Okhwanʹs Mission Impossible

Korejský mladík Okhwan Yoon se dřív ptal sám sebe, jestli se nebojí žádného druhu smrti. – Po II. světové válce byla Korea rozdělená podél 30. rovnoběžky na Severní a Jižní. Nejhlídanější hranice světa dodnes rozděluje jeden národ. – Okhwan jede kolem světa na silničním kole. 24. července 2010 je na cestě už devět let a dvacet šest dní. Setkává se s mnoha lidmi, místními obyvateli i turisty. Zajímají se o jeho putování a on se s nimi často fotí v cyklodresu s nápisem One Korea One World (Jedna Korea, jeden svět). Skupince turistek vysvětluje, že navštívil už sto devadesát dva zemí, a ukazuje jim na staré fotce, jak vypadal dřív v civilním oblečení. Nyní jede už na sedmém kole. – Na cestách fotí i bicykl, považuje jej za své dítě. Při jízdě na něm prožívá fantazie, připadá si, jako kdyby létal. Okhwan vypráví o představivosti, kterou měl jako dítě. Rád četl o objevitelích, vojevůdcích a politicích, chtěl se stát vůdcem Koreje. Jeho otec byl v armádě, neusnesl však své propuštění a upil se k smrti. Matka před smrtí hodně stonala. – Po škole se Okhwan stal úspěšným podnikatelem, ale hrál na automatech a holdoval alkoholu. Cesta na kole ho změnila. – Kdesi v Nepálu se nechá muž ostříhat. Říká, že neví, co bude zítra. Vyjel do světa i kvůli zjištění, že život je krátký. Občas ho přepadne samota a smutek, chybí mu rodina. Přesto si umí udržet pocit štěstí. Stýská se mu po matce, stále cítí její lásku. – Okhwan do písku na pláži vyryje nápis Unify Korea (Sjednotit Koreu). Jeho přání spláchne vlna. – Cyklista pořizuje spoustu fotek a vychází o něm mnoho článků. – Okhwan musí pro svou myšlenku něco obětovat, proto z kola odmontuje sedlo a zahodí ho do vody. Pokračuje bez něj, šlape vestoje. Do původního stavu chce kolo vrátit, až se Korea sjednotí. – Na cestě muži chybí také sex, umí však své potřeby ovládnout i potlačit bolest. Rád se dotýká své kůže a cítí její vůni. Má problémy s otlačenými nehty u nohou. Bojí se srážky s auty, zažil už několik takových střetů i útoky divokých psů. Byl operován, prodělal malárii, potýkal se se zimou nebo s dehydratací. – V americkém Dallasu řeší cestovatel ztrátu kola se vstřícnými policisty. Ti bicykl naleznou. – Okhwan se bez tréninku účastní velkého městského maratonu v Praze. Zaskočí ho bolest svalů, chvílemi musí přejít do chůze. Závod dokončí a v cíli představí své mírové poselství. – Aktivista chtěl několikrát putování ukončit, ale nedokázal to. Věří ve velké „finále“. – V Nepálu světoběžník sleduje pohřební rituál, kremaci těla na břehu řeky. – Okhwan se v Grand Canyonu kochá rozsáhlou scenérií. – V Londýně Okhwan začne držet protestní hladovku a doufá v pozornost médií. Dny tráví na Parlamentním náměstí ve stanu, po dvaceti šesti dnech neví, kdy s protestem skončí. Stará se o něho zkušená aktivistka Maria, sledují jej kolemjdoucí. Okhwan zavolá na severokorejskou ambasádu a sdělí své poselství. Třicátý den hladovky Maria vydá tiskovou zprávu, Británií však hýbou jiné události. Vyčerpaný hladovkář má ve stanu denní tisk a rádio. Maria ho nabádá k ukončení protestu; v parlamentu budou letní prázdniny. Korejcova mysl bojuje s tělem, jež mu velí zastavit hladovění. On se však nevzdává a omlouvá se mu. – Protestní půst muž drží už třicet šest dní. Média nyní zajímá smrt zpěvačky Amy Winehousové. – Hladovkáře navštíví londýnský redaktor webu o korejské kultuře. Udělá s ležícím aktivistou rozhovor. – Okhwan má potíže s dechem, ale odmítá lékařskou pomoc. Přijímá polévku brčkem, je velmi slabý. – Okhwan ukončil hladovku po 41 dnech. – Muž se pomalu zotavuje, je schopný vylézt ze stanu. – Po 10 letech, 7 měsících a 23 dnech se Okhwan vrací domů do Koreje. Na letišti se cítí podobně jako jinde na světě. Ubytuje se v hotelu. – „Zcivilizovaný“ Okhwan skutečný svět akceptuje pozvolna. V knihovně si čte báseň o snu a o matce. – <>Okhwan Yoon se rozhodl stát členem Korejského parlamentu, s cílem sjednocení Koreje. Neuspěl. Zatím. -dh-