VLADIMÍR JIRÁNEK (nar. 6.6.1938, Hradec Králové – zemřel 6. listopadu 2012, Praha) vystudoval po maturitě na gymnáziu v Přelouči (1956) novinářství na pražské FF UK (1962). Jako novinář působil pouze jeden rok v odborářském časopise Spotřební průmysl, pak už působil jako kreslíř a ilustrátor. Spolupracoval s řadou časopisů, např. Dikobraz, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, VTM, Vesmír, Literární noviny a Živa. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře. Jeho vtipné výtvarné glosy na aktuální témata uveřejňovaly deníky Lidové noviny, Mladá fronta Dnes, Hospodářské noviny, Metro, ale i jiná periodika (Reflex, Profit) či internetový Neviditelný pes. Vydal je též v knižních souborech Anekdoty o civilizaci (1977), Jak je tomu u lidí (1983), Humor a psychoanalýza (1984), Běžte a milujte se (1987), Knížka pro snílky (1989), Události (1990), Všichni jsme demokrati (1992), Omilovánky aneb máme se rádi (1995), Doktorská knížka (1997), Hamleti, klauni a ti druzí (1997), Zakázaný Jiránek (1998), Proti blbé náladě (1999; spol. s Bohumilem Pečinkou), Bob a Bobek v létajícím klobouku (2003), Bob a Bobek (2005), Knížka pro blázny (2006), Pat a Mat dokážou všechno (2006; spol. s Lubomírem Benešem a Pavlem Sýkorou), Klikni si (2007), Knížka pro knihomoly (2007), 8 příběhů o lásce a manželství (2007), O lásce (2008), O sexu (2008), Bob a Bobek, králíci z klobouku (2008; spol. s Jaroslavem Pacovským a Jiřím Šebánkem), Člověk za volantem (2009). Ilustroval desítky knih a navrhoval plakáty. Jiránkovy kresby zdobí i rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře (Freudova stylizovaná podoba se u něj totiž objevuje v četných vtipech o psychiatrech). Svá díla prezentoval na samostatných či kolektivních výstavách. Od konce 60. let se věnoval i animovanému filmu; ve studiu Bratři v triku a později AIF spolupracoval jako výtvarník, scenárista a režisér zejména s Václavem Bedřichem, Josefem Hekrdlou, Lubomírem Benešem, Garikem Seko, Ivo Hejcmanem a Borisem Baromykinem. Ve svých autorských kreslených moralitách, satirických groteskách a moderních bajkách, jejichž výtvarný rukopis se opírá o maximálně zjednodušenou a úspornou linku, postihuje podstatu rozporů mezi přetechnizovanou moderní civilizací a prostou životní logikou. Pro Jiránkovu filmovou tvorbu je typické řazení jednoho gagu za druhým, často ve formě krátkých black-outů a většinou beze slov. Humor jeho filmů spočívá v obyčejnosti a banalitě příběhu, vrcholícího většinou typickým „trapasem“. Oslovoval dospělé i malé diváky, o čemž svědčí velmi populární večerníčkové seriály Bob a Bobek – králíci z klobouku (1978-79; 1980; 1986-87; 1995; r. V. Bedřich), loutkové cykly o příhodách nešikovných kutilů …a je to! (1979-85; r. L. Beneš) a Pat a Mat (1990-91; r. L. Beneš) a kreslený večerníček detektivních příběhů dvou bobříků Pozor, bonbón! (1988-95; r. Milan Klikar). Jiránkovy kresby se objevily také ve čtyřech dílech Kleinova hraného TV seriálu Manželská tonutí (1996). Mnohé z filmů, na nichž se autorsky a výtvarně podílel, byly oceněny na domácích a zahraničních festivalech, mj. v Kroměříži (Pivo přes ulici, Dobré jitro, Děkujeme, pánové!, Hokej je hra), Záhřebu (Automatic), Teheránu (Automatic, Pivo přes ulici, Děkujeme, pánové!), Berlíně (Dobré jitro, Co jsme udělali slepicím), Varně (Dobré jitro) a Novém Dillí (Automatic). Obdržel státní vyznamenání medaili Za zásluhy a byl držitelem Ceny Karla Poláčka (1998), (2005) a Řádu Bílé opice České unie karikaturistů (2009). Jeho portrét natočil Jan Hřebejk pro cyklus GEN (1993). Jméno „Jiránek“ nese planetka (17694) 1997 ET1. – Filmografie: (výtvarník, není-li uvedeno jinak): (krátké animované filmy) Byl pračlověk obézní? (1969; r. Václav Bedřich), Homo nepříliš sapiens (1971; r. Jan Jelínek; + spol. sc.), Automatic (1973; r. Václav Bedřich; + nám., spol. sc.), Pivo přes ulici (1974; r. Václav Bedřich; + nám., sc.), Stařec a myš (1974; r. Bohumil Šejda), Dobré jitro (1975; r. Václav Bedřich; + nám.), Kamenné etudy (1975; r. Garik Seko; + nám., spol. sc.), Traja chrobáci (TV-1975; r. Ján Roháč), Děkujeme, pánové! (1976; r. Václav Bedřich; + nám., sc.), Kuťáci (1976; r. Lubomír Beneš; spol. nám., spol. sc., spol. výtv.), Co jsme udělali slepicím (1977; spol. r. Josef Hekrdla; + nám., spol. sc.,), Hokej je hra (1978; spol. r. Josef Hekrdla; + nám., kom., spol sc.), Čtyřikrát do černého (1978; r. Bohumil Šejda; spol. nám., spol. výtv.), Zpráva o stavu civilizace (1981; spol. r. Josef Hekrdla; + nám., spol sc.), Olympijský oheň (1983; spol. r. Josef Hekrdla; + nám., sc.), Zpráva o medvědech (1983; spol. r. Růžena M. Brožková; + nám., kom., spol. sc.), Vyššia hra (1985; r. Maroš Černák, Milan Černák), Jam-session (1985; spol. r. Josef Hekrdla; + nám., sc.), Computerland (1987; spol. r. Ivo Hejcman; + nám., sc., kom.), Hypotéza (1988; r. Boris Baromykin), Zahradní slavnost (TV-2009; spol. r. Ivo Hejcman; + spol. nám., spol. sc.) z komponovaného animovaného projektu ČT Připoutejte se, prosím, kapitalismus přichází; (celovečerní hrané filmy) Brontosaurus (1979; r. Věra Plívová-Šimková), Zlatá slepice (1980; návrhy titulků), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982; spol. nám., spol. sc. spol. r. anim. části Josef Hekrdla); (celovečerní animovaný film) povídkový Pat a Mat ve filmu (2016; r. Marek Beneš; původní nám., spol. výtvarník). -fik-
