Gustav Heverle

GUSTAV HEVERLE (nar. 31.1.1920, Praha – zemřel 22. ledna 2008, Praha) vstoupil za okupace do Herecké školy E. F. Buriana (1940), po jejíž likvidaci (1941) se spolužáky zformovali soubor Větrník v Divadélku pro 99. Po osvobození absolvoval Státní konzervatoř v Praze (1946) a jednu sezonu působil ve Středočeském divadle v Mladé Boleslavi. V roce 1948 ho angažoval E. F. Burian do ansámblu D 49, respektive Armádního uměleckého divadla a v roce 1955 se stal hercem Divadla ABC, včleněném v roce 1962 do Městských divadel pražských, kde setrval až do důchodu (1989). Ve filmu se poprvé objevil, když s Jaroslavou Adamovou vytvořili ústřední dvojici proletářských milenců v adaptaci sociálního románu Karla Nového Chceme žít. V 50. letech představoval typ kladného hrdiny ve značně schematických filmech. Často se objevoval v uniformě vojáků (Tanková brigáda, Neporažení, Akce Kalimantan, Pět hříšníků, Atentát, Hvězda zvaná Pelyněk, Vysoká modrá zeď, Sedmého dne večer) a příslušníků Bezpečnosti (Na konci města, Punťa a čtyřlístek, Hlavní výhra, Konec cesty), jež později vystřídali neuniformovaní kriminalisté (Smrt si vybírá, Pasiáns, Silnější než strach). Hrál i pohádkové postavy, z nichž nejznámější je panoš Vítek v Pyšné princezně. Jeho herecký rejstřík obsahuje i několik postav negativních: německý agitátor v tendenčním politickém dramatu Únos nebo německý udavač Sepp v okupačním dramatu Počkám, až zabiješ. Jako herec se podílel na prvních televizních vysíláních, hrál v řadě inscenací a seriálů, mj. Hříšní lidé města pražského (1969), My z konce světa (1975), 30 případů majora Zemana (1974-79), Plechová kavalérie (1979), Dobrá Voda (1982) a Sanitka (1984). V 70. letech pracoval i jako hlavní režisér vysílání pro děti a mládež v pražském studiu Čs. rozhlasu (v roce 1980 získal cenu Prix Bohemia). Známý byl svou politickou angažovaností v KSČ, což mu vyneslo stranická ocenění. - Filmografie: Katka (1949; r. Ján Kadár), Chceme žít (1949; r. E. F. Burian), Cesta ke štěstí (1951; r. Jiří Sequens), Pyšná princezna (1952; r. Bořivoj Zeman), Únos (1952; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Severní přístav (1954; r. Miloš Makovec), Na konci města (1954; r. Miroslav Cikán), Punťa a čtyřlístek (1955; r. Jiří Weiss), Tanková brigáda (1955; r. Ivo Toman), Z mého života (1955; r. Václav Krška), Hra o život (1956; r. Jiří Weiss), Neporažení (1956; r. Jiří Sequens), Zaostřit prosím! (1956; r. Martin Frič), Jurášek (1956; r. Miroslav Cikán), Malí medvědáři (1957; r. Jindřich Puš, Jiří Jungwirth), Bomba (1957; r. Jaroslav Balík), Povodeň (1958; r. Martin Frič), Hlavní výhra (1958; r. Ivo Novák), Slečna od vody (1959; r. Bořivoj Zeman), Konec cesty (1959; r. Miroslav Cikán), Mstitel (1959; r. Karel Steklý), Lidé jako ty (1960; r. Pavel Blumenfeld), Sedmý kontinent (1960; r. Václav Gajer), Tereza (1961; r. Pavel Blumenfeld), Akce Kalimantan (1962; r. Vladimír Sís), Objev na Střapaté hůrce (1962; r. Karel Steklý), Vrah byl odsouzen po právu (TV-1962; r. Antonín Moskalyk), Král Králů (1962; r. Martin Frič), Pět hříšníků (1964; r. Jaroslav Balík), povídka Jana z triptychu Strakatí andělé (1964; r. Pavel Blumenfeld), Hvězda zvaná Pelyněk (1964; r. Martin Frič), Atentát (1964; r. Jiří Sequens), Dva tygři (1966; r. Pavel Blumenfeld), Jak se krade milión (1967; r. Jaroslav Balík), Šíleně smutná princezna (1968; r. Bořivoj Zeman), Žižkův meč (TV-1970; r. Vladimír Čech), Klíč (1971; r. Vladimír Čech), Romeo a Julie na konci listopadu (TV-1971; r. Jaroslav Balík), Svatba bez prstýnku (1971; r. Vladimír Čech), Cesty mužů (1972; r. Ivo Toman), povídka Suvenýr z Paříže z filmu Aféry mé ženy (1972; r. Vladimír Čech), Smrt si vybírá (1972; r. Václav Vorlíček), Počkám, až zabiješ (1973; r. Stanislav Černý), Zatykač na královnu (1973; r. Dušan Klein), Vysoká modrá zeď (1973; r. Vladimír Čech), V každém pokoji žena (1974; r. Jaroslav Balík), Sedmého dne večer (1974; r. Vladimír Čech), Noc oranžových ohňů (1974; r. Zbyněk Brynych), povídka Rukojmí (r. Jiří Svoboda) z filmu Motiv pro vraždu (1974), Případ mrtvého muže (1974; r. Dušan Klein), Akce v Istanbulu (1975; r. Vladimír Čech), Čas lásky a naděje (1976; r. Stanislav Strnad), Paleta lásky (1976; r. Josef Mach), Dům Na poříčí (1976; r. Jiří Svoboda), Vítězný lid (1977; r. Vojtěch Trapl), Pasiáns (1977; r. Vladimír Čech), Šílený kankán (1982; r. Jaroslav Balík, Hannes Zell), Ideální manžel (TV-2001; r. Zdeněk Zelenka). -fik-