké ulice na motocyklu) vypráví, že i do mikrofonu nejdřív mluvil jako do místního rádia. S Jiřím Šebánkem v prostorách bývalého rozhlasového pracoviště v elegantní vile Svěrák vzpomíná, jak se kolem pořadu Vinárna U pavouka formoval příští cimrmanovský kolektiv. Zatímco ovšem kolegové slavnostně zakládali divadlo (29.10.1966), skeptický Ladislav Smoljak šel raději do kina. – Po roce 1968 „cimrmanologové“ odešli z rádia, ze strany i z ROH. Zbylo jim jen divadlo. Svěrák vzpomíná, že hraní pro něj bylo útěchou i po otcově smrti. – S Ladislavem Smoljakem vyprávějí o společném psaní scénářů (úryvky z filmů Jáchyme, hoď ho do stroje!, „Marečku, podejte mi pero!“ a Na samotě u lesa.). – Film Na samotě u lesa líčil skutečné zážitky Svěrákovy rodiny s nikdy neuskutečněnou koupí chalupy. Nakonec si jinou koupili společně se Smoljakovými. Kvůli neustálému budování nezbyl čas na psaní, a teprve když Smoljak svou polovinu kamarádovi prodal, pracovní i soukromé vztahy se zase zlepšily. – Scény z chalupy na Vysočině a písnička o dělání zahánějícím smutky dokumentují Svěrákovu zálibu v gruntovní fyzické práci. – Další spolupráci se Smoljakem připomínají citace z filmů Jára Cimrman, ležící, spící, Vrchní, prchni a Rozpuštěný a vypuštěný. – Smoljak se však začal „vážně“ věnovat filmu, a když do role inspektora Trachty obsadil „profesionálního herce“, došlo k roztržce. Zklamaný kolega začal psát scénáře samostatně a rozhodl se své herectví „profesionalizovat“. Hrál ve filmech Víta Olmera Co je vám, doktore? a Jako jed. Olmer si u něj objednal scénář Obecné školy, kterým pak debutoval jako režisér jeho syn Jan. – Svěrák si na chalupě užívá péče o vnuky: vlastní děti si prý člověk nikdy tak neužije. Mluví o své textařské práci. Vypráví o vzniku scénáře filmu Vesnička má středisková. – Při omítání zdi Svěrák mobilem konzultuje s Jaroslavem Uhlířem text nové písničky. – Křečovice, kde se natáčela Vesnička…. Jiří Menzel přibližuje spolupráci se Svěrákem. – S vnukem Ondrou poslouchá děda klinkání venkovské zvoničky. Mluví o lásce ke kraji kolem chalupy. Pak přibližuje způsob práce se synem Janem. Její součástí je nástěnka s lístečky, mapujícími vztahy postav. Těší se, že bude hrát hlavní roli ve Vratných lahvích. – Činorodou pracovní pohodu na chalupě Svěrák podtrhuje pochvalou manželky Boženky. – Otec a syn vyprávějí o oscarovém Koljovi, s nímž absolvovali „výlet“ do USA. (Scéna s kufrem a bačkůrkami a zlacením nápisu na hrobě.) – Syn Jan zmiňuje problémy, které byly kolem Tmavomodrého světa. Otcovy scénáře jsou nedramatické, založené na kouzle postav a českého jazyka. Proto sešlo z chystané mezinárodní koprodukce. – Svěrák píše „hezký“ text o zajíčkovi, kterým „opravuje“ příliš smutnou lidovou písničku o husičce na Dunaji. Tvrdí, že i do kolizí ve scénářích se musí nutit. Není konfliktní typ: dokumentuje to ironicky na svém vztahu k mravencům v kredenci. – Jan rezignoval na projekt Vratných lahví. Zdeněk likviduje nástěnku s lístečky. – Při společném vaření kávy v kuchyni otec se synem tlumeně rozebírají bolestnou a patrně definitivní roztržku. Zdeněk cituje manželku: „Neříkej mu hajzle, je to tatínek tvých vnoučat.“ – Scenárista navrhuje, že jen pro vlastní klid napíše do podzimu další, už pátou verzi textu. – Dědeček s vnukem Ondrou opět poslouchají klinkání venkovské zvoničky. -ap-

Poznámka

Výňatky z her Divadla Járy Cimrmana: Afrika, Záskok. Výňatky z filmů: Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974; r. Oldřich Lipský), „Marečku, podejte mi pero!“ (1976; r. Oldřich Lipský), Vrchní, prchni (1980; r. Ladislav Smoljak), Jára Cimrman, ležící, spící (1983; r. Ladislav Smoljak), Rozpuštěný a vypuštěný (1984; r. Ladislav Smoljak), Jako jed (1985; r. Vít Olmer), Vesničko má středisková (1985; r. Jiří Menzel), Obecná škola (1991; r. Jan Svěrák), Kolja (1996; r. Jan Svěrák), Tmavomodrý svět (2001; r. Jan Svěrák).

Účinkují

Jan Hraběta

Představení Divadla Járy Cimrmana

Jan Kašpar

Představení Divadla Járy Cimrmana

Václav Kotek

Představení Divadla Járy Cimrmana

Petr Reidinger

Představení Divadla Járy Cimrmana

Genadij Rumlena

Představení Divadla Járy Cimrmana

Pavel Vondruška

Představení Divadla Járy Cimrmana

Jaroslav Weigel

Představení Divadla Járy Cimrmana

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Martin Dostál, Jan Svěrák

Dramaturgie

Roman Kopřivík, Jan Potměšil, Richard Medek (šéfdramaturg ČT)

Produkce

Pavlína Muzikářová (Biograf Jan Svěrák), Lenka Stráníková (Biograf Jan Svěrák), Otakar Svoboda (ČT), Martin Kopřiva (šéfproducent ČT)

Zástupce vedoucího výroby

Viktor Průša (ČT), Vojtěch Svoboda (ČT)

Hudba

Hudba

Jaroslav Uhlíř (Dělání – píseň), Jaroslav Uhlíř (Polabanka – píseň), Jaroslav Uhlíř (Hlavně, že jsme na vzduchu – píseň), Jaroslav Uhlíř (Není nutno – píseň), Jaroslav Uhlíř (Severní vítr – píseň), Jaroslav Uhlíř (Mravenčí ukolébavka – píseň), Jaroslav Uhlíř (Umím prase zepředu – píseň), Jaroslav Uhlíř (Zajíc na bobku – píseň)

Text písně

Zdeněk Svěrák (Polabanka – píseň), Zdeněk Svěrák (Hlavně, že jsme na vzduchu – píseň), Zdeněk Svěrák (Není nutno – píseň), Zdeněk Svěrák (Severní vítr – píseň), Zdeněk Svěrák (Dělání – píseň), Zdeněk Svěrák (Mravenčí ukolébavka – píseň), Zdeněk Svěrák (Umím prase zepředu – píseň), Zdeněk Svěrák (Zajíc na bobku – píseň)

Produkční údaje

Původní název

Tatínek

Anglický název

Papa

Copyright

2004

Rok výroby

2004

Premiéra

30.09.2004

Distribuce

BONTONFILM a. s., Centrum českého videa, a. s. (videodistribuce)

Technické údaje

Nosič

DVD

Barva

colour

Zvuk

Dolby Digital

Verze

česká

Upozornění

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.