RINO – Příběh špiona

Archiv bezpečnostních složek odtajnil obsáhlý svazek I. správy SNB č. 44503, vedený k osobě Karla Köchera, který podléhal „řídícímu orgánu“ Václavu Králíkovi (krycí jméno Kareš). – V závěrech psychologických testů byl agent československé rozvědky Köcher shledán nadprůměrně inteligentním, ambiciózním a egocentrickým, s potřebou být kladně přijímán, zároveň však výbušným, tvrdošíjným až agresivním a nedůvěřivým jedincem s paranoidními tendencemi. – Americké televizní zpravodajství přináší informace o zatčení českého špiona, který pronikl do CIA a odhaloval americké agenty s dovětkem, že se jeho příběh točí kolem peněz, sexu, lží a intrik. – Zestárlý Köcher nastiňuje zásady a úskalí své bývalé profese; dnes by si vybral jinak. – Karel František Köcher se narodil 21.9.1934 v Bratislavě do rodiny poštovního úředníka, bigotního katolíka s pravicovými názory, a Slovenky židovského původu z Trnavy. V roce 1938 se přestěhovali do Prahy. Po roce 1948 přešel Karel z anglického gymnázia na francouzské. – „Šílený“ úkol proniknout do CIA přijal Köcher jako výzvu v touze uplatnit svůj potenciál. – Gymnaziální spolužák Vladivoj Tomek přepadl v roce 1952 s odbojovou skupinou vojenskou hlídku a zastřelil vojína Rudolfa Šmatlavu. V roce 1959 byl dopaden, souzen a 17. listopadu 1960 popraven. Při výpovědi upozornil na spolužáka Köchera. – Televizní zpravodajství informuje o výměně prozrazeného Köchera (který „uvolněným“ životem s manželkou Hanou ve Washingtonu maskoval své skutečné poslání) za sovětského disidenta Nathana Ščaranského. – Köcher během studia tlumočil a dělal průvodce. Ujal se profesora filozofie z Kolumbijské univerzity George Klineho, který spolupracoval s CIA. Köcherovi po „vysazení“ v USA pomohl získat přistěhovalecké vízum, místo ve Svobodné Evropě a stipendium na vysoké škole. Neodhalil jeho skutečné poslání. – Köcher se kvůli rodičům zapsal na Matematicko-fyzikální fakultu UK, odkud v šestém semestru „dezertoval“ na FAMU. Stal se „zvláštním“ studentem A.M. Brousila, který se mu po otcově udavačském dopisu stal oporou. Od roku 1958 působil v televizi. V roce 1962 byl podmínečně odsouzen za neprokázané znásilnění nezletilé. Po propuštění z rozhlasové redakce Humoru a satiry dělal nočního hlídače. Probudil zájem rozvědky, která převzala od StB jeho spis. Již jako agent Pedro se podrobil školení na detektoru lži. V listopadu roku 1963 se oženil s Hanou Pardamcovou (nar. 1944) alias Adrid. Společně prošli výcvikem a souhlasili s vysazením v USA. Klinemu sdělili, že emigrují a on se o ně postaral. Manželé pracovali ve Svobodné Evropě, Adrid připravovala seriál Madla v Americe. Později se stala třídičkou diamantů u klenotníka Harryho Winstona. Köcher získal stipendium na Kolumbijské univerzitě, kde studoval u politologa Zbigniewa Brzezinského. Po doktorátu (1970) nastoupil do Brzezinského institutu. Informace, jež předával kontrarozvědce, byly hodnoceny jako průměrné. – V září 1971 získal Köcher americké státní občanství a o rok později vyplnil dotazník k přijetí do CIA. Změnil krycí jméno na Tulian. – Bývalý analytik a historik CIA Ben Fischer hodnotí průnik Köchera, jemuž nahrávala znalost jazyků (především ruštiny), jako nejzávažnější od případu „krtka“ Aldriche Amese. – Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let získal Tulian diplomatický pas. V CIA prošel všemi ochrannými testy proti infiltraci. – Bývalý důstojník FBI David Major objasňuje, že Köcher byl do CIA přijat jako překladatel, na jiné funkce prý neměl předpoklady. – V audiodepeších Köcher informuje Kareše o přístupech do sídla CIA a komentuje fotografie osobností, s nimiž se s manželkou stýkali ve společnosti. – Během působení v oddělení AE SCREEN předával Tulian přes mrtvé schránky již závažnější informace o metodách práce v CIA. – Autor knihy Spy vs. Spy Ronald Kessler tvrdí, že se Köcherovi účastnili sexuálních orgií, aby získali zdroje k informacím z Bílého domu, z CIA a z Pentagonu. – Víkendové manželství Köcherovi nevyhovovalo: on bydlel ve Washingtonu a Hana v New Yorku, kde se úspěšně uplatnila u klenotníka Josepha Saviona. Přítelkyně Lenore Grossmanová konstatuje, že Karel na rozdíl od zábavné a uvolněné Hany nebyl příliš příjemný. – Mezi roky 1974-1976 kulminovaly Köcherovy rozvědné možnosti. S novým krycím jménem Rino byl přeřazen do oddělení politického výzkumu CIA a současně jeho činnost ocenil šéf KGB Jurij Andropov vysokou finanční odměnou. Manželé si pořídili strategicky položený luxusní byt na Manhattanu. – Podle Američanů měl Rino podíl na odhalení sovětského diplomata Alexandera Ogorodnika alias Trigona, který pracoval pro CIA a který po dopadení spáchal sebevraždu. Köcher se však domnívá, že byl zavražděn. Důkazní mikrofilm s rozhovorem mezi Henrym Kissingerem a sovětským velvyslancem ve Washingtonu Anatolijem Dobryninem zmizel. – V září 1976 byli Adrid a Rino staženi do ČSSR. Na schůzce v tajné vile ministerstva vnitra ve Čtyřkolech se setkali s generálem KGB Olegem Kaluginem, který zároveň pracoval jako špion v CIA. Agent rozehrál hru kolem Ogorodnika (jenž byl dvojitým agentem) a zpochybňoval Rinovu loajálnost. Köcher nechtěl být nástrojem tajných operací mezi KGB a CIA. Po roztržce s kapitánem rozvědky Richardem Zítkem si jako „právě zmizelý americký občan“ vynutil respekt. – Po rozkolu rozvědka s Rinem a Adrid, jimž umožnila odletět zpět do USA, ukončila spolupráci. – Zklamaný pár si v New Yorku musel hledat nové uplatnění. Karlovi nebyl obnoven kontrakt u CIA. Odepsaný agent byl otřesený: nemohl zpět do vlasti a nikdo mu nedůvěřoval. V roce 1982 byla dvojice znovu kontaktována československou centrálou a dostala příkaz setrvat v New Yorku. Novým řídícím orgánem Rina se stal Jan Fila alias Šturma, který později opustil nelegálně republiku. V listopadu 1984 byl Rino přímo z ulice odveden do hotelového apartmá k výslechu FBI a CIA. Američané věděli o jeho spolupráci s československou kontrarozvědkou a o plánu odstěhovat se do Evropy. Köcher se ke špionáži přiznal. V medializovaném případu se angažoval John Martin, bývalý „lovec špionů“ z ministerstva spravedlnosti USA: chtěli Köchera naverbovat (a slíbili vládě, že ho nebudou stíhat). K okolnostem zatčení kompromitovaného Rina dodává vysvětlení David Major: někdo dal FBI tip. – Köchera zastupoval schopný právník Robert Fierer, který věděl, že proti klientovi neexistují přímé důkazy. – Agenta, vězněného v Metropolitním nápravném centru, zachránil před útokem jiného vězně Sandy Alexander, bývalý člen motorkářského gangu Hellʹs Angels. Hana byla zadržena pouze jako svědek. Advokát Fierer, jemuž byl Köcher nepříjemný, považoval jeho manipulativní manželku za mozek agentské dvojice. – Do případu zasáhl východoněmecký advokát a odborník na výměny špionů Wolfgang Vogel. Köcher byl druhořadý agent a Američané se ho chtěli zbavit jako „odpadu“, ale zároveň usilovali o záchranu ruského disidenta Nathana Ščaranského. – Dne 11.2.1986 bylo na Mostě špionů (Glienicker Brücke) ze Západního Berlína do Postupimi vyměněno pět východních agentů za Ščaranského. Köchera Praha nechtěla, avšak postavil se za něj bývalý šéf KGB Vladimir Krjučkov. – Centrála zkoumala „proval“ manželů, ukončila jejich rozvědnou činnost a kvůli podezření z nepřátelské spolupráce je dala sledovat; přesto ministerstvo vnitra udělilo Köcherovi medaili za službu vlasti. Vysloužilý agent nastoupil do Prognostického ústavu a po Listopadu 1989 se angažoval v Demokratickém fóru komunistů. – Předsedkyně rady Ústavu pro studium totalitních režimů Emílie Benešová se při prezentaci výroční zprávy za rok 2014 pozastavuje nad skutečností, že se svazek 44503 stává opět zčásti nepřístupným... -kk-