Život podle Václava Havla

Země původu

Francie, Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

1. 12. 2014

Minutáž

70 min

Kategorie

film

Žánr

životopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Život podle Václava Havla

Český název

Život podle Václava Havla

Anglický název

Vaclav Havel – Living in Freedom

Souběžný název

Václav Havel: un homme libre

Anotace

Filmařka Andrea Sedláčková emigrovala nedlouho před Listopadem 1989 do Francie. U příležitosti dvacátého pátého výročí od změny režimu vydala bilanční knihu Moje pařížská revoluce (Prostor, Praha 2014), v níž se vrací k prvním měsícům po osudovém kroku, a dokončila ve francouzsko-české televizní koprodukci dokumentární biografii „největšího hrdiny“ novodobé české historie Život podle Václava Havla, jež je samozřejmě zároveň rekapitulací minulých bezmála osmdesáti let Československa respektive České republiky. Pečlivou rešerši ze známých, ale i poprvé zveřejněných archiválií, v nichž je Václav Havel (5.10.1936–18.12.2011) ústřední postavou, doplňuje výpovědí jediná další osoba, sestra Boromejka, která byla u slavného muže v posledních dnech a hodinách jeho života. Snímek je přímočaře vystavěn z chronologicky řazených osobních, tvůrčích, disidentských a společensko-politických „stop“, jež po sobě Havel zanechal (jsou použity fotografie, fragmenty filmů a žurnálů, rodinné audionahrávky, výňatky z rozhlasového vysílání, citace ze spisů StB, plakáty k divadelním hrám, úryvky divadelních her, soukromé dopisy, knihy, záznamy z politických a prezidentských jednání, atd.). Ty se střídají se sekvencemi z mnoha dokumentů, v nichž protagonista vzpomíná a komentuje životní peripetie, názory a zvraty v době, kdy již vykonával funkci prezidenta. Přehled Havlova „přeplněného“ osudu režisérka doplnila komentářem v civilním osobním podání, přičemž zpočátku věcné vršení faktů přechází v subjektivnější výpověď, odrážející autorčin obdiv a vděčnost k výjimečnému člověku. – Subjektivně laděné filmové curriculum vitae významného dramatika, politického vězně a také prezidenta jej má přiblížit především zahraničním divákům a mladé generaci. Záhy po kinopremiéře bylo uvedeno v České televizi jako novoroční pořad roku 2015. – O manželce Václava Havla vznikl nedávno dokument Olga (2013) režiséra Miroslava Janka. -kk-

Obsah

Prezident Československé socialistické republiky Václav Havel hovoří v americkém Kongresu. – Václav se narodil do buržoazní rodiny v roce 1936; jeho dědeček Vácslav Havel postavil moderní pražský palác Lucerna, jeho otec Václav M. Havel vilovou čtvrť Barrandov a barrandovské terasy s restaurací v americkém stylu, včetně bazénu, a nedaleko vybudoval otcův bratr Miloš nejmodernější filmové ateliéry. Rodině dominovala maminka Boženka, pocházející také z dobrých poměrů: její otec Hugo Vavrečka byl významný novinář a diplomat. – Od počátku byl prvorozený syn hýčkán a obdivován celebritami. Po dvou letech se narodil bratr Ivan. Oběma mělo postavení rodiny zaručit život mezi elitou. – Během války se matka s dětmi uchýlí na rodinné sídlo Havlov na Vysočině. Ve škole mají sourozenci lepší pozici než děti z chudých rodin. Sociálně cítící Václav odmítá výsady. – Po vládním puči Klementa Gottwalda a nastolení diktatury v roce 1948 je rodina společností „vyděděna“ a její majetek znárodněn. Otci je „ponechána“ v Lucerně funkce referenta. Matka se snaží zachovat dekorum. Je konec se všemi privilegii. Děti nesmí studovat. Václav se učí chemickým laborantem. Jako revoltující dospívající mladík se chová levicově. Svobodu nachází v poezii, v níž se snaží vyjádřit své ideály a hodnoty. – Havel studuje večerní gymnázium pro pracující. S přáteli založí a vede literární skupinu 36, jejíž název je odvozen od letopočtu jejich narození. Vydávají časopis, pořádají sympozia a „sjezdy“. Kvůli tomu jde Havel v průběhu padesátých let k prvnímu výslechu. – Po Stalinově smrti, během krátké politické „oblevy“, smí Havel publikovat v mládežnickém časopise Květen článek kritizující socialistický realismus. Je pozván do Dobříše na zámek privilegovaných spisovatelů, kde nabourá dosud „ideově klidnou“ konferenci. – V roce 1953 se Havel seznámí s o tři roky starší Olgou Šplíchalovou, pocházející z rozvedené proletářské rodiny. Vyučená obuvnice po úrazu ruky pracuje jako prodavačka, zamilovaný plachý muž jí své city sdělí až dopisem v roce 1956. I přes matčiny protesty se pár tajně vezme. Svou „svobodnou volbu“ oznámí Václav rodičům dopisem. – Havel, toužící stát se filmovým režisérem, napíše na vojně s kamarádem satirickou hru a po návratu do civilu nastoupí jako kulisák v divadle ABC, odkud po několika sezonách přejde do nového Divadla Na zábradlí, kde v roce 1963 uvedou jeho hru Zahradní slavnost. Autor se stává přes noc intelektuální hvězdou Prahy. Úspěch má i jeho další absurdní komedie Vyrozumění (1965). Havlovy hry pronikají na zahraniční scény. Dramatik účinkuje i v malých rolích ve filmu. Jako veřejně známá osoba je sledován tajnou policií. Na sjezdu Československých spisovatelů odsoudí cenzuru a požaduje konec monopolu jedné vládnoucí strany. – V šedesátých letech se Havlovy hry hrají po celém světě, je mezinárodní hvězdou. V roce 1966 dostane poprvé pas, navštíví Velkou Británii a Spojené státy, kde je ohromen uvolněnou atmosférou hippie, hudbou a uměním. – V roce 1968 se s příchodem Alexandra Dubčeka „uvolňuje atmosféra“. Havel však prorocky odhaduje, že se Sovětský svaz do situace v Československu vloží. Srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy ho zastihne s Janem Třískou v Liberci, kde se ihned zapojí do hnutí odporu; vysílají z utajeného rozhlasového studia. Odstaveného Dubčeka střídá Gustáv Husák. – Havel veřejně komentuje sebeupálení Jana Palacha a jeho pohřeb, demonstrující smutek a národní ponížení. Padá železná opona, nastává normalizace a manželé Havlovi „emigrují“ na chalupu u Trutnova. Na Hrádečku tráví polovinu sedmdesátých let. Během „bezčasí“ Havel prochází tvůrčí krizí. Mezi přáteli se vyskytují udavači. V roce 1974 Václav nastoupí do trutnovského pivovaru. Prostředí jej inspiruje k napsání satirické aktovky Audience. Analyzuje své pocity z vrcholící normalizace. Závěry formuluje v dopise prezidentu Husákovi. Díky tomu se stává neformálním vůdcem opozice, proti níž sílí perzekuce. Havla sleduje kapitán StB Čermák. – Uvedení adaptace Žebrácké opery poblíž Prahy (1975) v podání ochotníků vede k policejní razii. Zatčení členů undergroundové skupiny The Plastic People of Universe v roce 1976 za výtržnictví rozhýbalo Havla s přáteli k rozpoutání odvetné kampaně. Proces s Plastiky sleduje světový tisk. Havel formuluje s Pavlem Kohoutem Chartu 77. Záhy skončí za tzv. podvracení republiky ve vazbě jako exemplární případ. Propagandistická akce státu vrcholí Antichartou. Havel žádá prokurátora o propuštění. Po několikaměsíční vazbě je „na kolenou“. Díky Olze se dál sbližuje s undergroundem. Píše esej Moc bezmocných (1978) a stane se zakladatelem a mluvčím Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (1979). StB zatýká všechny jeho členy. Havlovi pod okno ruzyňské cely chodí zpívat Olgou akceptovaná milenka Anna Kohoutová. Disident odmítne emigrovat a je odsouzen na čtyři a půl roku. Z vězení píše originální dopisy. Během trestu onemocní silným zápalem plic. Mezinárodní kampaň mu zachrání život; je ve zbědovaném stavu propuštěn. – Havel píše Largo desolato (1984). Jeho policejní sledování a šikanování nabývá na síle, ve vazbě skončí i těsně před legendární prosincovou snídaní (1988) disidentů s francouzským prezidentem Françoisem Mitterandem během jeho návštěvy v ČSSR. – Gorbačovova perestrojka uvolňuje napětí ve východní Evropě a na první povolené demonstraci na pražském Škroupově náměstí vystupuje Havel. – Dvacáté výročí Jana Palacha vybudí lidi k demonstracím na Václavském náměstí. Havel je tu zatčen a odsouzen na osm měsíců. Tentokrát se pod petici za jeho propuštění podepisují i známé osobnosti. Po čtyřech měsících je na svobodě. Generální tajemník komunistické strany Miloš Jakeš v projevu žádá přehlížení dramatika, neboť jeho zadržování se stává pro moc kontraproduktivní. – Václav si užívá s přáteli. Má poměr s psycholožkou Jitkou Vodňanskou. – 17. listopad 1989. Havel přijímá vůdčí roli v hektickém politickém dění, podněcovaném mohutnými lidovými shromážděními. Spoluzakládá Občanské fórum. Staví vedení státu před šokující požadavky, jež se postupně mění v realitu. Chtěl by se věnovat divadlu, ale přijímá politickou odpovědnost. 29. 12. 1989 je jednomyslně zvolen Federálním shromážděním prezidentem Československé socialistické republiky. Nevstoupí do žádné strany, což mu posléze působí nesnáze. Olga se jen neochotně podvoluje nové situaci. Ji i Václava a jejich blízké spolupracovníky nutí dějinné události k improvizaci, k nestandardním postupům a k osobním změnám, jež si vyžaduje „protokol“. – Vládě se podaří splnit dva stěžejní úkoly: odsun sovětských vojsk z našeho území a zrušení Varšavské smlouvy. – Při volbách v roce 1992 není Havel zvolen prezidentem kvůli chybějícím hlasům Slováků. Rozpadá se Československo. V lednu 1993 je Václav Havel zvolen prvním prezidentem České republiky. – Hlava státu, jejíž kompetence jsou z podstaty úřadu omezené, je leckdy kritizována lidmi, nespokojenými s polistopadovým vývojem. – V lednu 1996 zemře Olga, Havlova celoživotní opora. Za necelý rok se prezident tajně ožení s herečkou Dagmar Veškrnovou. Prodělá několik těžkých operací. – Státník je uznávaný více ve světě než doma, kde se poměry nevyvíjejí tak, jak by si představoval. Na náladu ve společnosti reaguje kritickým Rudolfínským projevem. – V roce 1998 je Havel zvolen počtvrté prezidentem. Zasadí se o vstup České republiky do NATO (2002). – Přibývá Havlových kritiků. – Po odchodu z prezidentské funkce v roce 2003 Havel utlumí své veřejné aktivity, ale jeho hlas je stále slyšet. Po letech si splní svůj sen: režíruje filmovou verzi své nové divadelní hry Odcházení. Natáčení ho vyčerpá, stáhne se do ústraní. – Nemocný muž se krátce před smrtí setká s Dalajlámou. Poslední týdny tráví v péči sester Boromejek na Hrádečku, kde ve svých sedmdesáti pěti letech zemře. Velkolepý státní pohřeb, jehož se kromě desetitisíců obyčejných lidí zúčastní špičky světového dění, je zároveň veřejnou manifestací za jeho ideály. -kk-

Poznámka

Výňatky z filmů: Každý mladý muž (1965; r. Pavel Juráček); Mlha (1966; r. Radúz Činčera); The Plastic People of the Universe (1967; r. César de Ferrari); Concert (1974; r. Josef Dlouhý); Občan Havel jede na dovolenou (2005; r. Jan Novák, Adam Novák); Občan Havel (2008; r. Pavel Koutecký, Miroslav Janek); Liberecká svědectví – jiné osudy (2008; r. Jana Hádková); Občan Havel přikuluje (2009; r. Jan Novák, Adam Novák); Ohlédnutí za Odcházením (2011; r. Martin Kubala); Poslední odcházení Václava Havla (2012; r. Monika Elšíková–Le Fay); Pašijové hry (1978; r. František Stárek); Inventura (1979; r. Tomáš Liška); Dopisy Olze (1986; r. Michal Hýbek); Pokoušení (1988; r. Andrej Krob). Výňatky z divadelních představeníÍ: Zahradní slavnost (1963; r. Otomar Krejča, Divadlo Na zábradlí); Vyrozumění (1965; r. Jan Grossman, Divadlo Na zábradlí); Le rapport dont vous êtes l̓objet (1971; Vyrozumění, r. A.L. Perinetti, Théâtre de la Cité Internationale, Grand Théâtre, Paříž); generální zkouška Žebrácká opera (1975; r. Andrej Krob, Divadlo Na tahu); Die Audienz (1977; Audience, r. Frank Guthke, TV ZDF Německo); Largo desolato (1990; r. Jan Grossman). Použité fotografie: Dagmar Hochová, Bohdan Holomíček, Jan Kašpar, Jan Lukas, Ondřej Němec, Jan Reich, Oldřich Škácha, Stanislav Macháček, Josef Vaňhara, Josef Spáčil.

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Andrea Sedláčková

Výkonná produkce

Robert Riedl (ČT)

Producent

Marta Smolíková (Knihovna Václava Havla), Christine Camdessusová, Serge Gordey (Alergia Productions), Kateřina Černá (Negativ), Madeleine Avramoussisová (ARTE G.E.I.E.), Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)

Produkce

Tereza Rímská (Negativ), Lenka Loukotková (Negativ), Martina Jokešová (ČT), Jana Vokrouhlíková (ČT), Marcela Týcová (ČT), Laurence Favreau (Alegria Productions), Heike Lettauová (ARTE G.E.I.E.), Yvette Durrenbergerová (ARTE G.E.I.E.)

Spolupráce

Magdaléna Holá (rešerše archivních materiálů), Světlana Tvrdíková (rešerše archivních materiálů), Markéta Černá (rešerše archivních materiálů), Martin Vidlák (rešerše archivních materiálů v Knihovně Václava Havla), Erika Zlamalová (rešerše archivních materiálů v Knihovně Václava Havla), Anna Freimanová (rešerše archivních materiálů v Knihovně Václava Havla), Jan Hron (rešerše archivních materiálů v Knihovně Václava Havla), Pavel Hájek (rešerše archivních materiálů v Knihovně Václava Havla), Ondřej Němec (rešerše archivních materiálů v Knihovně Václava Havla), Tereza Johanidesová (rešerše archivních materiálů v Knihovně Václava Havla), Marie Camdessusová (Francie), Vladimír Hanzel, Jiří Peňás, Jan Gogola ml., Martina Reková, Bohuslava Holubová, Evženie Belanová, Michal Prokeš, Hana Procházková, Alžběta Šáchová, Petr Morávek, Iveta Jůdlová, Martin Vomáčka, Zuzana Bieliková, Gabriela Urbánková, Alžběta Gabrielová, Anna Pravdová, Bertrand Schmitt, Robert Uxa

Hudba

Hudba

Quentin Sirjacq

Písně

Sun

Hudba k písni Milan Hlavsa
Text písně Michal Jernek
Zpívá skupina The Plastic People of the Universe

Song of Fafajeta Bird

Hudba k písni Milan Hlavsa
Text písně Věra JirousováPaul Robert Wilson
Zpívá skupina The Plastic People of the Universe

Otče, otče

Hudba k písni Milan Hlavsa
Text písně Vratislav Brabenec
Zpívá skupina The Plastic People of the Universe

Pokoušení

Hudba k písni Milan Hlavsa
Zpívá skupina The Plastic People of the Universe

Gnor̓s Life

Hudba k písni Milan Hlavsa
Text písně Alexandr GrinZdeňka Psůtková
Zpívá skupina The Plastic People of the Universe

Produkční údaje

Originální název

Život podle Václava Havla

Český název

Život podle Václava Havla

Anglický název

Vaclav Havel – Living in Freedom

Souběžný název

Václav Havel: un homme libre

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

životopisný

Země původu

Francie, Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

premiéra 1. 12. 2014 /přístupné bez omezení/

Výrobce

Česká televize, TS Aleny Müllerové (Česká televize), Arte G.E.I.E., Negativ, Alegria Productions, Knihovna Václava Havla

Distribuce

Lucernafilm

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

70 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, DVD

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Ocenění

Nominace

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Andrea Sedláčková