MILOSLAV HŮRKA (nar. 3.1.1924, Olomouc – zemřel 26. prosince 2010, Praha) nastoupil v roce 1943 do barrandovských ateliérů Pragfilmu jako zaměstnanec zvukového oddělení. Od roku 1947 pracoval už jako mistr zvuku, který vždy preferoval kontaktní zvukový záznam. Je podepsán pod zvukovou složkou u téměř tří set titulů televizních a filmových hraných i dokumentárních titulů. Mezi nimi byla řada hudebních pořadů a populárních TV seriálů, např. Kamarádi (1969, 1973), Byli jednou dva písaři (1972), Návštěvníci (1983), Tržiště senzací (1984), Náhrdelník (1992), Prima sezóna (1994) a Bubu a Filip (1996). Jeho schopnosti často využívaly zahraniční (zejména německé) štáby, natáčející u nás. Publikoval v odborných periodikách (Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue) a napsal příručky Magnetofon (1958), Estetika zvuku ve filmu (1963) a Když se řekne zvukový film... (1991). Přednášel na FAMU a na filmových školách v Písku a Zlíně. Jeho paměti vyšly po jeho smrti pod názvem O zvuku v českém filmu (2012). Již předtím uveřejnil výňatky z nich nazvané O filmu na pokračování v časopise Synchron (2007-08). – Filmografie (pouze filmy pro kina; zvuk, není-li uvedeno jinak): střm. film Nerozumím (1947; r. Vladimír Čech), Parohy (1947; r. František Sádek, Alfréd Radok), Podobizna (1947; r. Jiří Slavíček), Polibek ze stadionu (1947; r. Martin Frič), Kariéra (1948; r. Karel Steklý), Návrat domů (1948; r. Martin Frič), Případ Z-8 (1948; r. Miroslav Cikán), Bylo to v máji (1950; r. Martin Frič, Václav Berdych), Olympiáda – Helsinki 1952 (1952; r. Čeněk Duba), Plavecký mariáš (1952; r. Václav Wassermann), Výstraha (1953; r. Miroslav Cikán), Frona (1954; r. Jiří Krejčík), Strakonický dudák (1955; r. Karel Steklý), Hra o život (1956; r. Jiří Weiss), Dobrý voják Švejk (1956; r. Karel Steklý), Vlčí jáma (1957; r. Jiří Weiss), Snadný život (1957; r. Miloš Makovec), Morálka paní Dulské (1958; r. Jiří Krejčík), Taková láska (1959; r. Jiří Weiss), První parta (1959; r. Otakar Vávra), Srpnová neděle (1960; r. Otakar Vávra), Smyk (1960; r. Zbyněk Brynych), Reportáž psaná na oprátce (1961; r. Jaroslav Balík), střm. filmy Tarzanova smrt (1962; r. Jaroslav Balík) a Blbec z Xeenemünde (1962; r. Jaroslav Balík), Rusalka (1962; r. Václav Kašlík), Král komiků (1963; r. Rudolf Jaroš, Vladimír Sís), O něčem jiném (1963; r. Věra Chytilová), Zlatokopové z Arkansasu (1964, Die Goldsucher von Arkansas; r. Paul Martin), Třicet jedna ve stínu (1965; r. Jiří Weiss), Dům v Kaprové ulici (1965, Das Haus in der Karpfengasse; r. Kurt Hoffmann), Die schwarzen Adler von Santa Fe (1965, Černí orlové ze Santa Fé; r. Alberto Cardone), Liselotte von der Pfalz (1966, Liselotte Falcká; r. Kurt Hoffmann), Po stopách krve (1969; r. Petr Schulhoff), Tatínek na neděli (1971; r. Jaroslav Mach), Noc na Karlštejně (1973; r. Zdeněk Podskalský), Hvězda padá vzhůru (1974; r. Ladislav Rychman; + herec), Hudba kolonád (1975; r. Vladimír Sís), Prodaná nevěsta (1975; r. Václav Kašlík), Smrt mouchy (1976; r. Karel Kachyňa), Rusalka (1977; r. Petr Weigl), Der Mädchenkrieg (1977, Dívčí válka; r. Alf Brustelin, Bernhard Sinkel), Krejčík z Ulmu (1978; r. Edgar Reitz), Milo Barus, der stärkste Mann der Welt (1982, Milo Barus, nejsilnější muž světa; r. Henning Stegmüller), Mezek (1985; r. Vladimír Drha), Podivná přátelství herce Jesenia (1985; r. Karel Steklý), Zuřivý reportér (1987; r. Martin Hollý), Moře začíná za vsí (1987; r. Zdeněk Flídr), Lovec senzací (1988; r. Martin Hollý), Kopytem sem kopytem tam (1988; r. Věra Chytilová), Dotyky (1988; r. Vladimír Drha), Muka obraznosti (1989; r. Vladimír Drha), Jestřábí moudrost (1989; r. Vladimír Drha), Marta a já (1990, Martha und Ich; r. Jiří Weiss; spol. zvuk). -fik-
