Jan Palach

Všetaty, prosinec 1952. Čtyřletý Honzík s vlčákem Astou zabloudí ve sněhu. Najdou ho plačícího až za tmy. – Kazachstán, červenec 1967. Studenti VŠE brigádničí na celinách. Jan pilně pracuje s lopatou. Jeho kamarád Hubert Bystřičan si s Rusem Voloďou dopřejí pauzu na cigaretu. Brigádníci bydlí ve stanech a v primitivních hygienických podmínkách. V polní jídelně Češi svorně odmítnout jíst kaši. Voloďa se k nim přidá a vyslouží si pokárání od velitele tábora. Předseda sovchozu dovolí brigádníkům koupat se v jezeře. Jan Palach se u něj přimluví za Voloďu, kterému kvůli tomu, že se přidal k Čechům, hrozí exemplární potrestání. – Jenda s Hubertem zvítězí při přetlačování ve vodě. Večer, když se mladí lidé při harmonice veselí ve stanu, dá mladý Rus Janovi jako poděkování zapalovač z nábojnice po svém dědovi. – Praha, září 1967. Studenti se stěhují na kolej. Vzpomínají na brigádu. Na zdi visí Einsteinův portrét s Haškovým citátem Člověk si myslí, že je gigant, ale je hovno. Za Janem přijde přítelkyně z dětství, studentka filozofické fakulty Helenka. Později jsou spolu na rehabilitačním cvičení v plaveckém bazénu. – V hospodě s kamarády si Jan jako jediný dá kávu. Helenka jim ukáže fotky v časopise s upalujícími se buddhistickými mnichy ve Vietnamu. – Jenda a Helenka (která chodí o berlích) se dobře baví v kině U hradeb na groteskách Laurela a Hardyho (v jedné z nich Hardymu hoří kalhoty). Po kině jim Helenina spolubydlící, Slovenka Eva, vypráví o průvodu studentů, protestujících proti vypínání proudu na strahovských kolejích. Trojice vidí, jak policisté na Petříně chytají a bijí prchající mladé lidi. Zastaví je hlídka a Jan se jich zeptá, zda chtějí zmlátit holku o berlích; nechají je jít. – Na filozofické fakultě se kvůli incidentu sejde svazácká schůze. Dorazí na ni i Profesor, který se studentů zastane. Helenka pak pedagogovi představí Jana Palacha; mladík by chtěl studovat historii. Na schodech vidí ministra lesního a vodního hospodářství Josefa Smrkovského, který jde událost řešit s rektorem. Rázný politik uklidňuje studenty: je na jejich straně, všechno se vyřeší, ale chce to čas a nelze dělat z ulice bojiště. Potřese si s Janem a s dalšími rukou. – Helenka vezme Honzu k sobě na kolej, kde je i Eva. Podle něj je Profesor starý mlsný kocour. Dívka vyčte příteli, že ji urazilo, jak se za ni před policajty na Petříně schoval: ona není žádný invalida. Zatímco Eva jde uvařit čaj, povídají si oba v posteli. Honza se dívce pochlubí odznakem (krůpějí krve) za třetí dárcovský odběr krve. Tvrdí jí, že se za ni neschovával. – Jan se baví v hospodě s kamarádem Láďou o Helence. Dívka měla obrnu, ale do roka by mohla normálně chodit. Nad časopisem Reportér komentují bouřlivé politické změny. Dorazí sem Voloďa a s Janem se opijí pivem a vodkou, které poroučí Rus. Na důkaz přátelství mu Čech dá svůj odznak dobrovolného dárce krve. – Na filozofické fakultě ministr Smrkovský nadšeným studentům vykládá, že nové vedení v čele s novým prezidentem a novým generálním tajemníkem KSČ Sašou Dubčekem naslouchá lidem zdola a že ten, kdo si myslí, že to u nás kočíruje Sovětský svaz, se šeredně mýlí. – Ve Všetatech na rodinném obědě se starším bratrem Jiřím a s jeho manželkou dá matka Jendovi dopis. Mladík jásá: dostal se na vysněnou filozofii. Zlobí se však, že mu máma otevírá poštu. Při procházce letní krajinou vzpomíná, jak ho jako malého kdysi hledali. – Šťastný Jan jede do Prahy. Kamelot vyvolává titulky z novin o petici 2000 slov, o zákazu cenzury, o studentských bouřích ve Francii, o smrti herce Zdeňka Štěpánka. Před fakultou je studentský happening. Profesor se s Janem baví ve své pracovně. Ví o tom, že mladík nebyl před rokem přijat kvůli původu (otec byl „podnikatel“, tedy pekař a cukrář). „Praktická“ matka kvůli synovi vstoupila do komunistické strany, což mu podle Profesora pomohlo. Student přizná, že neumí německy a latinsky. Daruje pedagogovi zapalovač od Volodi a dostane od něj radu, aby hodně cestoval. – 21. srpen 1968. Matka budí syna; je válka a Praha je plná Rusů. Jenda se s ní pohádá, protože ho tam nechce pustit. Uteče oknem. – Filozofická fakulta je zavřená. Jana s fotoaparátem a tranzistorákem zastaví na Mánesově mostě ruští vojáci. Mladíka, tvrdícího, že jde k prezidentovi, zaženou zpět. Jan při tom přijde o tranzistorák. – Na Václavském náměstí lidé stojí u sochy svatého Václava, jiní si sedají před tanky a zpívají hymnu. Vypukne střelba, ze sochy spadne raněný mladík. Vojáci dav rozeženou. Jan to sleduje. – Okupanti rozhazují letáky obhajující invazi. Helenka je čte nahlas a Jan s dalšími lidmi je pálí. Cestou na kolej dívku bolí noha, tak ji Jenda vezme na záda. – Dvojice ve vlaku do Všetat slyší, jak lidé mluví o obětech okupantů. Matka má svůj kiosek na nádraží kvůli Rusákům zavřený. Odmítne dát jednomu vojákovi vodu. Jenda ze zahrádky za kioskem marně volá na kluky, kterým se líbí vojenská technika, že vojáci jsou zlí. Vzápětí zdálky vidí, jak ruský velitel při odjezdu vojenského vlaku zastřelí jednoho vojína. – Doma se matka baví o štěňatech, které bude mít jejich kolie Lassie. Ta, která neudá, bude muset utopit. Soused přinese matce spravenou remosku a komentuje televizi, kde se mluví o tom, jak lidé věří Dubčekovi; on komunistům nevěří ani slovo. Večer dá Jan na válendě Helence kapesní nůž, který dostal od bratra. – Honza vybere jedno Lassiino štěně, utopí je v potoce a pohřbí je na zahradě. – Francie, říjen 1968. Jan pracuje v mezinárodní brigádě na vinici. Polku, která studuje v Paříži ekonomii, zajímá, zda se vrátí domů; hodně Čechů podle ní zvažuje emigraci. Dívka mu také řekne o tom, že se v Polsku na protest proti srpnové okupaci Československa upálil jeden muž na stadionu při dožínkové slavnosti. Nikde se o tom sice nepsalo, ale ví se to. – Po návratu se Jenda baví s Hubertem, který nechal školu a pracuje jako dělník na Kladně, o Francii a o upálení v Polsku. Chtějí vyjet příští rok opět ven. – Jan se vrací na kolej. Nelíbí se mu, že nikomu nevadí, že v Mexiku postříleli studenty a že teď je tam olympiáda. Na fakultě Josef Smrkovský (v té době předseda Národního shromáždění) tvrdí, že vydržíme. Vystoupí tu Karel Kryl. Studenti zpívají s ním. – Na ulicích se zamalovávají protiokupační hesla. Jan s Helenkou zapálí svíčky u sochy svatého Václava s fotkou jedné oběti. – Jenda se baví s matkou o otevřených dopisech od Volodi, který poslal kamarádovi nový tranzistorák. Podle matky je syn hrozně naivní, zatímco ona má zkušenosti už z německé okupace. – Smrkovský v televizi obhajuje dohodu o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Je prý zapotřebí narovnat vztahy se Sovětským svazem, který je mocnější než my. – Jenda s Helenkou, která už je bez berlí, zapaluje zase svíčku u sochy. Dva tajní ho varují, aby to nedělal, pokud nechce mít problémy. On vzpurně opáčí, že je chce mít. – Jan v protestním průvodu studentů potká Evu. Studenti jsou v Bartolomějské při demonstraci brutálně zmláceni. Palach to schytá pendrekem od tajného, který ho u sochy varoval. Na koleji ho ošetří kamarádka, medička Simona. – Při okupační stávce na škole se Jan potká se skeptickým Profesorem. Studentům pomáhají lidé i podniky. Jan, který se zapojil do dění, zavede za studentským předákem Lubošem Holečkem novináře z nevycházejícího Reportéra. – Jenda s Helenkou a Evou přespávají na chodbě. Helenka kvůli Janovi na kamarádku trochu žárlí. – Stávkový výbor ukončí stávku. Podle Luboše Holečka byl výsledek uspokojivý, přestože podpora veřejnosti byla malá. Někteří si myslí, že se ničeho nedosáhlo. Jan schůzi sleduje, a pak jde za Holečkem. Navrhuje provést nějakou neočekávanou akci, třeba napadnout rozhlas. Holeček ho varuje, obává se, že jsou i mezi nimi práskači a režim bude přitvrzovat. – Jan vyhledá Profesora v knihovně. Podle rezignovaného pedagoga se vrací stará garda komunistů a lidi se postupně podřídí. I on bude vyčkávat. Rozčarovaný student mu nenápadně vezme zapalovač z nábojnice, ale pak mu jej vrátí. – Studenti uklízejí velkou posluchárnu. Honza se při tom pomiluje s Evou v zamčené místnosti za ní. – V menze u jídla se dohaduje Jan s Evou a Helenkou kvůli lživému plátku Zprávy, vydávaném okupanty; čte je prý snad jen on. Eva mu popřeje veselé Vánoce. Helenka ví, co se mezi nimi stalo. Podle ní není Evin ani první ani poslední. Honza konstatuje, že on není ničí. Na ulici koupí od kamarádů z ekonomky kapry a s Helenkou se rozloučí jako přátelé. – Vánoce stráví Jan doma s matkou. Ta se domnívá, že by studenti neměli stávkovat, ale učit se. Jendovi se vrátí výtisk Čapkovy Matky, který poslal Voloďovi. Podle něj se kamarád bojí. Syn vyčte matce, že vstoupila do strany. Ta se s pláčem urazí: nechali jí za to kiosek a on s Jirkou můžou studovat. Pak se u televize usmíří. Honza nad fotografií vzpomíná na otce. – Rozrušený Jan volá Hubertovi: musí s ním prý mluvit; mají se setkat na silvestra na kolejích. Jenda je s matkou na mši. Poslouchá kázání evangelického faráře o naději a o svobodě ducha, o životě a o smrti. – Mladík si doma v časopise prohlíží fotky sebeupálení vietnamských mnichů. – Na silvestra Hubert marně hledá Honzu na koleji. Kamarádi, kteří se baví loutkovou parodií na Dubčeka, o něm nevědí. – Jan při procházce vzpomíná na přijímání v kostele. – Hubert v tramvaji poslouchá partičku, která zpívá Modlitbu pro Martu. – Jan za vsí sleduje padající světlici a slyší opilecký zpěv písničky Běž domů, Ivane. – Praha, leden 1969. Jan se shání na kolejích po medičce Simoně. Sejde se s ní v hospodě v Holešovicích a dostane od ní lahvičku s éterem. – Vrací se do Všetat na pohřeb. Zemřel mu strýc. Jenda se baví s bratrem Jiřím, který je tu s manželkou a miminkem. Matka se zlobí, že nemá klobouk, a chce ho s ním v Praze hned druhý den koupit. Jan je při smutečním obřadu v kostele dojatý. Před odjezdem napíše ve svém pokoji na zamžené okno matce Odpusť mi to. Jenda. – Brzy ráno odjíždí. Na nádraží si od pošťačky k jejímu údivu vezme výtisk Zpráv. Kamarádi mu na koleji před odchodem řeknou, že ho tu hledala Helena. Jan píše dopis za skupinu dobrovolníků, připravených upálit se pro věc. On měl tu čest být první pochodní. Jejich požadavky jsou okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování Zpráv. Nebudou-li do pěti dnů splněny a nepřidá-li se lid se všeobecnou stávkou, vzplanou další pochodně. Obrací se i ke kolegům, jimž dává svým činem do rukou nové trumfy. Podepíše se jako pochodeň číslo jedna. – Když matka v synově pokoji větrá, vzkaz na okenní tabuli zmizí, aniž si ho všimne. – Jan se osprchuje a oblékne do čistého. Hodí dopisy do poštovní schránky i s korespondenčním lístkem pro kamaráda Huberta Bystřičana, na němž se podepíše jako „tvůj Hus“. V prodejně Řempo si vybere dvě dvoulitrové bandasky. Na zavřené benzince čeká, až se vrátí pumpař, a koupí si čtyři litry benzínu. U kašny pod Národním muzeem na Václavském náměstí si svlékne kabát, nechá v tašce jeden dopis, polije se benzínem z obou bandasek, čuchne si éteru, zapálí se a vyběhne. Hořící postavu srazí výhybkář Dopravního podniku a uhasí ji svým kabátem. Dává pokyny popálenému mladíkovi, jehož tělo a obličej se chvějí... -kat-