Co dělat? Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu

Karel Vachek je s filmovým štábem v nemocnici za těžce nemocným Ivanem Svitákem. Ten vzpomíná na Český Krumlov a mluví o svých knihách věnovaných Rožmberkům a alchymistům. Vachkův „asistent“ Luboš ukazuje velký prapor. Na jedné straně jsou podobizny Darwina, Marxe, Freuda, Einsteina a Picassa. Každý z těchto géniů vytvořil ucelenou koncepci světa i za cenu toho, že záměrně pominul chybu v ní obsaženou. Z toho potom vzniká diktatura koncepce s patřičnými důsledky v praxi. Na druhé straně praporu je plošně zobrazeno písmeno Pí (3,14...), také s jednou drobnou chybou. – Na recepci se oslavuje podpis smlouvy mezi Prahou a Českým Krumlovem. – V Boleticích jsou manévry za přítomnosti ministra obrany Baudyše. – Od Karlova mostu vyjíždějí k Českému Krumlovu dva výletní autobusy se skupinou českých intelektuálů. Hlavní slovo v prvním autobuse má Ivan M. Jirous. Mluví i Karel Vachek, filozof Erazim Kohák, kameraman Stanislava Milota, Vlasta Chramostová a Eda Kriseová. – Českokrumlovský fotograf pan Prokopec vypráví o tom, jak v příkopu zámku zastřelili medvědy, kteří poranili opilého studenta. – Sponzoři křtí pod hradem medvědí mláďata. – U panelákového sídliště staví chlapi s pomocí jeřábu májku. Starý trumpetista vzpomíná na kradení májí na rodné Moravě. – Na prvomájové komunistické slavnosti mluví člen ÚV KSČM Miroslav Trost zcela v duchu minulých let, za asistence Luboše v policejní uniformě. Nedaleko je akce ČSSD. – Na návštěvě výcvikové základny mírových sil v Českém Krumlově je ministr zahraničí Josef Zielenec. – Pepa Nos zpívá v autobuse parafrázi na Hašlerovu písničku: „Ta písnička česká naše, ta je jak kaše, jak kaše.“ – V přírodním amfiteátru v Hořicích se připravují pašijové hry. Mezi diváky jsou i účastníci mírové mise UNPROFOR, vzpomínající na válku. – V domku u Pešků je pomlázka. Keramička Jana Pešková mluví o magii, jež se přenáší i do současnosti. – V autobuse vypráví profesor Žilka o léčbě astmatických dětí pomocí hry na flétnu a Eda Kriseová o své práci na románu o Perchtě z Rožmberka. – V Českém Krumlově se chystají slavnosti. – Pan Bednář předvádí své vynálezy a hovoří o svých stálých podnětech městskému zastupitelstvu. – Na návštěvě v Krumlově je švédský král. – Ředitel zámku Pavel Slavko mluví o výzdobě Maškarního sálu neznámým malířem Josefem Ledererem (v roce 1748). – Režisér Jiří Krejčík se netají svou skepsí o relativitě kinematografie i momentální existence. Botanik Haager mluví o parazitování člověka na přírodě. – Karel Vachek se na krumlovském náměstí dostane do sporu s policistou, který zakazuje štábu natáčet. – V noci se pod hradem odehraje za svitu pochodní plavba antických bohů na vorech. – Podnapilý básník Jirous těžce urazí režiséra Krejčíka. Svým běsovstvím Jirous jakoby ovládl celou výpravu intelektuálů. – Karel Vachek se vyptává na Jirouse jeho přítele, ministra vnitra Jana Rumla. Ten ve shodě s ostatními Jirousovými známými tvrdí, že za hrubým jednáním se skrývá velká osobnost. Vachek přirovnává Jirouse k Haškovi. – Brzy ráno po prvním dnu slavností se k filmovému štábu přidá v téměř liduprázdných uličkách místní opilý podnikatel a mluví o nádheře svého města. – Ředitel Slavko ukazuje komín na hradě, který je do výše asi patnácti metrů vystlaný větvičkami, jež do něj nanosily kavky. – Starý herec Zwiefelhofer vypráví o tom, jak v roce 1968 založil slavnosti a jak v roce 1991 odstoupil, protože nesouhlasil s jejich komerčním pojetím. – Během druhého dne slavností se čeká příjezd družiny Petra Voka z Rožmberka. – V autobuse botanik Haager definuje intelekt jako vlastnost živé hmoty a tvrdí, že blbec by nepřežil. Ostatní s ním nesouhlasí. – Štáb natáčí příjezd vlády na kolech při jejím výjezdním zasedání na Šumavě. – Ve vesnici je demonstrace proti dostavbě Temelína. Mezi řečníky je také Ivan Dejmal. Starý místní občan sveřepě hájí to „krásné monstrum“. Druhý starý muž mu to marně rozmlouvá. – V autobuse mluví Vachek o svém „předvídavém“ obrazu a Miloš Kirschner předvádí Spejbla s Hurvínkem. – Jan Ruml hovoří o lži a o zlu. – V autobuse se rozvine debata o tvorbě Egona Schieleho. – Krumlovský fotograf Prokopec vypráví o pochmurné historii domu, který mu teď patří. – V noci o Dušičkách štáb zachytí početnou romskou rodinu u hrobu otce, který měl dvanáct dětí a padesát šest vnoučat. – V ateliéru výtvarníka Havlíka rozpráví Vachek o styčných bodech s obrazem Pabla Picassa Únos Sabinek. – Ve sklepních prostorách je za svitu pochodní vernisáž výstavy keramika Párala. – V zimním Krumlově vypráví spisovatelka Braunová všelijaké tajemné historie, spjaté s jednotlivými domy. – Asistent Luboš se zaplete do akce republikánů, protestujících proti příjezdu Franze Neubauera. Na tiskové konferenci hovoří Neubauer o právu na domov. – V autobuse vypráví básník Andrej Stankovič o svém vskutku mezinárodním původu. – Pamětníci v Hořicích vzpomínají na minulé představitele Kristů. – A zase vyprávějí vojáci UNPROFOR. Je s nimi herečka Eva Vobrubová (která v průběhu natáčení zemřela). – Paní Braunová pokračuje ve svém výkladu o magii krumlovských domů. Učitel z hudební školy ukazuje místa v budově, kde se dějí divné věci. – Výprava intelektuálů dorazila do Českého Krumlova. Ivan Jirous se ihned přidal k místním Romům, a později odmítá odjet zpět do Prahy. Nakonec však přece jen nastoupí. – Karel Vachek inscenuje v plenéru s Lubošem svou verzi české historie od Žižky ke Švejkovi. – V bývalém fotografickém ateliéru starého Němce pana Seidela vede Karel Vachek dlouhé rozpravy se střídajícími se politiky: Petrem Cibulkou, Alenou Hromádkovou, Václavem Bendou a jeho ženou Kamilou, Milošem Zemanem a s Ivanem Dejmalem. – Pan Seidel a jeho žena, která se k němu vrátila deset let po odsunu, vzpomínají na svůj život. – Ivan M. Jirous mluví o tom, že Český Krumlov mu připomíná New York; tady se mísí Cikáni, Češi a téměř zaniklá židovsko-německo-slovanská kultura. – V kabaretu při silvestrovském veselí zpívá starý herec Zwiefelhofer a jeho soubor Hašlerovu lidovku Ta naše písnička česká... -tbk-