Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Milada

drama, historický, politický, psychologický, životopisný

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Milada

Minutáž

126

Žánr

drama, historický, politický, psychologický, životopisný

Země původu

Česká republika

Copyright

2017

Rok výroby

2016, 2017

Premiéra

02.11.2017

Jazyková verze

česká, anglická

Režie

David Mrnka

Scénář

David Mrnka, Robert J. Conant, Robert J. Gant

Námět

David Mrnka

Video

Doporučujeme

Bojovala za svobodu své země, za cenu svého vlastního života. Film Davida Mrnky.

Životopisné drama Milada debutujícího režiséra Davida Mrnky pojednává o životě Milady Horákové (1901–1950), významné české političky, jež byla jako jediná žena popravena v politických procesech komunistického režimu. Snímek mapuje události let 1933 až 1950 (v prologu a v epilogu ohraničené rokem 1990, kdy dcera Horákové obdrží matčiny poslední dopisy, zadržované do té doby státní mocí). Zaměřuje se nejen na statečnou veřejnou, sociální, odbojovou a politickou činnost Horákové, která skončila její bezprecedentní justiční vraždou, ale též na láskyplný vztah k manželovi, k dceři a k dalším blízkým. – Režisér, scenárista a producent David Mrnka připravoval projekt téměř deset let za spolupráce odborných poradců a dcery Horákové, Jany Kánské, která poskytla materiály z rodinného archivu. Na spolufinancování se podílela i celosvětová videotéka Netflix, když zakoupila práva na streamové vysílání po celém světě a zařadila dílo do své nabídky. Natáčení proběhlo během jednatřiceti natáčecích dní od 5. listopadu 2016 do 7. května 2017. Ústřední postavu sehrála izraelská herečka Ayelet Zurerová (zvažovány byly Kate Winsletová, Maggie Gyllenhaalová, Annette Beningová, Meryl Streepová, Emma Thompsonová, Vera Farmigaová, Nicole Kidmanová nebo Cate Blanchettová). Snímek byl natočen na 35mm materiál v anglické verzi (prý i na přání Jany Kánské), kdy všichni herci mluví anglicky s českým akcentem. V distribuci je ovšem i česká jazyková mutace; záleží na rozhodnutí provozovatelů kin. – Rozsáhlý epický příběh se navzdory zjevné snaze a nesporné vůli tříští kvůli nezkušenosti tvůrce do jednotlivých epizod, což navíc zbytečně podtrhuje nadměrné užívání zatmívaček a roztmívaček. Rozhodující politický proces s Miladou Horákovou je v ději (v němž se nachází i několik historických nepřesností) omezen na minimum. Předchází mu delší pasáž z přinucovacích výslechů a mučení. Naopak je téměř pominuta děsivá nátlaková propagandistická kampaň, při níž „veřejnost“ požadovala pro „zrádkyni“ hrdelní trest. Ve filmu jsou použity také archivní záběry pro ilustraci dobových událostí. – Život Milady Horákové a politický proces s ní byly reflektovány v řadě televizních dokumentů, například Případ Dr. Horáková (TV–1990; r. Jan Mudra), v opeře Zítra se bude... a v jejím filmovém zpracování Jana Hřebejka (2010) a především v desetidílné dokumentární sérii Proces H (TV–2009; r. Martin Vadas), která stále zůstává nejlepším zpracováním tématu. – Snímek, mapující nesporně významnou historickou látku, vznikal i se záměrem přiblížit ji zahraničním divákům a zde svou roli patrně plní. Zůstal však jen jakýmsi „encyklopedickým heslem“ bez potřebného přesahu. –jl–

Upozornění, následující text obsahuje spoiler! Zobrazit >

Po roce 1989 jsou v archivu nalezeny poslední dopisy Milady Horákové, které napsala těsně před popravou. – Praha 1990. Ministryně spravedlnosti Dagmar Burešová hodlá na tiskové konferenci veřejně předat Janě Horákové–Kánské poslední dopis, který jí matka napsala. Dcera si vymůže, že si dopis přečte o samotě předem. – Praha 1933. Těhotné JUDr. Miladě Horákové se na koncertu udělá špatně. Následně se zúčastní audience u prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Manželovi Bohuslavu Horákovi sdělí, že si státník přeje, aby vstoupila do politiky. I muž souhlasí. – Londýn 1933. Horáková je znepokojená z nástupu Adolfa Hitlera k moci. Snaží se Československo obhajovat i před zahraničními delegáty. – Do Prahy svým blízkým Horáková přiveze dárky z Londýna a z Paříže. – Po mnichovských událostech z podzimu 1938 organizuje pomoc českým uprchlíkům z pohraničí. Po okupaci zbytku Československa Německem v březnu 1939 se rozhodne zapojit se i s manželem do odboje. Oba jsou v roce 1940 zatčeni gestapem během pobytu na letním bytě ve Vršově u Chrudimi. Seznam odbojářů, jenž měli u sebe, se nedostane Němcům do rukou mimo jiné i zásluhou dcerky Jany. – Horáková je vězněna v terezínské Malé pevnosti. Jako doktorka práv je přidělena na ošetřovnu. Byla sice odsouzena k smrti, ale čeká ji nový soud. O dceru se zatím starají sestra Věra a Miladin otec Čeněk. Je jim povolena i návštěva u uvězněné. K Horákové se dostane moták a prstýnek z chleba od manžela. Strážci u ní moták objeví, skončí proto zmlácená na samotce. – Drážďany 1944. U soudu se Horáková obhajuje sama německy. Hrdelní trest je jí snížen na osm let žaláře ve věznici v Aichachu u Mnichova. – Praha 1945. Horáková se vrátí zpět do vlasti. V bytě nalezne na lůžku těžce nemocného manžela, který byl propuštěn krátce před ní. Dcera jí vyčte, že otec byl podle tetina tvrzení zatčený kvůli ní. Věra se sestře omluví, že Janě lhala o otcově zatčení. Po manželově uzdravení se rodina stěhuje do vlastního domu. Horáková opět začne pracovat v Ústředním sociálním úřadu pražského magistrátu s dávným kolegou Aloisem Schmidtem. Ve Francii je jí udělen Řád čestné legie. Na přání ministra Jana Masaryka i manžela se vrátí do politiky za Československou stranu národně socialistickou. V Národním shromáždění se snaží prosadit sociální zákony a ostře kritizuje počínání komunistické strany. Odmítne i slova uznání od komunistického předsedy vlády Klementa Gottwalda. Rigidní komunistka Anežka Hodinová–Spurná ji na Gottwaldovo přání opakovaně přemlouvá ke spolupráci. – Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Horáková rozhodne dál bojovat za svobodu. Je sledována Státní bezpečností. Po tragické smrti ministra Jana Masaryka Horáková rezignuje na svůj poslanecký mandát. Gottwalda se provokativně zeptá, kdy ji hodlá zatknout. Jelikož je oblíbená, chce ji nový ministerský předseda stále ještě získat na svou stranu. Horáková se vrátí na pražský magistrát jako sociální referentka Ústředního národního výboru. V kanceláři tajně pomáhá lidem, kteří se rozhodli pro emigraci. Bohuslav je kvůli ženě propuštěn z rozhlasu. – Washington, D.C. 1949. V ústředí americké Ústřední zpravodajské služby dostane důstojník tajnou zprávu o počínání komunistů v Československu. – Manželé Horákovi se po delším váhání rozhodnou emigrovat do západní německé zóny. V den plánovaného odjezdu jsou však Bohuslav s Janou a s hospodyní Maruškou v bytě zajištěni Státní bezpečností. Podaří se mu utéct; chce varovat manželku. To se nezdaří a žena je zatčena v úřadě. – Při výsleších zná Horáková zákony i paragrafy lépe než komunistický vyšetřovatel Šváb. Ani po čtyřech měsících tvrdých výslechů se nepřizná ke zločinům, z nichž je křivě obviněna. Na cele s ní je bývalá novinářka Věra Hložková, která se o ni stará, ale zároveň na ni donáší. Vyšetřovatelé dostanou od sovětských poradců text, který se má žena naučit nazpaměť. V průběhu dalších výslechů a mučení jsou ostatní zatčení zlomeni a doznají svou „vinu“. – Manžel Bohuslav se úspěšně skrývá a podaří se mu utéct do Německa. O Janu se opět stará Věra s manželem Pepíkem Tůmou. – Nakonec se po sérii brutálních výslechů a ze strachu o rodinu podvolí i Horáková. Podepíše doznání a naučí se zpaměti výpověď pro soudní proces. – Praha 1950. Je zahájen monstrproces s Horákovou a dalšími obžalovanými. Ostatní se u soudu přiznají, žena se však snaží hájit sebe i je. Ostře proti ní vystoupí dělnická prokurátorka Ludmila Brožová–Polednová. – Rozhlas oznámí, že popravy odsouzených se uskuteční 27. června. Sestra Věra je šokována. - Horáková odmítne podat žádost o milost. Cítí se nevinná; žádný zločin nespáchala. Gottwald dostane kromě žádosti o milost od Věry a Jany i z ciziny desítky obdobných dopisů, mimo jiné od Alberta Einsteina, Winstona Churchilla, Eleanor Rooseveltové a Jeana-Paula Sartra. Milost však zamítne. – Horáková v cele smrti píše dopisy na rozloučenou. Naposledy se shledá s dcerou, se sestrou a švagrem. Evangelický farář dodá odsouzené v cele odvahu. Před popravou žena ještě pronese poslední slova. – Na tiskové konferenci v roce 1990 Jana cituje z matčina dopisu. – V roce 1953 přijíždí Bohuslav, po několika nepovedených pokusech o získání Jany, do Washingtonu. V roce 1968, po téměř 20 letech odloučení se Bohuslav a Jana konečně shledávají. V roce 1989 jsou komunisté svrženi v nenásilné revoluci. Československo je osvobozeno od komunistického režimu. Pravda zvítězí. –jl–

Film je věnován památce režiséra Martina Dolenského (1970–2017), který se na něm podílel jako dramaturg, a boji za svobodu více jak dvou miliard lidí, žijících v totalitním zřízení.

Knihy
Scénáře
Články
Statě ze sborníků
Všechny dokumenty

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.

Doporučujeme
Ayelet Zurer

Ayelet Zurer

politička JUDr. Milada Horáková

Robert Gant

Robert Gant

Ing. Dr. Bohuslav Horák, Miladin manžel

Taťjana Medvecká

Taťjana Medvecká

Jana Kánská, dcera Horákových jako sedmapadesátiletá

Karina Rchichev

Karina Rchichev

Jana, dcera Horákových jako třináctiletá

Daniel Rchichev

Daniel Rchichev

Jana, dcera Horákových jako šestiletá

Vica Kerekes

Vica Kerekes

Věra Králová, Miladina sestra

Igor Orozovič

Igor Orozovič

Pepík Tůma, Věřin pozdější manžel

Jaromír Dulava

Jaromír Dulava

Čeněk Král, Miladin a Věřin otec

Vladimír Javorský

Vladimír Javorský

politik Alois Schmidt, Miladin spolupracovník

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Maruška, hospodyně Horákových

Robert Jašków

Robert Jašków

ministr zahraničních věcí Jan Masaryk

Dasha Blahova

Dasha Blahova

politička Františka Plamínková

Jitka Smutná

Jitka Smutná

politička Anežka Hodinová-Spurná

Jiří Vyorálek

Jiří Vyorálek

předseda vlády, později prezident Klement Gottwald

Marián Mitaš

Marián Mitaš

vyšetřovatel Státní bezpečnosti Karel Šváb

Hana Vagnerová

Hana Vagnerová

vyšetřovatelka Státní bezpečnosti Marta

Ivana Chýlková

Ivana Chýlková

novinářka Věra Hložková, Miladina spoluvězeňkyně

Karel Dobrý

Karel Dobrý

sovětský poradce M. T. Lichačev

Petr Lněnička

Petr Lněnička

sovětský poradce N. I. Makarov

Anna Geislerová

Anna Geislerová

dělnická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová

Jiří Bábek

Jiří Bábek

předseda senátu Státního soudu JUDr. Karel Trudák

Tomáš Měcháček

Tomáš Měcháček

agent Státní bezpečnosti

Leoš Juráček

Leoš Juráček

agent Státní bezpečnosti

Zuzana Hodková

Zuzana Hodková

politička Fráňa Zemínová

Jiří Štrébl

Jiří Štrébl

politik Josef Nestával

Nataša Burger

Nataša Burger

ministryně spravedlnosti Dagmar Burešová

Halka Třešňáková

Halka Třešňáková

Lída, Miladina sekretářka

Ondřej Malý

Ondřej Malý

německý důstojník, dozorce v Terezíně

Petr Meissel

Petr Meissel

lékař v Terezíně

Daniel Rous

Daniel Rous

evangelický farář Jiří Vojtěchovský

Jiří Holík

Jiří Holík

JUDr. Vladimír Martin, Miladin obhájce

Jan Přeučil

Jan Přeučil

starší muž

Martin Pechlát

Martin Pechlát

vedoucí důstojník gestapa

Jaromír Nosek

Jaromír Nosek

důstojník gestapa

Anna Stropnická

Anna Stropnická

mladá komunistka

Jan Nemejovský

Jan Nemejovský

německý delegát

David Bowles

David Bowles

italský delegát

Philipp Schenker

Philipp Schenker

rakouský delegát

Radek Bruna

Radek Bruna

vězeňský úředník v Terezíně

Jakub Šmíd

Jakub Šmíd

dozorce v ruzyňské věznici

Zdeněk Pecha

Zdeněk Pecha

dozorce v ruzyňské věznici

Daniela Drtinová

Daniela Drtinová

reportérka

Lenka Andelová

Lenka Andelová

reportérka

Brian Caspe

Brian Caspe

předseda senátu Lidového soudního dvora v Drážďanech

Jakub Kohl

Jakub Kohl

lékař ošetřující Bohuslava

Dan Macek

Dan Macek

asistent prezidenta Klementa Gottwalda

Ted Otis

Ted Otis

důstojník americké Ústřední zpravodajské služby

Jeff Fritz

Jeff Fritz

dozorce

Ondřej Novák

Ondřej Novák

asistent v prezidentské kanceláři

Sára Arnsteinová

Sára Arnsteinová

asistentka ministryně Dagmar Burešové

Stáňa Hošková

Stáňa Hošková

Janina učitelka

Sára Hybešová

Sára Hybešová

Janina spolužačka

Annie King

Annie King

dítě

Madeleine King

Madeleine King

dítě

Peter King

Peter King

dítě

Kamila Hesová

Kamila Hesová

hudebnice smyčcového kvarteta

Klára Fajfrová

Klára Fajfrová

hudebnice smyčcového kvarteta

Matěj Čapek

Matěj Čapek

hudebník smyčcového kvarteta

Dmitrij Večer

Dmitrij Večer

hudebník smyčcového kvarteta

Lucie Trmiková

Lucie Trmiková

hlas političky JUDr. Milady Horákové

Jan Vondráček

Jan Vondráček

hlas Ing. Dr. Bohuslava Horáka

Karina Rchichev

Karina Rchichev

hlas Jany jako šestileté

Alena Štréblová

Alena Štréblová

hlas političky Fráni Zemínové

Vlasta Žehrová

Vlasta Žehrová

hlas ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové

Ondřej Kavan

Ondřej Kavan

hlas asistenta prezidenta Klementa Gottwalda

Daniel Rous

Daniel Rous

hlas asistenta v prezidentské kanceláři

Jaromír Dulava

Jaromír Dulava

hlas novináře Záviše Kalandry

Alena Mihulová

Alena Mihulová

hlas v Terezíně

Jiří Bábek

Jiří Bábek

hlas staršího pána

Petr Meissel

Petr Meissel

hlas nadřízeného

Anna Stropnická

Anna Stropnická

hlas ženy

Jiří Holík

Jiří Holík

hlas hlídače

Jakub Šmíd

Jakub Šmíd

hlas muže

Pomocná režie

Vlastimil Kadeřábek

Asistent režie

Filip Moravec,

Jan Gregor,

Stáňa Hošková (skript)

Původní filmový námět

David Mrnka

Scénář

David Mrnka,

Robert J. Conant,

Robert J. Gant

Dramaturgie

Martin Dolenský,

Iva Klestilová,

Rebecca Grabill,

Ivo Trajkov

Druhá kamera

Filip Marek (operátor kamery A),

Jiří Málek (operátor kamery B),

Stanislav Adam (operátor kamery B),

Gašper Šnuderl (operátor kamery B)

Asistent kamery

Libor Brůha (kamera A),

Martin Carda (kamera A),

Hynek Pantůček (kamera A),

Lukáš Král (kamera A),

Martin Dedek (kamera A),

Adam Vejvoda (kamera B),

Jan Chajewski (kamera B),

Jan Prokeš (kamera B),

Matouš Hruška (kamera B),

Ondřej Sýkora (operátor dronu),

Tomáš Lněnička (pilot dronu)

Výprava

Miroslav Karmazín (rekvizity),

Jiří Kotlín (rekvizity),

Jan Strnad (rekvizity),

Oliver Růžička (rekvizity),

David Tlustoš,

Jan Kamenický

Návrhy kostýmů

Simona Rybáková

Kostýmy

Iveta Trmalová (supervize),

Jana Millerová,

Vanda Exnerová,

Mariana Kuchařová,

Zuzana Máchová,

Zuzana Bursíková,

Kryštof Haničinec

Masky

Andrea McDonald,

Lucie Kuprová,

Linda Kvasničková,

Jana McDonald

Zvuk

Jiří Klenka (zvuk, supervize, produkce zvukového mixu, nahrání ruchů),

Barbora Hovorková (design zvuku),

Pavel Dvořák (zvuk české verze, střih dialogů a finální mix),

Martin Večeřa (střih dialogů),

Jiří Melcher (střih ruchů)

Vizuální efekty

Boris Masník (supervize),

Kristýna Řádková (koordinátorka)

Zvláštní efekty

Michal Turner

Postprodukce

Eva Machuldová (supervize),

UPP (obraz),

Vít Komrzý (producent a výkonný producent UPP),

Ivo Marák (výkonný producent UPP),

Jan Malíř (výkonný producent UPP),

Viktor Müller (výkonný producent UPP),

Martina Vaňkátová,

Miroslav Sochor (vedoucí UPP),

Tomáš Pulc (technologický supervizor UPP),

Jan Krupička (technologický supervizor UPP),

František Wirth (technologický supervizor UPP),

KlenkaSound (zvuk),

Studio Virtual (zvuk)

Koordinátor kaskadérů

Robert Lahoda

Kaskadéři

Filmka Stunts

České titulky

Vojtěch Kostiha,

Filmprint digital

Výkonná produkce

David Mrnka (výkonný producent),

Juan Mayne (výkonný producent),

Huma Khan (výkonný producent),

Nadine Luque (EFB)

Produkce

Martina Pálková,

Kateřina Jindrová Zítková (produkce česká verze),

Lenka Gmitrová (produkce české verze)

Zástupce vedoucího produkce

Pavlína Farkášová

Asistent vedoucího produkce

Martin Pluhař

Odborný poradce

PhDr. Petr Blažek, Ph.D. (historie),

PhDr. Aleš Kýr (soudnictví),

Michal Chára (uniformy)

Spolupráce

Národní filmový archiv (archivní záběry),

Krátký film Praha (archivní záběry),

Periscope Film LLC (archivní záběry),

Vojtěch Hurych (fotograf),

Jiří Navrátil (vrchní osvětlovač),

Joy Ellison (jazyková poradkyně amerických herců),

Joe Weintraub (poradce českých herců),

Josef Ouřada (historické automobily),

David Ouřada (historické automobily),

Petr Záruba (historický výzkum),

Tereza Kynčlová–Jiroutková (překladatelka),

Lenka Andelová (překladatelka),

Petr Hlaváč (překladatel)

Překlad české verze

Vojtěch Kostiha

Dialogy české verze

Ivana Slámová

Režie české verze

Ivana Slámová,

Studio Virtual

Hudba

Aleš Březina,

Drew Alan (dodatečná hudba),

Martin Wiesner (aranžmá skladby Konstelace)

Použitá hudba

Antonín Dvořák (Smyčcový kvartet č. 12 F dur Americký op. 96),

Ludwig van Beethoven (Pro Elišku /Für Elisse/ – klavírní skladba a moll),

Joe Garland (V náladě /In the Mood/),

Frédéric Bentayoux (Alsasko a Lotrinsko /Alsace et Lorraine/ – pochod)

Nahrál

Pražský metropolitní filharmonický orchestr,

Vladimír Strnad (klavír),

Martina Bačová (koncertní mistr),

Drew Alan,

Kamila Hesová,

Matěj Čapek,

Klára Fajfrová,

Dmitrij Večer

Dirigent

David Švec (Pražský metropolitní filharmonický orchestr)

Písně

Rudý prapor

Hudba k písni

Jacques Vogt (Rudý prapor)

Text písně

Běla Raichlová (Rudý prapor)

Lokace

Praha,

panorama (Praha),

Nové Město (Praha),

Senovážné náměstí (Nové Město) (interiér),

Washingtonova ulice (Nové Město) (interiér),

Černá ulice (Nové Město),

Opatovická ulice (Nové Město),

ulice Politických vězňů (Nové Město),

Petschkův palác (ulice Politických vězňů),

Staré Město (Praha),

Břehová ulice (Staré Město),

ulice 17. listopadu (Staré Město),

ulice V Kotcích (Staré Město),

Vinohrady (Praha),

Vinohradská třída (Vinohrady),

budova Českého rozhlasu (Vinohradská třída),

Nusle (Praha),

náměstí Hrdinů (Nusle),

justiční palác Nejvyššího soudu (náměstí Hrdinů) (i interiér),

Vazební věznice Praha Pankrác (Nusle),

Hradčany (Praha),

ulice Ke Hradu (Hradčany),

Hradčanské náměstí (Hradčany),

Pražský hrad (Hradčanské náměstí),

ulice U Kasáren (Hradčany),

Loretánská ulice (Hradčany),

Loretánské náměstí (Hradčany),

Černínský palác (Loretánské náměstí),

Břevnov (Praha),

Břevnovský klášter (Břevnov),

Střešovice (Praha),

Pevnostní ulice (Střešovice),

Dělostřelecká ulice (Střešovice),

Smíchov (Praha),

Kinského zahrada (Smíchov),

Vltava (Praha),

Karlův most (Vltava),

okolí (Praha),

Terezín,

Malá pevnost (Terezín),

Liberec,

Liberecká radnice (Liberec) (interiér),

Hradec Králové,

okolí (Hradec Králové),

Šumava,

Hartmanice,

Zlenice,

penzion Sázavka (Zlenice),

Mladá Boleslav,

Vinická ulice (Mladá Boleslav),

věznice (Vinická ulice)

Původní název

Milada

Anglický název

Milada

Copyright

2017

Rok výroby

2016, 2017

Premiéra

02.11.2017

Přístupnost

přístupný

Partner

Netflix (investor),

European Film Bonds EFB,

DFG Deutsche FilmversicherungsGemeinschaft

Verze

česká, anglická