Začátek dlouhého podzimu

Do malé vesnice se z Prahy přistěhuje Jolana Marková s dcerou Johankou. Johanka trpí astmatem a matka doufá, že se na venkově uzdraví. Nastěhují se do opuštěného stavení po příbuzných Florišových. Dům je zpustlý a Johančini spolužáci se rozhodnou, že Markovým pomohou s úklidem. Při pokusu o vyčištění studny narazí na sochu. Je to socha prezidenta Masaryka, kterou tam občané svorně s tajemníkem MNV Havlíčkem po roce 1948 shodili. Nález sochy vyvolá vzpomínky na události kolem sochy před mnoha lety, pocity viny i dávné nevraživosti. Havlíček chce sochu odvézt, ale je podzim 1989, rozhlas a televize informují o dramatických událostech v Praze. Děda Trvajík ráno na křídlovce hraje Masarykovu píseň Teče voda, teče, stará paní učitelka tajně položí květiny na místo, kde kdysi socha stála. Na schůzi vesnice lidé útočí na Havlíčka, aby zařídil navrácení sochy na staré místo. Děda Trvajík předčítá z kroniky svého otce o vzniku republiky. Občané pak odjedou do města na kouzelnické představení. Jolana se chystá s dcerou odjet. Při balení najdou Florišův dopis z něhož vyplývá, že starý komunista spáchal sebevraždu, protože se styděl za to, co se děje. Na náměstí lidé dojatě zpívají Ach, synku, synku. Podstavec pomníku je však stále prázdný. Očištěná prezidentova socha hledí z Florišovy zahrady.