Poslední přesun

Země původu

Česká republika

Copyright

1995

Rok výroby

1995

Premiéra

27. 4. 1995

Minutáž

90 min

Kategorie

film

Žánr

podobenství, sci-fi

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Poslední přesun

Český název

Poslední přesun

Anglický název

The Final Transfer

Anotace

Autorský debut Kryštofa Hanzlíka Poslední přesun vznikl v soukromé společnosti NETTO film & production v koprodukci s Českou televizí. Komorní příběh vychází ze známého tématu o životě lidí po globální katastrofě (viz např. Konec srpna v hotelu Ozón, Masseba nebo Dopisy mrtvého). Trojice mužů nalezne po zániku civilizace úkryt v jeskyni, jež je součástí podzemního krytu. Později objeví v hloubce další kryt, tentokrát komfortně vybavený a dostatečně vybavený zásobami. Setkají se tu s dvanáctiletou dívkou, která nezná jiný život, než ten pod zemí. I tady však čtveřici hrozí zkáza, proto musí hledat cestu ven. Nakonec se to hrdinům podaří, spásu však pravděpodobně najdou jen dívka a mladík; oba starší muži vědí, že se blíží jejich konec. Jdou mu však vstříc usmíření se životem. – Fantastické motivy a „technické zázemí“ filmu jsou jen lehce načrtnuty. V popředí stojí charaktery jednotlivých postav a vzájemné vztahy mezi nimi. Děj se odehrává v uzavřených depresivních prostorách, po nichž krátké záběry otevřené podzimní krajiny působí osvěživě. Akci však často nahrazují dlouhé monology a dialogy, přičemž nescházejí ani kratičké retrospektivy. Postavy – až na dívenku – nemají jména, nýbrž jen přezdívky. Autor se nesnažil zdůrazňovat symbolickou polohu svého vyprávění, ta se však přesto střetává se stylem nahrubo nahozeného příběhu. Dobrá práce kameramana Jaroslava Brabce, autorů hudby Michala Dvořáka a Davida Kollera i poctivé herecké výkony tak místy vyznívají kvůli scenáristické a dramaturgické neujasněnosti naprázdno. – Snímek je uvozen mottem: „Z času na čas zalézají lidé do děr. Z času na čas z nich vylézají. Pořád ještě žijí. Pořád ještě to střídají. Žádná díra není hlubší než vesmír.“ A uzavírá jej dedikace: „Všem, kteří odešli. Všem, kteří zůstali.“ – Poslední přesun je první český celovečerní film stříhaný na počítači (AVID). -tbk-

Obsah

Svět po katastrofě. Opuštěnou krajinou kráčí po silnici, vinoucí se do dálky, mladý muž – Mladej. Náhle si uvědomí, že je pronásledován. Zběsile prchá cestou necestou. Dostane se do lesa. Vedle něj se do stromu zabodne ocelová hvězdice. – Před jeskyní vzývá Plesnivec skálu. Chce svým kouzlem způsobit, aby se pohnula. Zdá se mu, že se to stalo. Zatím se však na něj seshora zřítil prchající Mladej. Poslední člen podivné trojice, Starej, se na oba zlobí. Mladíkovi má za zlé jeho výlety do okolí, které na ně mohou upozornit vetřelce, a s Plesnivcem se hádá kvůli jeho tak trochu hrané víře v evoluci. Podle něj zkázu světa mohli přežít jen blbci, jako jsou oni. Zanedbaní otrhaní muži žijí v lesní jeskyni, jež je patrně součástí rozsáhlého komplexu krytů. Objevili tu skladiště konzerv, a tak mají alespoň co jíst. – Mladej nadšeně vypráví o obraze, který viděl u silnice. Starej pochopí, že to byl zapomenutý billboard s reklamou na hamburgery. Vzpomíná, jaké to kdysi bylo: na víkendy jezdil se svou holkou na motorce za město, jedli hamburgery, popíjeli a milovali se. – Mladík závidí svým společníkům jejich vzpomínky, chtěl by poznat svět. Ale oba starší muži vědí, že jen tady jsou v relativním bezpečí. – Plesnivec učí Mladýho čarovat a vzývat bohy. Recituje podivnou báseň o stínání hlav drakovi. Mladíka „poezie“ okouzlí. Starej se s ním vydá do zchátralých podzemních štol hledat další zásoby. Svítí si loučemi. Mladej je přesvědčen, že sám nikdo nepřežije. Ve spánku má sen, jak se objímá s dívkou. – Jeskyni přepadnou vetřelci. Poraní Starýho, ale Plesnivec je zažene výbuchy. Je jasné, že se lidožrouti mohou vrátit. Starej rozhodne, že by se měli na čas přesunout do zadních částí štol. Trojice si druhý den připravuje zásoby. Mladej vzpomíná, jak se po katastrofě ukrýval v rozbořené budově, kde žil s partou sobě podobných. Tehdy se setkal s dívkou. Po dalším útoku nepřátel bloudil ruinami s mrtvými, až se ocitl venku na čerstvém vzduchu. – Muži se vydají na cestu podzemními chodbami. Zatarasí za sebou vchod. Starýmu se zanítila rána a je mu zle. Plesnivec vypráví Mladýmu o čarování – nejdůležitější je při něm víra. Ukáže mu kouzlo se střelným prachem, s nímž zahnal vetřelce. Mladík pochopí, že jeho společník je „kouzelníkem“ proto, že ví víc, než ostatní. – Muži tuší, že je někdo sleduje. Mladej na chvilku usne, znovu sní o dívce. Později zahlédne na hlídce vetřelce s baterkou a sleduje ho spletitými chodbami. Dostane se tak do betonového komplexu krytu s elektrickým světlem. Nalákala ho na sebe dvanáctiletá dívenka Kristia, která ho zavede za umírajícím Dědou. Stařec cizince před smrtí požádá, aby se o dívku postaral. – Čtveřice v krytu pohřbívá starého muže. Plesnivec řeční nad jeho tělem. Děda při katastrofě nalezl Kristii jako malé děcko. Ujal se jí, ukryl se s ní v podzemí a dal jí svéráznou výchovu. Dívka se chová i vyjadřuje na svůj věk nezvykle drsně. Má v krytu kočku Prašivku. – Muži jsou překvapeni vybavením krytu a bohatými zásobami. Mohou se tu i sprchovat a obléct si nové šaty. Mladej si připadá jako v ráji. Jenže Starej mu řekne, že když ho s Plesnivcem hledali, našli východ ze své jeskyně zatarasený zvenku. Znamená to, že se už asi nedostanou ven. A ráj je tam, odkud se dá svobodně odejít. – Kristia má slabou chvilku a Plesnivec jí vypráví nevšední pohádku. – Starýmu se udělá zle, jeho zranění se horší. Dívka ho ošetří s pomocí přenosného vojenského počítače, který kupodivu dobře ovládá. Mladík se s Kristií sbližuje. Dívka ví o světě ještě mnohem méně než on. Po katastrofě byla většina lidí přemístěna jinam. Ti, co zbyli, zvlčili. – Z povídání vyruší dvojici poplach. Dívka ho s pomocí počítače zažehná. Na staré elektrické instalaci dochází často k požáru, který musí být včas zlikvidován protipožárním systémem. – Mladej vzpomíná na to, jak se objímal s dívkou v podzemní budově. Pak ho kdosi srazil na zem. Když se vzpamatoval, bloudil mezi mrtvými, až se dostal ven, kde uviděl roztrhané lidské tělo. Pak nalezl úkryt v jeskyni u Plesnivce a Starýho. – Čtveřice se baví o situaci. Kristia a Plesnivec zjistí z počítače, že krytu do týdne hrozí zkáza kvůli poškozenému reaktoru, zajišťujícímu energii. Plesnivec podle nalezených plánů a podle počítače, s nímž kdysi dávno pracoval, hledá východ ven. – Starej objeví ve velkých skladech bedny s dobrým pitím, a opije se. Plesnivec podle počítače zjistí, že venku, kdesi u billboardu s hamburgerem, který nedávno viděl Mladej, by měl být ještě jeden přemísťovací modul. Tím by se mohli všichni zachránit před výbuchem reaktoru. – Čtveřice se se zásobami vydá chodbami hledat nějaký východ. Všichni už propadají skepsi, když objeví zazděný otvor. Plesnivec ho prorazí pomocí svého střelného prachu, ale je přitom zraněn. Starej ho odmítne opustit a pošle ven Mladýho s Kristií. Dvojice putuje krajinou, až narazí na silnici a po ní se dostane k billboardu. – Starej osvobodí z krytu kočku Prašivku. Pak u zchátralého domu kus od krytu odpočívá i s unaveným Plesnivcem. Oba jsou usmířeni se svým osudem... -tbk-

Hrají

Monika Načeva /ž/

Dívka

Tereza Lhotáková

malá Kristia

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Josef Loučím

Asistent režie

Jiří Augusta

Původní filmový námět

Kryštof Hanzlík

Technický scénář

Kryštof Hanzlík, Jaroslav Brabec

Druhá kamera

Stanislav Sťastný

Asistent kamery

Michal Vlček

Architekt

Petr Širůček, Boris Masník

Výtvarník

Boris Masník

Návrhy kostýmů

Alexander Kiss

Triky

AB Barrandov – Filmové a trikové studio Trilobit, Jiří Šimůnek (kamera), Boris Masník (výtvarník), Jiří Kryštof (modelář), Jiří Šnábl (optické triky)

Zvláštní efekty

Václav Krejčík

Návrhy titulků

Pavel Kryml

Výkonná produkce

Martin Zaradička (výkonný producent), Petr Novák (výkonný producent)

Vedoucí výroby

Marek Štifter

Zástupce vedoucího výroby

Helena Uldrichová

Produkční údaje

Originální název

Poslední přesun

Český název

Poslední přesun

Anglický název

The Final Transfer

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

podobenství, sci-fi

Země původu

Česká republika

Copyright

1995

Rok výroby

1995

Premiéra

premiéra 27. 4. 1995 /doporučená přístupnost od 12 let/ (kino 64 U Hradeb, Praha)

Distribuční slogan

Strhující příběh z nedaleké budoucnosti. O vzpomínkách, přátelství, smutku a smíchu na opuštěném světě, kde nefungují skoro žádná kouzla. Lyrická sci-fi z budoucnosti Země.

Výrobce

NETTO film and production, s.r.o., Česká televize (koprodukce), TS Petra Kolihy (Česká televize), Kryštof Hanzlík (koprodukce)

Distribuce

ANET Pictures, spol. s r. o., Astra Cinema (programování)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

90 min

Původní metráž

2 540 metrů

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Ceny Asociace českých kameramanů

1995
Praha / Česká republika
Cena za vynikající kameramanské dílo roku 1995
Jaroslav Brabec