Eva Klepáčová

EVA KLEPÁČOVÁ (rozená Eva Božena Klepáčová, nar. 2.5.1933, Praha – zemřela 18. června 2012, Praha) pocházela z divadelnické rodiny; otec Antonín Klepáč byl členem baletu Národního divadla a matka Kamila tanečnicí a herečkou. Od dětství se věnovala baletu a hrála v Dismanově rozhlasovém souboru. Vystudovala herectví na DAMU (1956) a jednu sezonu působila v Severočeském divadle v Liberci. Od roku 1957 byla členkou Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze, kde během čtyřiatřicetiletého angažmá prošla mnoha typy postav v komických a tragických polohách: od něžných a naivních dívek (Sen noci svatojánské), přes jadrné a výřečné hrdinky (Strakonický dudák, Milionářka, Bratři Karamazovi), šlechtičny (Don Carlos) až po starší vdané ženy, paničky a staré matky (Výnosné místo, Hodina mezi psem a vlkem, Maryša). Ve filmu začínala jako studentka v epizodních rolích, zejména temperamentních venkovských dívek a dělnic. Její kariéra vyvrcholila záhy postavou kurážné Káči v Machově adaptaci Drdovy pohádkové divadelní hry Hrátky s čertem a doznívala ještě v úlohách sanitářky Vlasty z válečného dramatu Karla Kachyni Tenkrát o vánocích a dělnice Heleny Pokorné z komedie Bořivoje Zemana Slečna od vody. V 60. letech se na plátně prakticky neobjevila a k filmu se nepravidelně vracela drobnými rolemi, nebo postsynchrony za jiné české herečky. Jen příležitostně se jako herečka uplatňovala v televizi: v pohádkách, inscenacích, bakalářských příbězích a seriálech (30 případů majora Zemana, 1974-79; Žena za pultem, 1977; Malý pitaval z velkého města, 1982-86; Křeček v noční košili, 1987). Díky kultivovanému hlasovému projevu naopak často působila v rozhlase a v dabingu (namluvila např. Nastěnku v ruské pohádce Mrazík). Od počátků televize v ní působila jako konferenciérka různých pořadů. Za normalizace byla postižena zákazem působení jak tam, tak v rozhlase; točila anonymně reklamy a komentáře k naučným filmům a později učila herectví na pražské konzervatoři (1977–80). Se svým manželem, hercem a zpěvákem Josefem Zímou, napsala vzpomínkovou knihu Princ a Káča (2001). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2003). – Filmografie: Cirkus bude! (1954; r. Oldřich Lipský), Byl jednou jeden král… (1954; r. Bořivoj Zeman), Na konci města (1954; r. Miroslav Cikán), Nevěra (1956; r. K.M. Walló), Advent (1956; r. Vladimír Vlček), Hrátky s čertem (1956; r. Josef Mach), Zaostřit prosím! (1956; r. Martin Frič), Brankář bydlí v naší ulici (1957; r. Čeněk Duba), Tenkrát o vánocích (1958; r. Karel Kachyňa), Zimní pohádka (TV-1958; r. Jiří Bělka), Slečna od vody (1959; r. Bořivoj Zeman), Konec cesty (1959; r. Miroslav Cikán), Deštivý den (1962; r. Jiří Bělka), Šestý do party (TV-1962; r. Jiří Sequens), Skotská s ledem (TV-1967; r. Pavel Blumenfeld), Trapasy (TV-1969; r. Petr Schulhoff), Madame Sans-Gêne (TV-1971; r. František Laurin), Veronika, prostě Nika (TV-1980; r. Libuše Koutná), Ta chvíle, ten okamžik (1981; r. Jiří Sequens), Nová dvojpohádka z lesa (TV-1981; r. Jiřina Pokorná-Makoszová), Když rozvod, tak rozvod (1982; r. Štěpán Skalský), Bianka Braselli – dáma s dvěma hlavami (TV-1986; r. Miroslava Valová), Přátelé bermudského trojúhelníku (1987; r. Václav Křístek), Perníkářka a větrný mládenec (TV-1990; r. Vlasta Janečková), Kolja (1996; r. Jan Svěrák), Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001; r. Václav Vorlíček). -fik-