Na konci srpna čeká digitálně restaurovaný snímek Jana Němce z roku 1964 Démanty noci opětovný vstup do distribuce. V kinech po celé České republice se snímek o útěku dvou židovských mužů z transportu smrti objeví 30. srpna 2018.

Démanty noci se díky digitálnímu restaurování vrací do kin v podobě, v jaké je diváci viděli v době premiéry v roce 1964. Digitální restaurování obrazu proběhlo pod vedením Národního filmového archivu v postprodukční společnosti Universal Production Partners, zvukové restaurování ve studiu Soundsquare. Samotnému procesu digitálního restaurování, na který dohlíží restaurátorka Tereza Frodlová, předcházela rozsáhlá rešerše. „V Národním filmovém archivu je uložený originální negativ, duplikační pozitiv a pět kombinovaných kopií z různých období. Před započetím restaurování bylo nutné analyzovat všechny dochované filmové materiály a zjistit jejich původ, technický stav a míru opotřebení. Jako fotograficky nejkvalitnější materiál byl k digitalizaci vybrán originální negativ. Současně s průzkumem filmových materiálů probíhal také historický výzkum v písemných archiváliích a dobovém tisku, který nám umožnil detailně rekonstruovat okolnosti vzniku a uvádění filmu.“

Návrat digitálně restaurovaných snímků do mezinárodního kontextu komentuje vedoucí obchodního oddělení Národního filmového archivu Tomáš Žůrek. „Premiérové uvedení na takto významném festivalu velmi pomůže snímku v následné distribuci filmu v zahraničí. Mnohé zahraniční festivaly přebírají filmy uvedené na festivalu v Cannes do svých programů a zároveň to zvyšuje zájem zahraničních distributorů, kteří umožní lokální distribuci filmu v daných zemích, ať už v kinech, televizích nebo na internetu. A tím se dostáváme ke smyslu celého digitálního restaurování, kterým je opětovné zpřístupnění filmu divákům.“

Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustig stála na počátku kariéry teprve osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů šedesátých let, který i svými dalšími filmy z té doby přispěl mezinárodnímu věhlasu československé kinematografie. V srpnu 1968 zaznamenal první hodiny sovětské okupace v Praze a tyto záběry propašoval přes hranice. Začátkem sedmdesátých let mu byla znemožněna jakákoliv činnost ve filmu a byl donucen uchýlit se do exilu. Po svém návratu do vlasti po sametové revoluci tvořil opět ve svobodných poměrech, které ale vyžadovaly hledání nového stylu a přístupu k audiovizuálnímu vyjadřování. Jeho tvorba v digitální éře se opět vyznačovala originalitou a vyhraněným stylem, které byly oceněny například na MFF v Locarnu v roce 2001.