Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Zapomenuté transporty do Estonska

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

To Estonia

Minutáž

85

Žánr

dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

2008

Rok výroby

2007

Premiéra

07.07.2008

Jazyková verze

česká

Režie

Lukáš Přibyl

Scénář

Lukáš Přibyl

Námět

Lukáš Přibyl
Doporučujeme

Celovečerní historický dokument badatele a režiséra Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty do Estonska je třetím dílem z unikátní volné tetralogie o méně známých cílech deportací židů z Čech a Moravy do severovýchodních teritorií Evropy (2007, Zapomenuté transporty do Lotyšska; 2008, Zapomenuté transporty do Běloruska; 2009, Zapomenuté transporty do Polska). Tvůrce se zaměřil především na mechanismus přežití v extrémních podmínkách. Veškeré výpovědi jsou doloženy unikátními materiály z nejrůznějších archivů. – Díl o Estonsku je výlučně ženskou výpovědí. Po odtržení od rodin putovaly velmi mladé ženy po estonských koncentračních táborech, kde ještě přijatelně vegetovaly. Až po deportaci do drsnějších polských a německých lágrů se jim postupně odkrývaly hrůzy šoa a teprve po osvobození zjistily pravdu o svých blízkých. Útrapy přečkaly díky ojedinělé semknutosti v duchu mušketýrského hesla, díky štěstí, že téměř po celou dobu byly pospolu, a díky optimismu, jenž jim nedovolil připouštět si strasti a obavy. Pamětnice vzpomínají i na klíčové chvíle vlastní záchrany. Všechny vyjadřují vděčnost a pokoru ke vzájemnému přátelství. Z tisíců židů vězněných v Estonsku se konce války dožilo 46 českých žen. Rozhovory byly natočeny během let 2000–2006 v České republice, Švýcarsku, Velké Británii, Izraeli, Austrálii a v USA.

Upozornění, následující text obsahuje spoiler! Zobrazit >

Transport jednoho tisíce židů, vypravený z Terezínského ghetta 1. září 1942 směrem na východ, dorazil do lotyšské Rigy, ale pokračoval až do estonské stanice Raasik. Zde byli židé po pětidenní cestě rozřazeni dle zaběhnutého schematu... – Skupina velmi mladých žen odjela do pracovního lágru Jägala. Musely projít ponižující prohlídkou. V začátcích vybalovaly a třídily obsah zavazadel z trasportu, tedy i těch, jež patřily jejich odtrženým rodinám. Když našly jídlo, ukradly ho a uschovaly část pro své „ztracené“. I přes pochybnosti doufaly, že se s nimi shledají. Pod záminkou, ať pošlou užitečné věci maminkám, se ženy zbavily posledních „pokladů“. Esesáci však tyto věci použili k vlastnímu obohacení. Ženy konstatují, že byly naivní a nezkušené. – Do tábora dorazil transport židovských zdravotních sester z Německa. Nejdříve na ně Češky pohlížely nepřátelsky. – Krasavice, které si někteří ze strážců vybrali pro „pobavení“, po zneužití čekala smrt (ostatní si myslely, že odjely za rodiči). Ženy se snažily nepodlehnout depresím, ulehčovat si situaci, podporovat se. Starší z nich byly vzorem pro ty sotva dospělé. Tvořily skupinky, náhradní „rodiny“. – Z tábora Jägala byly české a německé židovky převezeny do Centrální věznice v estonském hlavním městě Tallinnu, německy zvaném Reval. V přístavu vyklízely trosky po ruském bombardování a podílely se na stavbě. Vedoucí z německé firmy jim vyhrožoval, že z nich udělá mýdlo, ony to však braly jako vtip. Švédští námořníci jim nabízeli záchranu. Z obavy z trestu pro ostatní příležitost nevyužila ani jedna. K obživě mívaly ryby. Když získaly kondenzované mléko, dělily se po lžičkách. – Za drobné prohřešky následoval často výprask. Přesto měly i své spojence mezi Estonci, Němci a Rusy. Když jely pro cihly přes celé Estonsko, radovaly se z toho, co vidí. Často se společně smály. – Na podzim roku 1943 byly ženy převezeny do Eredy, jednoho z několika nově zřízených velkokapacitních lágrů na severovýchodě Estonska. Naštěstí nebyly rozděleny. Krutý esesácký velitel se díky lásce ke krásné Inge změnil a podmínky zde pak nebyly tak kruté. Zamilovaný pár posléze utekl, případ se tvrdě vyšetřoval a tragické smrti se milenci nevyhnuli. – V souvislosti s vývojem na východní frontě do Eredy dorazili deportovaní z Litvy. Teprve nyní se vězenkyně dozvídaly podrobnosti o válečných zvěrstvech. Nicméně zprávám nevěřily. Stále doufaly, že se shledají se svými rodinami. – V lágru působil orchestr a skupina herců. Ženy pracovaly společně s muži v kamenolomu. Sužovaly je vši a nemoce, hlavně tyfus. – Německá vojska se před vítězící Sovětskou armádou dále stahovala. Ústup byl provázen selekcemi a likvidací nemocných a práceneschopných vězňů. I tentokrát zapracovaly náhody a pospolité ženy přežily. Pociťovaly, že Němci už nejsou zdalela tak silní. – Na podzim roku 1944 nacisté evakuovali práceschopné židy z táborů v Pobaltí na západ. Přeživší ze všech lágrů museli přečkat tři týdny na louce u železniční stanice Lagedi. Pak putovali v lodním podpalubí v ponižujících podmínkách z Tallinnu do Německa. Ženy na čas skončily v rozsáhlém táboře Stutthof v Polsku. Zde přišly o zbytek věcí, musely bojovat o své boty. Vyfasovaly příšerné oblečení plné vší. Kdo neměl plechovku, nemohl dostat jídlo. Znovu docházelo k rozřazování. Až tady „estonské“ ženy slyšely o plynových komorách. Stále přežívaly díky své semknutosti. Ze Stutthofu byly převezeny do tábora Neuengamme-Ochsenzoll u Hamburku. Těžce dřely ve dvanáctihodinových směnách v muniční továrně. Přibývalo náletů. Pak byly vězenkyně odsunuty do Bergen-Belsenu, kde se již projevovala blížící se prohra Němců. Ženy měly šok ze stavu v lágru, především z tisíců mrtvých těl v hromadách. Zde se jejich osudy v dubnu 1945 rozdělily. Zatímco část tu zůstala, další si velitel tábora Ochsenzoll vyžádal zpět. 15. dubna 1945 byl Bergen-Belsen osvobozen Angličany. Některé z vězenkyň už byly na konci sil. – Z Neuengamme-Ochsenzollu byl 1. května 1945 vypraven transport s propuštěnými ženami. Tímto krokem si chtěli nacisté zlepšit podmínky pro kapitulaci. Ženy cestovaly na hranici Dánska do Padborgu, kde se jich ujaly zdravotnice. Teprve tady pochopily, že jsou zachráněny. Pak pokračovaly vlakem do Kodaně, trajektem do Malmö a dále do městečka Värnamo. Zdejší kněz jim řekl pravdu o jejich rodinách, zastřelených ihned po příjezdu do Raasiku 5. září 1942 v místě zvaném Kalvi-Liiva. Velitel, který popravy řídil, se po válce vystěhoval do Kanady. Když byla odhalena jeho pravá identita, spáchal v roce 1960 sebevraždu oběšením... -kk-

Knihy
Scénáře
Články
Statě ze sborníků
Všechny dokumenty

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.

Doporučujeme

Písně

Nikdy nic nikdo nemá,

Jag vet en Dejlig Rosa (švédská lidová píseň)

Hudba k písni

Jaroslav Ježek (Nikdy nic nikdo nemá)

Text písně

Jiří Voskovec (Nikdy nic nikdo nemá),

Jan Werich (Nikdy nic nikdo nemá)

Původní název

Zapomenuté transporty do Estonska

Anglický název

To Estonia

Souběžný název

Do Estonska

Copyright

2008

Rok výroby

2007

Premiéra

07.07.2008

Distribuce

FALCON a. s. (DVD kinodistribuce/DVD cinema distribution)