Bohumil Hrabal „Takže se stalo, že...“

Historik Ivan Prokop přibližuje rodinné zázemí Bohumila Hrabala. Jeho otcem byl Bohumil Bleha, jenž byl v době, kdy zplodil „Bohouška“, v rakouskouherské armádě. Maminka se provdala za Františka (Francina) Hrabala, který pracoval v Polné jako účetní pivovaru. Hrabala velmi ovlivnilo mládí, jež prožil v Nymburku s maminkou a s (nevlastním) tatínkem, kteří se spolu s přáteli scházeli v pivovaru a zkoušeli v ochotnickém spolku Jiří Poděbradský. Výraznou postavou této etapy spisovatelova života byl fešácký a podivínský strýc Pepin, jehož měl Hrabal podle svých slov ještě raději než Francina, a to pro jeho řvaní a tancování. – Když Hrabalovi napsal přítel Marysko, že by měl zkusit žít v Praze, poslechl. Studoval práva a chodil na přednášky z filozofie. Bydlel v Libni, která měla podle spisovatele Egona Bondyho duši, minulost a genia loci. V ulici Na Hrázi spolu bydleli Hrabal, Boudník, Bondy a další. Grafik a malíř Vladimír Boudník přítele seznámil se svou teorií explosionalismu. – Bondy (ze záznamu) vzpomíná, jak si navzájem četli své texty, v Hrabalově případě odlišné od vydaných verzí, jejichž původní podoba „byla skutečně omračujícím způsobem krásná.“ – V Libni se Bohumil oženil s Pipsy (Eliškou). Jiří Menzel vzpomíná na Hrabalovu krásnou a moudrou manželku a na to, jak se dostal k režírování předloh tehdy ještě nepříliš známého autora. Režiséři české nové vlny se podle Jana Němce v Perličkách na dně předháněli, kdo tvorbu Bohumila Hrabala lépe pochopí a dokáže zfilmovat. – Joska Skalník a Jitka Jelínková hovoří o úskalí samizdatového vydávání Hrabalovy tvorby. Ivo Krobot zmiňuje vysokou úroveň Hrabalových divadelních a literárních vědomostí. – Bohumil Hrabal strávil velkou část života v chatové kolonii v Kersku. Tamní obyvatelé vzpomínají na spisovatelovu skromnost a na houf koček, který k němu neodmyslitelně patřil. – Profesor Pavel Dungl vypráví o konci spisovatelova života v nemocnici Na Bulovce… -vaza-