Kalamita

Vynikající formu Věry Chytilové potvrzovaly během osmdesátých let stylizované snímky Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) či Kopytem sem, kopytem tam (1988). Na počátku desetiletí ovšem ceněná autorka realizovala – v návaznosti na svá díla ze sedmdesátých let – i civilně laděnou komedii Kalamita. Stejně jako v případě ostatních děl Chytilové je i příběh mladého strojvůdce výsledkem kompromisů, jež si autorka vyvzdorovala na barrandovské dramaturgii. Ta jí přitom projekt sama nabídla, protože o látku nebyl kvůli náročné realizaci v zimních exteriérech zájem. Scénář Josefa Šilhavého režisérka přepsala, takže z „konsolidačního“ příběhu o vysokoškolákovi nacházejícím nový smysl života mezi nádražáky se stalo hořce zábavné podobenství o soudobém Československu. Vznik Kalamity proto neohrožovala jen nevypočitatelná příroda, ale i cenzurní zásahy a tlaky. Film přišel do kin bez reklamní kampaně, a přestože se na něj diváci jen hrnuli, bylo jeho promítání v Praze nakonec zakázáno. Chytilová, jejíž otec vlastnil nádražní restauraci, neinscenovala zasněženou idylku, ale autenticky působící dílo plné protirežimních, dvojsmyslných „hlášek“. Nejen hrdina Honza Dostál, ale i řada dalších postav se navíc nachází v „kalamitní“ životní situaci, kterou jako společný – celospolečenský – problém odhalí finální scéna ve sněhem zasypaném vlaku. Klíčový podíl na nervní, provokativně neučesané podobě díla mají kameraman Ivan Šlapeta a střihač Jiří Brožek. V hlavní roli Chytilová poskytla první velkou příležitost tehdy dvaatřicetiletému Bolku Polívkovi. Po jeho boku se coby bezskrupulózní Majka objevuje Polívkova kolegyně z Divadla na provázku, Dagmar Bláhová, jež excelovala už v režisérčině Hře o jablko (1976). Zájem Chytilové o herce zvyklé improvizovat v rámci působení na malých, mimopražských scénách (zde brněnský Provázek a původně liberecká Ypsilonka) potvrzuje i obsazení Jany Synkové, Jaroslavy Kretschmerové, Jana Schmida či Jiřího Pechy.

Upozornění, následující text obsahuje spoiler! Zobrazit >

Honza Dostál opustí studium vysoké školy, aby si mohl splnit sen a stát se strojvůdcem. Je trochu naivní, ale cílevědomý. Odmítne pracovat u otce v nádražní hospodě a přihlásí se v kanceláři ČSD. Vstupní lékařská prohlídka málem vše zhatí, když Honza z pečlivosti váhá nad testem určení barev. S rukama plnýma předpisů a nové uniformy se jde ubytovat. Budoucího spolubydlícího zastihne in flagranti, ale ten jen navrhne, že si pro dámské návštěvy sestaví „jízdní řád“. Při nákupu se Honza poraní. Dívka, s níž se potkal už ve vlaku, mu prst ošetří. Majka je sestrou na chirurgii a Honza rád přijme pozvání na převaz. Dívka však nemá službu, a tak mladík padne do rukou rázné primářce. Zaspání mu projde díky tomu, že náčelník stanice podle jména pozná, že Honza pochází ze starého železničářského rodu. Majka jezdí závodně na saních a Honzovo povolání ji moc neokouzlí. Od vztahu s ním si ale slibuje zlepšení svých sportovních výkonů. Konkurentka totiž podle ní sportovně vyzrála díky aktivnímu sexuálnímu životu. Honza se urazí. Nadbíhá mu pak průvodčí Květa i stárnoucí primářka. Přestože ho s lékařkou uvězní sněhová kalamita náhodou na noc v horské chalupě, Honza odolá a uprchne. Znovu najde Majku. Ta ho vezme ke svému otci lesníkovi a zatímco mladík zdvořile poslouchá odborný výklad, ujede Majka se sociologem Havránkem. Honza za autem běží a skončí v potoce. Zdravotní následky koupele v ledové vodě mu léčí samaritánka Květa zahříváním vlastním tělem. Jednoho dne vyjede Honza na první samostatnou jízdu. Do motoráčku přistoupí i Majka. Havránek ji zklamal a ona teď velmi spěchá na závody. Vymýšlí si, že chtěla vzbudit jen Honzovu žárlivost. Souprava uvízne v závěji a poté ji zasype lavina. Cestující jsou ve vlaku uvězněni. Dva kolegové s Honzou zkoušejí uvolnit sníh. Cestující se věnují rozmíškám, hádkám, občas zavládne panika. Pak náhle zasvítí oknem světlo. Lyžař zvenčí prorazil zával. Egoistická Majka ukradne zachránci lyže a ujede. Přes měkký sníh se bez lyží nelze dostat. Nakonec si lidé ale poradí. Ze svých těl vytvoří na sněhu řetěz a nejprve pomohou vylézt dětem.

Film byl po míchačkách dokončen 10. dubna 1980, ale nebyl schválen. Další úpravy skončily 8. června 1981 a promítání bylo schváleno 12. listopadu 1981. Copyright uvedený na kopii je 1980.

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.