Sedmikrásky

groteska

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Daisies

Minutáž

73

Země původu

Československo

Copyright

1966

Rok výroby

1966

Premiéra

30.12.1966

Jazyková verze

česká

Režie

Věra Chytilová

Scénář

Ester Krumbachová, Věra Chytilová

Námět

Věra Chytilová, Pavel Juráček

Anotace

Explozivní anarchistická jízda Věry Chytilové.

Po dokumentárně laděném celovečerním debutu O něčem jiném (1963) natočila Věra Chytilová jedno ze stěžejních děl československé nové vlny, bizarní satirickou grotesku Sedmikrásky (1966), předznamenávající její spolupráci se scenáristkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou a s kameramanem Jaroslavem Kučerou. Výjimečný snímek se dočkal po letech digitální verze, již uvádí Asociace českých filmových klubů v Projektu 100-2012 (spolu s jednou kopií 35mm a formátem DVD-K). Experimentálně laděný film dodnes neztratil nic na svých kvalitách a stále překvapuje originální tvůrčí invencí a využitím neotřelých audiovizuálních postupů ve všech vrstvách vyjadřovacích prostředků. Dominuje tu práce s prudkým střihem a s výtvarně koncipovanými pasážemi, kde se uplatňují mj. barevné virážování nebo nápadité „koláže“ (připomínající Jana Švankmajera), ale i excentrické kostýmy a líčení. Titulními „sedmikráskami“ jsou dvě dívky Marie (v podání nehereček), jež se rozhodnou být vzhledem ke zkaženosti světa také zkažené, a podle toho se začnou chovat. Nemají žádnou minulost a pohybují se v kruhu, tvořeném jejich malým bytem, plovárnou, několika nočními podniky a nádražím. Provokují svým chováním a pitvořením, ale jejich „akce“ nakonec nemají zamýšlený účinek. Když se po zpustošení připravené hostiny začnou topit ve vodě, slíbí, že už budou hodné, pracovité a šťastné. Po svém se pokusí napravit to, co pokazily... – Podle Chytilové bylo „v groteskním filozofickém dokumentu“ tvůrčím záměrem upozornit na povrchnost určitého životního stylu ve světě pseudohodnot a pseudovztahů, na nebezpečí pozérství (jdoucího až na hranici smrti) i na neschopnost být sám sebou. Sedmikrásky se vymykají z civilismu nové vlny a svou experimentální povahou a formou podobenství dodnes mohou vzbuzovat rozdílné divácké reakce. Svého času se staly (spolu s Němcovým snímkem O slavnosti a hostech) předmětem interpelace poslance Jaroslava Pružince v Národním shromáždění (květen 1967), stěžujícího si na to, co se natáčí za „dělnické peníze“. – Digitální verze vznikla v roce 2008 v rámci projektu Media EU nazvaného Europe’s Finest (podporujícího archivní filmové dědictví). Byla realizována z distribuční kopie ve stavu 1, zapůjčené Národním filmovým archivem, ve spolupráci belgických firem HovelorD a XDC SA. -tbk-

Jedním z nejoceňovanějších titulů československé nové vlny šedesátých let dodnes zůstává druhý celovečerní režijní projekt Věry Chytilové. Také ve filmografii sedmatřicetileté autorky představují Sedmikrásky (1966) nestárnoucí, živé dílo, ke kterému se mohou vracet další generace diváků. Nadčasovost provokativní morality o dvou dívkách, které se rozhodnou být zkažené stejně jako svět kolem nich, se totiž vymyká konkrétní sociálně-politické realitě, ve které film vznikal. Marie I a Marie II si nedělají starosti s tradiční morálkou a slušností a radostně balamutí muže, které přitahuje jejich provokativně bezstarostný půvab – většinou starší pány. Ziskuchtivost modelových hrdinek se ovšem týká stejně tak peněženek omámených mužů jako možnosti užít si (jakoukoli) zábavu. Jediným měřítkem je hra „vadí/nevadí“, v níž se ovšem obě Marie s furiantskou zaslepeností posouvají dál a dál. Jejich „zkaženost“ ovšem – jak v závěru připomíná moralistka Chytilová – působí v kontextu katastrof moderního světa jen jako nevinná rebelie. Navzdory tomu jsou protagonistky Sedmikrásek (v podání nehereček Jitky Cerhové a Ivany Karbanové) dráždivě hravou demonstrací ženské nespoutanosti, ladící s dobovými feministickými trendy. Dvě Marie současně představují – byť v extrémní verzi – chytilovské ženské postavy, které bojují o sebeprosazení v mužském světě. Zapadají tak mezi hrdinky civilního diptychu O něčem jiném (1963), Hry o jablko (1976) či Pastí, pastí pastiček (1998). Výjimečnost Sedmikrásek po významové i formální stránce je výsledkem těsné spolupráce Chytilové, výtvarnice a spoluscenáristky Ester Krumbachové a kameramana Jaroslava Kučery. „Nebezpečnost“ filmu vynikla až po sestřihu, takže snímek – ceněný domácí odbornou kritikou i na mezinárodní festivalové scéně – se setkal ze strany oficiálních míst s ostrou kritikou a cenzurou (byl jedním z titulů, o kterých se diskutovalo až v parlamentu a které posléze skončily v pomyslném normalizačním trezoru). -ap-

Obsah

(Pod titulky) Různé dokumentární záběry z bombardování. – Dvě dívky, Marie I (tmavovláska) a Marie II (plavovláska), jsou přesvědčeny, že „všechno se na tom světě kazí“, a proto se rozhodnou být také zkažené. Jejich zásadou je, že „nic nevadí“. Tráví život na plovárně a v nočních podnicích, kde se přátelí s toaletářkami. Žijí v malém bytě. – Marie I je v restauraci se starším pánem. Představí se mu jako Jiřina a tváří se upejpavě. Ke stolu se jim vnutí Marie II, údajně Jiřinina sestra Jarmila. Ta si k nelibosti zaskočeného muže začne objednávat jídlo i pití. Pán neví, jak se má zachovat, zatímco dívky se svým trikem baví. Když se Jarmila dosyta nají, zeptá se nevinně, kdy pánovi jede vlak. Všichni tři dorazí na nádraží. Muž pošle sestru pro noviny a Jiřina mu vysvětlí, že ho před ní vydávala za strýce svého chlapce z Jičína, aby na ni doma neřekla, že se tahá se starými. Dívky naloží vyjeveného ctitele do vlaku. Dobře se tím baví. – V nočním podniku kamarádky ztropí při kabaretním vystoupení tanečního páru výtržnost a vrchní je vyvede. – Marie I zavře doma plyn, který si pustila kamarádka, ale přitom nechala otevřené okno. Marie II se urazí, když jí vyčte její „tahání se“. Na plovárně se však smíří. – Krátce nato opakují přítelkyně stejnou hru s jiným starším pánem, tentokrát jako Marcelka a Miluška, ale když muže posadí na vlak, usoudí, že je to už nebaví; byl to jejich pátý „případ“. Snaží se vymyslet něco, „co by byla legrace a ještě větší špatnost“. – Nahá Marie II je jako Julie v bytě světáka, který sbírá motýly a který se vyznává ze své zamilovanosti. – Věčně zpívající toaletářka chce udělat dívkám kávu a ony jí zatím ukradnou drobné. Marie II tvrdí, že je zkaženější, protože krade a lže, ale podle Marie I lže každý. Chtějí provést něco „opravdu velkého“. Doma zapálí rozvěšený toaletní papír. Julii volá zamilovaný světák. Zatímco se jí opět vyznává, dívky si nůžkami stříhají jídlo. Marie II ani neví, jak se její ctitel jmenuje. – Marie I přiběhne za kamarádkou k toaletářce a vynadá jí, že ji nechala samotnou s nápadníkem. Tím je tentokrát stařec s bradkou, kterého musejí obě políbit. Společně pak honí vlak. Naskočí do něj. Dívky vzápětí vyskočí, ale stařík také. Proto naskočí znova, což se už pánovi nepodaří. Kamarádky se později vypotácejí celé zamazané z tunelu. To je definitivní konec této „legrace“; musejí si vymyslet ještě „horší“ život. – Dívky se doma nudí. Baví se jmény svých ctitelů, jež mají napsaná na zdech a na stropě. Za dveřmi volá na Marii II mladík Honza, který se jí asi opravdu líbí. Ta to však nemůže dát najevo před dorážející kamarádkou. – Na plovárně se dívky baví o tom, že se už nemají rády, ale pak se zase usmíří. – Nudí se přiopilé po zavírací hodině v prázdné restauraci. – Doma si udělají koupel a baví se o umírání a o identitě. Podle Marie I není důkaz, že její přítelkyně existuje: na rozdíl od ní není v bytě hlášená a nikde nepracuje. Obě mluví o tom, že by se něco mělo dít, ale nevědí co. – Po další noci v podniku se ocitnou na šrotišti a udělají si módní přehlídku. Ráno volají na zahradníka, ale ten si jich nevšímá, stejně jako dělníci, jedoucí na kolech do práce. Dívky to zaskočí, ale utěšují se tím, že jsou ještě mladé a mají život před sebou. Na ulici najdou důkaz své existence v zahozené oloupané kukuřici, kterou si nabraly v poli. – Doma se v posteli navzájem balí do prostěradel a rozhodnou se, že už nikdy nepůjdou na procházku. Navzájem se „rozstříhají“ nůžkami. – Jednou se ocitnou v podzemí velkého domu. Nákladním výtahem (s označením Do výživy) vyjedou do vyššího patra. Ocitnou se v sále s připravenou hostinou. Bez zábran se pustí do divoké pustošivé žranice. V bujnosti po sobě začnou házet dorty, rozbíjejí nádobí i zařízení sálu. Udělají si módní přehlídku. Když je kolem nich dokonalá spoušť, začnou se houpat na křišťálovém lustru. Skončí ve vodě. (Titulek) Jedině tak mohly skončit. Bylo by vůbec možné napravit to, co bylo zničeno? Dívky se topí a volají o pomoc. Houpou se na podaných bidlech, ale pomoci se nedočkají, dokud neřeknou, že už nebudou zkažené. Pak se vrátí do zničeného sálu, obalené papírem, a začnou horlivě napravovat škody. Šeptem se utěšují, že když budou hodné a pracovité, budou šťastné. Srovnávají rozbité talíře a skleničky, upravují zbytky jídel. Pak si spokojeně lehnou na stůl. Marie I se ptá, zda si hrají na to, že jsou šťastné. Podle Marie II jsou doopravdy šťastné, což prý nevadí. Náhle na ně spadne lustr a objeví se záběry bombardování, podobné těm z titulkové pasáže. – Tento film je věnován těm, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem. -tbk-

Poznámka

Film byl v roce 2008 digitálně restaurován v projektu Media EU Europe’s Finest.

Film online

Hrají

Jitka Cerhová

Marie I /tmavovlasá s culíky/

Ivana Karbanová

Marie II /blondýnka/

Julius Albert

starší muž s plnovousem

Jan Klusák

zamilovaný světák

Marie Češková

žena na toaletě

Jiřina Myšková

toaletářka

Marcela Březinová (2)

toaletářka

Oldřich Hora

světák

Václav Chochola

muž v černém

Jaromír Vomáčka

veselý muž

Josef Koníček

tanečník ve vinárně

František Uldrich

muž v uličce

Oldřich Bašus

hudebník

A. Drábek

houslista

J. Hrubý

plavec

Robert Kühnel

bubeník

J. Laufer

kytarista

L. Nedvěd

harmonikář

J. Pech

hudebník

J. Tesárek

hudebník

J. Bartoš

svalovec

V. Zikmund

Mluví

Jiří Menzel

hlas Jana za dveřmi

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Rudolf Jaroš

Asistent režie

Zeno Dostál, Lilian Havlíčková

Původní filmový námět

Věra Chytilová, Pavel Juráček

Technický scénář

Věra Chytilová

Druhá kamera

František Uldrich

Asistent kamery

Karel Ludvík

Architekt

Karel Lier

Výprava

Bedřich Čermák, František Straka, Roman Svoboda

Návrhy kostýmů

Ester Krumbachová

Vedoucí výroby

Rudolf Hájek

Zástupce vedoucího výroby

František Jaderník, Jaroslav Vlk

Asistent vedoucího výroby

Antonín Kubový

Spolupráce

Jana Štroblová (2), Jitka Šulcová, Libuše Jahodová

Hudba

Nahrál

FISYO, Pražský dixieland

Dirigent

František Belfín (FISYO)

Hudba k písni

Jiří Šlitr

Text písně

Jiří Suchý

Produkční údaje

Původní název

Sedmikrásky

Anglický název

Daisies

Copyright

1966

Rok výroby

1966

Premiéra

30.12.1966

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1966), Asociace českých filmových klubů (bnovená 2012 /Projekt 100–2012/; monopol do 31.12.2013)

Výrobní skupina

Šmída – Fikar, Ladislav Fikar, Bohumil Šmída

Technické údaje

Nosič

35mm, HD, DVD, Betacam

Verze

česká

Titulky

anglické

Ocenění

Vítěz

Akce: Cena Svazu finských filmových kritiků

1969
Helsinky / Finsko
Mezi 15 nejlepšími zahraničními filmy uvedenými ve Finsku v roce 1968
film byl zařazen Svazem finských filmových kritků mezi 15 nejlepších

Vítěz

Akce: Cena Svazu belgických filmových kritiků 1968

1969
Brusel / Belgie
Velká cena Svazu belgických filmových kritiků za nejlepší film uvedený v belgických kinech

Vítěz

Akce: 6. mezinárodní soutěž o technickou cenu Mezinárodní unie filmových technických sdružení Brusel

1968
Brusel / Belgie
Prix d'excellence

Vítěz

Akce: Odměna vedení Československého filmu za nejúspěšnější film roku 1966

1967
Praha / Československo
Odměna vedení Československého filmu
Jaroslav Kučera
mezi 9 filmy

Vítěz

Festival: 10. Grand Premio – mezinárodní festival uměleckých filmů a filmů o umění Bergamo

1967
Bergamo / Itálie
Velká cena

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Praha / Československo
Trilobit za film
Jaroslav Kučera

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Praha / Československo
Trilobit za film
Věra Chytilová

Upozornění

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.