Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Událo
sti

Doporučujeme
Veronika Zýková 21. 7. 2017

Kniha Dějiny AMU ve vyprávěních

Pro zájemce z řad teatrologů, hudebních a filmových vědců i historiků vyšla v NAMU kniha šestnácti rozhovorů se současnými i někdejšími pedagogy, bývalými studenty i úředními představiteli AMU, v nichž narátoři a narátorky přibližují atmosféru v této instituci a její fungování v různých obdobích.

Kniha Dějiny AMU ve vyprávěních Foto: Dora Kubíčková (Filmový přehled)

Dějiny AMU ve vyprávěních editorů Martina France a Lenky Krátké by měly být doprovodnou publikací k Dějinám Akademie múzických umění v Praze (ed. Martin Franc), jež by měly vyjít v říjnu tohoto roku.[1]

Úvod knihy je věnován metodologii a edičním poznámkám. Vysvětlen je výběr narátorů a narátorek, pro něž je v publikaci zpracované metodou orální historie používáno namísto termínu pamětníci označení vypravěči. Celá sbírka obsahuje pětaosmdesát rozhovorů se šedesáti pěti vypravěčů. Z různých důvodů nedošlo k realizaci všech plánovaných rozhovorů[2], problematický byl jednak proces autorizace rozhovorů, ale i samotná autocenzura vypravěčů.

V rozhovorech, jež vedli badatelé z AMU a dalších institucí, jsou pochopitelně reflektovány klíčové momenty, jakými jsou roky 1956, 1968 a následné prověrky, stejně tak listopad 1989 a transformace v devadesátých letech. Pohled na vliv a působení pedagogů a funkcionářů se u jednotlivých vypravěčů liší. Vzpomínání je o to zajímavější, že mnozí z nich se pohybovali na fakultě jako studenti a posléze i coby pedagogové.

V následující rozsáhlé úvodní analýze historika Martina France, nazvané AMU v padesátých až devadesátých letech 20. století očima narátorů – analýza, je na rozdíl od samotných publikovaných rozhovorů užíváno neredigovaných úryvků z nich. Analýza přináší řadu poznatků, jedním z nich je ten, že ačkoli DAMU, FAMU a HAMU byly do značné míry odlišnými světy a styčných ploch nebylo příliš, potýkaly se během své existence s obdobnými problémy.

První narátorkou je sekretářka Centra pohybové přípravy, sportu a rehabilitace Dana Stříbná, která na AMU působí od roku 1971. Ze své pozice přibližuje sportovní zázemí AMU a jeho proměny.

Divadelní dramaturg, kritik a pedagog na DAMU Jan Císař vzpomíná na vliv, který na něj měli František Götz a František Vrba, a také popisuje vliv Stanislavského a Brechta na českou divadelní kulturu. Objasňuje také okolnosti vzniku katedry teorie a historie AMU.

Dalším zástupcem DAMU je pedagog a dramaturg Miloslav Klíma, který hovoří o poznávání západní dramatiky, vzniku Katedry loutkového a alternativního divadla a nabízí rovněž zamyšlení nad systémem výuky na divadelní fakultě.

Pedagožka a badatelka v oblasti loutkového divadla Nina Malíková se k divadlu dostala přes svého otce Jana, jenž byl výraznou osobností loutkářské scény. Jak líčí, ačkoli se zpočátku loutkovému divadlu bránila, nakonec mu propadla. Hovoří o proměnách přijímacího řízení i situaci po roce 1989, kdy studenti v komisích hodnotili pedagogy a rozhodovali o tom, kdo setrvá.

O polistopadových změnách na DAMU se v širším kontextu detailně rozhovořil dramatik, dramaturg a pedagog Jan Vedral, jenž popisuje působení studentů v přelomových okamžicích, personální změny a hodnotí současné postavení DAMU i stav školství.

Dramaturgyně a publicistka Alena Zemančíková se dostala na DAMU spletitou cestou, která zahrnuje nepřijetí z kádrových důvodů, poté působila na škole jako sekretářka a dle svých slov byla „nejhorší sekretářka, jakou tam kdy měli“. Až s odstupem deseti let se na DAMU dostala coby „dálkařka“. Nyní externě vyučuje na katedře teorie a kritiky.

 

Dejiny AMU_Alois Fisarek
Foto: Dora Kubíčková (Filmový přehled)

 

Část věnovanou FAMU zahajuje rozhovor s režisérkou a scenáristkou Drahomírou Vihanovou, která vedle svého pohledu na spolustudenty a pedagogy líčí práci na svém absolventském filmu Fuga na černých klávesách, „protloukání se“ po zakázané Zabité neděli a dokumentární tvorbu, v níž se nakonec „jakžtakž zabydlela“.

Režisér a pedagog Karel Vachek hovoří o svých realizovaných i nerealizovaných projektech (Kdo bude hlídat hlídače v hlavní roli s Oldřichem Novým), méně známém působení v USA, kam v sedmdesátých letech emigroval, návratu na FAMU v pozici pedagoga a od roku 2002 také jako vedoucího Katedry dokumentární tvorby.

Jako o šťastném rozhodnutí mluví další z narátorů, střihač a pedagog Alois Fišárek, o momentu, kdy byl spolu s Josefem Valušiakem vyhozen ze druhého ročníku hrané režie Otakarem Vávrou a přestoupil na střih. Tam pro něj byly nejzásadnějšími osobnostmi Jan Kučera, spolu s ním také Ludvík Pavlíček a Jaroslav Bouček.

Fungování Studia FAMU včetně technického zázemí přibližují zvukový mistr Josef Hubka, jenž se podílel na desítkách školních snímků, a bývalý ředitel Studia FAMU, filmový technik a amatérský filmař Zdeněk Kopka.

Chorvatský režisér žijící v Praze, Lordan Zafranović, popisuje, jakým způsobem přistupovali pedagogové k zahraničním studentům, jak probíhala výuka i nadprůměrné podmínky, které díky vysokému stipendiu měl.

Pětici rozhovorů věnovaných HAMU zahajuje tanečnice, pedagožka a historička baletu Božena Brodská, která se ke svému pedagogickému působení plynule po studiu dostala jako řada dalších – kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Narátorka vzpomíná na teoretika a historika tance Jana Reimosera i možnost v roce vyjet bádat do zahraničí.

Hudební skladatelka Ivana Loudová hovoří mimo jiné o své aspiratuře, v rámci níž se dostala na konci šedesátých let do Paříže, kde na konzervatoři studovala u Oliviera Messiaena a navštěvovala také experimentální studio.

Klarinetista a saxofonista Jiří Hlaváč se dostal na Západ poprvé v roce 1978, kdy byl v Mnichově. Popisuje, jak opakovaně vyjížděl do zahraničí na soutěže i přes to, že nebyl ve straně, a zmiňuje nejčastější výjezdy současných studentů v rámci Erasmu a jejich angažmá v zahraničí.

V následujícím rozhovoru Eva Plochová, sekretářka čtyř kateder HAMU, přibližuje své pětadvacetileté působení v tvůrčím oddělení Českého hudebního fondu, popisuje, co obnášel následný přechod na pozici referentky pro vědu a výzkum na AMU, a vyslovuje se k současné pozici HAMU i jednotlivým katedrám.

Sérii rozhovorů uzavírá hudební historik a teoretik Vladimír Havlík, jenž na HAMU působí od roku 1990. Vyjadřuje se k obtížnosti teoretických předmětů, konkurenčním či partnerským školám (JAMU) a spolupráci s nimi.

 

Poznámky:

[1] Více o projektu viz http://www.dokrevue.cz/clanky/jak-se-pisi-dejiny-amu.

[2] Více viz Krátká, Lenka. „Jsem hrdý, že jsme vychovali celou generaci, která tu katedru vede.“ Realizace orálněhistorických rozhovorů jako nedílná součást zpracování dějin AMU. Iluminace, 2015, r. 27, č. 4, s. 55–56.

 

KNFA_41941_OBA_Martin Franc, Lenka Krátká (eds.). Dějiny AMU ve vyprávěních. Redakce rozhovorů: Lenka Krátká. Interpretační kapitola: Martin Franc. Vydala Akademie múzických umění v Praze (Nakladatelství AMU), 2017. Cena: 369 Kč (v e-shopu NAMU 332 Kč). 311 stran.

 

 

Obsah knihy: