Rozpomínání na Zrcadlení

Anotace

Pásmo Rozpomínání na Zrcadlení přináší dva dokumenty, jež od sebe dělí více než čtyřicet let, jež však spolu souzní. Zrcadlení Evalda Schorma a jeho tehdejšího stálého spolupracovníka, spoluscenáristy a kameramana Jana Špáty, je dvaatřicetiminutovou filmovou esejí, úzce soustředěnou na nemocniční prostředí, v němž se naplno odhalují ty nejzávažnější lidské problémy, v němž se jedná o otázku života a smrti. Tvůrci zblízka snímají pacienty různého věku a sledují práci sester i lékařů. Oběma stranám ponechávají prostor pro vyjádření pocitů a názorů na základní lidské hodnoty. Film ve své době zaujal nejen mimořádnou sugestivitou výpovědi, ale i svou syrovostí a zároveň empatií autorů k lidem před kamerou. Z odstupu je zároveň svědectvím o realitě doby i o tom, jak se sice změnil svět, avšak základní existenční problémy zůstávají. Právě nad tím se zamýšlí Iván Vojnár ve své hodinové anketě Rozpomínání, kterou natočil během tří březnových týdnů v roce 2006. Jeho inspirace Zrcadlením je však spíše intuitivní. Sám používá jinou metodu a směřuje k jiným cílům. Bezprostředně se obrací v nejrůznějším prostředí na lidi všech generací s obecnými otázkami: co je to štěstí, láska, ideály apod. Odhaluje tak posun v hodnotách, jenž ovšem mizí tváří v tvář nemoci. – Rozpomínání dostává ve spojení se Zrcadlením novou dimenzi.