Sama

Země původu

Česká republika

Copyright

2017

Rok výroby

2015, 2017

Premiéra

21. 9. 2017

Minutáž

64 min

Kategorie

film

Žánr

medailon

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Sama

Český název

Sama

Anglický název

Alone

Anotace

Hodinový portrét herečky Luby Skořepové (vlastním jménem Libuše Skořepová; 21.9.1923, Náchod – 23.12.2016, Praha), která byla celý život členkou činoherního souboru Národního divadla v Praze, natočil jako inscenované dokumentární monodrama pod názvem Sama amatérský filmař a kulturní pracovník Otakar Faifr. Z původně soukromého projektu se stal autorův celovečerní distribuční debut. – Opuštěná zasloužilá umělkyně cítí, že ji kvůli stáří režiséři, divadlo, televize, film, přátelé i vlastní rodina nechtějí, ale nedokáže se s touto skutečností vyrovnat a zůstat nevyužitá a pasivní. I přes pokročilý věk se houževnatě snaží zorganizovat návrat na divadelní pódia. Nejdříve neúspěšně shání hru pro jednu či dvě herečky, nakonec napíše vlastní drama. Podaří se jí získat divadelní scénu, režiséra, hereckou partnerku, objednat plakáty, vylepit je a vše dotáhnout do zdárné premiéry. Musí však překonat četné problémy: naučit se text, ustát nezájem okolí, vytáčky režiséra, neschopnost kolegyně při zkouškách a výmluvy či faleš bývalých spolupracovníků z divadla. Vedle toho se podle momentálních sil stará o domácnost. – Úvod snímku tvoří sestřih ze dvou filmových a mnoha televizních a divadelních rolí Luby Skořepové. Základní děj je nasnímán v hereččině neuspořádaném vinohradském bytě (atmosféru zachycují dlouhé statické záběry), odkud hrdinka vše telefonicky řídí. Protiklad současné „mizérie“ tvoří pečlivě vřazené vzácné a ojedinělé ukázky ze soukromého rodinného archivu (umělkyně byla i amatérskou filmařkou), k nimž někdy zaznívají její úvahy či komentáře (mj. na téma soukromí versus herectví). Závěr tvoří šot z nedůstojného pohřbu ve foyer Národního divadla v lednu 2017. – Ačkoliv jsou všechny scény sehrané, působí přirozeně a naléhavě. Vždy autentická Luba Skořepová nezaměnitelným stylem a jakoby mimochodem předává úpěnlivý vzkaz všem, kteří mají závěrečnou životní etapu před sebou. Tvůrcům se více než zdařile povedlo splnit základní poslání snímku, tedy upozornit na samotu a nedůstojné stáří lidí jakékoliv profese. – Divadelní hra Nezlobíš se...? měla premiéru 13. října 2012 v divadle Kolowrat (režie Pavel Šimák, druhá role Jaromíra Mílová). – Na filmu se podíleli další profesionální tvůrci bez nároku na honorář a koprodukčně do něj nakonec vstoupila i Česká televize. Částku tři sta tisíc korun na dokončení projektu v průběhu roku 2017 doplnili i přispěvatelé na portálu Hithit.com. Premiéra se uskutečnila 21. září 2017 v pražském divadle Rokoko. Snímek je kromě kin určen též k promítání v divadelních sálech. –jl–

Obsah

Luba Skořepová ve svém bytě během telefonátu popisuje své pocity (pravděpodobně po posledním představení); cítí se šťastná a slavná. Neví, co bude po odchodu z Národního divadla po rekordních šedesáti devíti sezonách dál dělat. – Herečka se upravuje před zrcadlem a prozrazuje, jak se v pokročilém věku nalíčit. Chvílemi uléhá k odpočinku na válendu, chvílemi cvičí. Každodenně čeká na telefonát někoho z branže. Uvědomuje si, že kvůli věku už o ni není zájem. Přátelé ani rodina ji nenavštěvují. Marně se pokouší po telefonu někoho sehnat. – Žena vzpomíná, jak se v ní během dětství probudila touha stát se herečkou. Volá do agentury, jestli nejsou k dispozici nová monodramata nebo komorní hry pro dvě osoby; má se prý zeptat až za půl roku. Jelikož ji na podzim čeká jen málo představení v různých divadlech, prosí kamarádku Báru, zda neví o někom, kdo by pro ni napsal hru. – Skořepová se dovolá na oční kliniku. Původně ovšem chtěla mluvit s režisérem Karlem. Tomu si pak stěžuje na nedostatek práce. Žádá ho, aby pro ni režíroval autorskou hru, kterou však ještě nedokončila. – Herečka přiznává, že se musí naučit „žít se stářím“. Vzpomíná, jak všichni kameramani obdivovali její výrazné oči, jež jí teď už moc neslouží. – Žena píše Bedřichovi dopis kvůli zajištění sálu. Pro jistotu volá ještě jeho sekretářce. Uvažuje nad rozdíly soukromého a hereckého života. Měla dost lásek, ale nakonec uvykla samotě a vytvářela si vlastní svět. Na kamarádky se prý nemůže spoléhat, neozvou se třeba tři neděle. Nemá nikoho, kdo by jí poskytl pomoc a péči, až ji bude potřebovat. Už několikrát měla pocit, že nastal konec. Netuší, jak bude skutečně probíhat, ale do té doby nechce být zbytečná. – Nedočkavá herečka vyzvídá, zda dopis Bedřichovi došel a zda jej četl. V dalším telefonátu si stěžuje, že se kvůli její hře nikdo neozval. Apeluje na volaného. – Autorka je spokojená: napsala hru, sehnala spoluherečku, režiséra i divadélko. Za dva měsíce by mohla být premiéra. – Žena se učí text, dokola s různým nasazením opakuje důležitou repliku. Telefonicky děkuje režisérovi za dnešní zkoušku, chválí jeho přístup a opatrně mu naznačuje, co si představuje. Skořepová si pak stěžuje na herecké schopnosti kolegyně (jsou v lepším případě průměrné), která nesplňuje její požadavky (neimprovizuje/není komická), ale ví, že jinou nenajde. Po telefonu ji diplomaticky chválí a z náznaků konkrétní nespokojenosti rychle vycouvá. Cítí se nešťastná. – Herečka vzpomíná na nehodu s fatálními následky. Po úrazu už nemohla mít děti. – Skořepová se rozruší, když se kolegyně nedostavila na zkoušku a vymluvila se na roli v Dejvickém divadle. Zoufale volá režisérovi a radí se, co budou dělat. Není spokojená s průběhem zkoušek, necítí z ostatních zaujetí. Dobře ví, že projekt vyjde pouze tehdy, když jsou do něj všichni „zamilovaní“. – Žena těká po bytě. Zpochybňuje výhody dlouhověkosti. Obdivuje přírodu a věří Stvořiteli, který jí však teď moc nepomáhá. – Herečka si do telefonu stěžuje, že se zkoušení hry zadrhlo. Režisér dvakrát nepřišel, vymlouvá se na jiné závazky a dělá drahoty. Uvítala by, kdyby se již prodávaly lístky, aby na premiéru dorazili novináři a konečně také jednou šéf divadla. V monologu nad fotografií cizokrajného ochránce smutně rekapituluje situaci a prosí o sílu. Volá Michalovi, aby v připravované reklamě mysleli na to, že představení s dvaadevadesátiletou herečkou je rarita. Po telefonu se od režiséra dozví, že se nezúčastní tří hlavních a generální zkoušky. Marně se ho snaží přesvědčit. Obává se, že tři měsíce těžké práce přijdou vniveč. Zdrcená herečka nechápe neupřímnost a výmluvy všech zúčastněných... – Ve foyer pražského Národního divadla se koná pohřeb Luby Skořepové... – Luba Skořepová si přála natočit tento film, aby upozornila na téma samoty lidí ve stáří. Nenechme své blízké na sklonku jejich života osamocené. –jl–

Poznámka

Archivní materiály: Soukromý archiv Luby Skořepové; Národní filmový archiv – Podobizna (1947; r. Jiří Slavíček), Křížová trojka (1948; r. Václav Gajer); Česká televize – Odcházeti s podzimem (TV–1965; r. Václav Krška), Bellevue (TV–1969; r. Jiří Bělka), Trapasy 2 (TV–1970; r. Petr Schulhoff), Sto dukátů za Juana (TV–1971; r. Jaromír Pleskot), Seznámení hledají (TV–1972; r. Jiřina Pokorná), Konec agenta č. 312 (TV–1974; r. Václav Hudeček), Krejčí Šajtle Dobrodruh (TV–1974; r. Václav Hudeček), Hadrián z Římsů (TV–1976; r. Karel Pokorný), 30 případů majora Zemana – epizoda Loď do Hamburku (TV–1975; r. Jiří Sequens), Nebojte se na Česnečce (TV–1980; r. Libuše Koutná), Národní divadlo 10 (TV–1981; r. Tomáš Bílý), Darmošlap z Nemanic a princezna Terezka (TV–1983; r. Svatava Simonová), Televizní klub mladých 6/85 (TV–1985; r. Antonín Vomáčka), Případ pro zvláštní skupiny – epizoda Veronika a páv (TV–1988; r. Jaroslav Dudek), Strýček Váňa (TV–1992; r. Jiří Věrčák), Pozůstalost (TV–1993; r. Zdeněk Potužil), Rok na vsi (TV–1995; r. Zdeněk Potužil), Dnes večer s babičkou – Babičkovské variace (TV–1999; r. Stanislav Zeman), Úsměvy Luby Skořepové (TV–2000; r. Pavel Vantuch), Divadlo žije 2007 – Divadlo žije! České scény (TV–2007; r. neuveden), Uvolněte se, prosím (TV–2007; r. Vojtěch Nouzák), Všechnopárty (TV–2007; r. Viktor Polesný), Události v kultuře (TV–2014; r. Hanuš Hackenschmied). Ve filmu jsou použity fotografie Aleny Hrbkové.

Účinkují

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Otakar Faifr

Scénář

Otakar Faifr

Zvuk

Lumír Hrma (mix zvuku), Martin Novák (mix zvuku)

Postprodukce

Achtung4K (obraz)

Výkonná produkce

Anna Miklošová (výkonná producentka Media Offline)

Producent

Michal Novák (Media Offline), Michal Rykovský (Media Offline), Otakar Faifr (Media Offline), Věra Krincvajová (kreativní producentka FC ČT)

Produkce

Soňa Mikulová, Petr Peťovský, Petr Morávek (manažer realizace FC ČT)

Hudba

Použitá hudba

Lumír Hrma (Fameand Glory – úvodní skladba), Jana Kirschner (Moruša biela – album), Eddie Stevens (Moruša biela – album), Jana Kirschner (Moruša čierna – album), Eddie Stevens (Moruša čierna – album)

Písně

Až príde večer

Hudba k písni Jana KirschnerEddie Stevens
Text písně Jana Kirschner
Zpívá Jana Kirschner

Sama

Hudba k písni Jana KirschnerEddie Stevens
Text písně Jana Kirschner
Zpívá Jana Kirschner

Lokace

Praha, Vinohrady (Praha), Záhřebská ulice (Vinohrady), byt Luby Skořepové (Záhřebská ulice), Nové Město (Praha), Národní třída (Nové Město), Národní divadlo /i interiér/ (Národní třída)

Produkční údaje

Originální název

Sama

Český název

Sama

Anglický název

Alone

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

medailon

Země původu

Česká republika

Copyright

2017

Rok výroby

2015, 2017

Premiéra

premiéra 21. 9. 2017 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Nenechme své blízké na sklonku jejich života osamocené.

Partner

Nadace Taťány Kuchařové Krása pomoci

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

64 min

Distribuční nosič

DCP 2-D

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká, anglická

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české