Miroslav Doležal

MIROSLAV DOLEŽAL (nar. 10.2.1919, Bučovice, okres Vyškov – zemřel 12. dubna 2009, Praha) dělil už na bučovickém gymnáziu svůj zájem mezi atletiku a ochotnické divadlo. Studoval práva souběžně s dramatickým oddělením brněnské Státní konzervatoře, po jejímž absolutoriu (1943) nastoupil do brněnského Českého lidového divadla, jež však bylo po roce uzavřeno nacisty. Po osvobození působil tři sezony v Zemském národním divadle, respektive Státním divadle v Brně a od roku 1948 byl členem činohry Národního divadla v Praze, kde po mladistvých hrdinských i mileneckých rolích vyspěl jeho herecký typ do charakterních, citově bohatých, ušlechtilých postav, k nimž ho předurčoval mužný zjev a kultivovaný hlasový projev. V roce 1990 odešel na penzi, ale stále v Národním divadle hostoval až do roku 2005. V letech 1952–74 ztvárňoval na Karlštejně Karla IV. v letních představeních Noci na Karlštejně. Výjimečnost svého hlasového fondu s citem pro brilantní dikci a hudebnost řeči uplatňoval dlouhodobě a systematicky v uměleckém přednesu na komorním scénách (Viola – Noc s Hamletem) a v rozhlase (stovky relací, hry, recitace, četby, publicistické pořady). Film jeho hereckého potenciálu čerpal jen minimálně. Nejplodnější období před kamerou měl v 50. letech, kdy zpodobnil v Krškových a Vávrových životopisných filmech autentické osobnosti: malíř J. A. Brandejs (Mikoláš Aleš) a spisovatel A. V. Šmilovský (Mladá léta), kališnický kněz Koranda (Jan Žižka) a táborský kněz Jan Bydlinský (Proti všem). Stěžejní výkon vytvořil v psychologicky náročné postavě veterináře a starosty malého slezského města Roberta Rýdla, do jehož jednotvárného života po boku starší panovačné ženy vnese nový citový impuls mladičká schovanka, ve Weissově adaptaci románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma. Později se na plátně objevil už jen v několika menších rolích (mimo jiné jako architekt Václavík v mánesovské biografii Paleta lásky). Spíš ojediněle se objevoval v televizních inscenacích a seriálech (Sňatky z rozumu, 1968, Dobrodružství kriminalistiky, 1989). Významná byla jeho pedagogická činnost se zaměřením na kulturu hlasového projevu na brněnské konzervatoři (1945–48) a na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze (1965–91), pro niž napsal i skripta. Svou aktivitu věnoval po léta sportu jako předseda Klubu fair play při Českém olympijském výboru i jako lehkoatletický rozhodčí (v roce 2000 mu MOV udělil cenu Olympijský řád za celoživotní činnost ve sportu). – Filmografie: Za tichých nocí (1940), Mikoláš Aleš, (1951; r. Václav Krška), Písnička za groš (1952; r. Rudolf Myzet), Mladá léta (1952; r. Václav Krška), Přicházejí z tmy (1953; r. Václav Gajer), Na konci města (1954; r. Miroslav Cikán), Jan Hus (1954; r. Otakar Vávra), Jan Žižka (1955; r. Otakar Vávra), Proti všem (1956; r. Otakar Vávra), Vlčí jáma (1957; r. Jiří Weiss), Konec cesty (1959; r. Miroslav Cikán), Zlé pondělí (1960; r. Milan Vošmik), Život bez kytary (1962; r. Jiří Hanibal), Bylo nás deset (1963; r. Antonín Kachlík), Advokátní poradna – Stávkující (TV–1964; r. Miloslav Zachata), Samota (TV–1965; r. Jaroslav Novotný), Rekviem za Kouzelnou flétnu (TV–1968; r. Eva Sadková), Paleta lásky (1976; r. Josef Mach), Hořký podzim s vůní manga (1983; r. Jiří Sequens), Putování Jana Amose (1983; r. Otakar Vávra), Le cri coupé (TV–1994, Umlčený výkřik; r. Miguel Courtois). -fik-