Josef Topol

JOSEF TOPOL (nar. 1. 4. 1935, Poříčí nad Sázavou – zem. 15. 6. 2015, Praha) vystudoval reálné gymnázium v Benešově a po odchodu do Prahy byl knihovníkem, archivářem a poté lektorem Burianova Armádního uměleckého divadla (1953–1956) a studoval divadelní vědu a dramaturgii na DAMU (1954–1959). Absolvoval čtyřměsíční stipendium Fordovy nadace V USA (1965) a stal se zakládajícím členem, lektorem a režisérem Divadla za branou (1965–1972). Po likvidaci divadla nesměl publikovat a jeho hry byly zakázány. Pracoval tedy jako korektor v nakladatelství Vyšehrad (1974-1975), provozní pracovník Lyry Pragensis (1977) a po podpisu Charty 77 krátce před odchodem do invalidního důchodu i jako dělník u stavebního podniku. Byl básníkem, esejistou, překladatelem a dramatikem (Jejich den, 1959; Konec masopustu, 1963; Slavík k večeři, 1967; Hodina lásky, 1968 či Hlasy ptáků, 1989). Byl nositelem státního vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně (1998), Ceny Karla Čapka (2000) a Ceny Thálie (2009). Jeho manželkou byla dcera spisovatele Karla Schulze Jiřina Schulzová–Topolová (1931–2016), jejich syn Jáchym Topol (nar. 1962) je známým spisovatelem a druhý syn Filip Topol (1965-2013) byl frontman skupiny Psí vojáci, básník, prozaik, textař a skladatel a hlavní představitel filmu Žiletky. Podle jeho překladu vznikla televizní inscenace Racek (TV-1993; r. Vladimír Drha). – Filmografie: (scenárista, není–li uvedeno jinak) Jejich den (TV–1962; r. Eva Sadková; + nám.), Pas de quatre (TV–1967; r. Petr Weigl; komentář), Svět je báječné místo k narození (TV–1968; r. Petr Weigl), Radúz a Mahulena (1970; r. Petr Weigl), Víly (TV–1971; r. Petr Weigl; komentář), Žiletky (1993; r. Zdeněk Tyc; herec), Josef Topol pohledem Pavla Kačírka z TV cyklu Gen (TV–1994; r. Pavel Kačírek; účinkující), Kočka na kolejích (TV–1994; r. Petr Koliha), Zblízka Josef Topol (TV–2000; r. Břetislav Rychlík; účinkující). –jl–