A v tom zámku...

Ve vězení probíhá namátková kontrola osobních věcí vězňů. Šedesátiletý Buran má nepřihlášenou fotografii své rodiny, kterou dokázal uchránit šest let, a teď mu ji dozorce roztrhal. Buran vyčte spoluvězni Honzisovi, kriminálníkovi a pasákovi, že jej udal. Třetí muž na cele – Frajher – je lhostejný k veškerému dění i k tiché a urputné rvačce mezi oběma muži. Buran byl odsouzen za pomoc vlastnímu synovi při útěku za hranice. V erární místnosti rozdělené drátěnou sítí sedí z jedné strany vězňové a z druhé jejich návštěvy. Honzisovi přijela dívka a z hovoru vyplývá, že je prostitutka. Buran je šokovaný – místo očekávané dcery přijela jen její malá dcerka, ale v doprovodu svého strýce – Buranova jediného syna, který se po vyhlášení amnestie pro uprchlíky vrátil zpět. Starý muž přijímal svůj trest jako daň za synovu lepší budoucnost. Jen přítomnost živé a povídavé vnučky ho chrání před zoufalstvím, které syn, zdá se, nechápe. Buran nemá jako politický vězeň naději na odpuštění trestu, i když jeho důvod pominul. I Frajher se dočkal návštěvy. Pyšná a elegantní dáma, hovořící střídavě česky a německy, mu připomíná rodinné sídlo a bohatství, které musela zanechat v Čechách. Je to jeho sestra a slibuje mu budoucnost u sebe v Německu, až bude po očekávané amnestii propuštěn. Frajher se na chvíli vytrhává z letargie. Letmá retrospektiva připomene Frajhera v uniformě nacistického důstojníka střílejícího na spoutané civilisty. Návštěvy končí...