Divadlo Svoboda

Jakub Hejna si z Národního divadla (ND) odnáší bustu svého dědy, scénografa Josefa Svobody. Vydává se s ní za pamětníky. Vzpomínají Svobodova dcera, kostýmní výtvarnice Šárka Polak Hejnová, Václav Havel či Jan Kačer. – Svoboda působil na scénách po celém světě. V neapolském Teatro San Carlo inscenoval La Traviatu. V archivních záběrech popisuje manipulaci s obřím zrcadlem, tvořícím scénu. Režisér Henning Brockhaus je jeho řešením nadšen. – Hejna konfrontuje režiséra Jaromíra Pleskota a další osoby. – Svobodův ateliér v podzemí jeho vily zůstal v původním stavu. Helena Albertová, kurátorka výstavy o Svobodovi, ukazuje jeho uspořádaný archiv. Umělec byl zručný i řemeslně; narodil se v Čáslavi do rodiny truhláře. – V poválečných letech se Svoboda snažil zpřístupnit operu veřejnosti. Ve Velké opeře 5. května realizoval avantgardní scény se sešikmenými plochami. – Na Svobodu kriticky vzpomíná scénograf Jaroslav Malina. – V 50. letech Svoboda rozvíjel v ND nové technologie. Pracoval s režiséry Radokem, Krejčou, Macháčkem, Kašlíkem, Pleskotem. V Bruselu vytvořil scénu Hamleta. Používal metafory, využíval kinetiku. Snažil se o nepostřehnutelné proměny scén. S Kačerem se někdy v pojetí neshodl, s Krejčou byl naopak sehraný. – Podle dcery Šárky měl otec díky manželce potřebné zázemí. – V inscenaci Ze života hmyzu využil tvůrce tvar šestiúhelníku. V Krejčově Rackovi pracoval s projekcí a světly. – Jím vymyšlené kontralampě se říká svoboda. – Havel a Krejča se přiznávají k „poťouchlému zničení“ zrcadlové scénografie, jež se jim nehodila do Zahradní slavnosti. – Svoboda s Radokem vytvořili pro Expo 1958 Laternu Magiku. V roce 1960 byl Radok shora kritizován a přítel mlčel. Radok mu přisoudil přezdívku Svob (od snob). – V Hoffmanových povídkách evokoval scénograf vodou na jevišti Benátky, což zaujalo i v USA. – Na nahrávkách ze 70. a 80. let mistr přiznává, že se musel Radoka opakovaně zříct. Později se prý smířili. – V Komikovi v ND použil opony zavěšené na trolejbusových trolejích. – Hejna navštíví i Svobodovu dlouholetou milenku Sylvii Pojarovou. Čte si u ní v korespondenci. – Výstava v Madridu o Svobodovi ukazuje, jak jeho moderní technologie vyjadřovaly emoce. – Někteří kolegové Svobodovi zahraniční zakázky záviděli. Jeho členství v KSČ bylo prý pragmatické. – Pro Stvoření světa na Expu v Montrealu vyvinul polyekran. Měl štěstí na talentované kolegy, spolupracoval i s Lawrencem Olivierem. Vyučoval scénografii. – I přes mimomanželské vztahy ženu s dcerou nikdy neopustil. – Jeho dílo je fenomenální. Podle Havla to s režimem uměl. Díky tomu měl tvůrčí svobodu. – Spoluzaložil Scénografický ústav. – Pro Hejnu je dědův ateliér tajemnou laboratoří. – Vnuk si čte o dědovi ve složkách StB. Ten jako agent podal přes dvě stě hlášení, ale podle některých nikomu neublížil. On sám si za svým životem vždy stál. – V 70. letech používal na scénách hedvábí, laser či fólii z kosmických lodí. – V newyorské Metropolitní opeře dělal scénu Prodané nevěsty. – Vnuk po své „objevné pouti“ vrací bustu zpět do Národního divadla. -dh-