Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Událo
sti

Doporučujeme
Jaroslav Lopour 14. 3. 2017

Kniha Dejiny slovenskej kinematografie

Po dvaceti letech vydal Slovenský filmový ústav ve spolupráci s bratislavským nakladatelstvím FOTOFO druhé rozšířené vydání publikace Dejiny slovenskej kinematografie Václava Macka a Jeleny Paštékové. Tentokrát jsou slovenské filmové dějiny rozděleny na dvě části. První o letech 1896–1969 vychází nyní. Druhá by měla být připravena příští či přespříští rok.

Kniha Dejiny slovenskej kinematografie Foto: Slovenský filmový ústav

Macek (zpracoval léta 1896–1948 a 1963–1969) s Paštékovou (roky 1949–1962) předkládají dějiny slovenské kinematografie v chronologickém pořadí a snaží se obsáhnout všechny její aspekty a obory. Vyvstávají tak před námi dobové filmy hrané, dokumentární, animované i zpravodajské, výrazné – především režisérské a tvůrčí – osobnosti, žánry, změny filmového stylu, výroba, distribuce, cenzura, technika, školství, organizace oboru, publicistika, výzkum, reflexe, teorie nebo vztahy s okolními zeměmi.

Jejich pohled však zůstává poněkud stranou od takzvané nové filmové historie. Autorská dvojice vidí dějiny filmu subjektivně především jako mozaiku velkých filmů, tvůrců a přelomových roků a událostí, ovšem skutečné nenarativní a nelineární dějiny mohou ovlivňovat či měnit širší kontexty vzniku, šíření i recepce filmových děl a na první pohled skryté vazby a mikrokosmos filmařské komunity. Oproti prvnímu vydání je text po dvaceti letech obohacen také o nové poznatky mladých slovenských filmových historiků.

Kniha je rozdělena na šest hlavních kapitol a řadu dalších podkapitol, které odráží určité časové období. Po úvodu a poděkování se první kapitola věnuje letům 1896–1918. Toto pionýrské období autoři postupně prochází z pohledu prvních filmových projekcí, kočovných a stálých kin, distribuce, cenzury, produkce nebo publicistiky. Prvorepublikové období 1919–1938 je nahlíženo mimo jiné skrze první hrané slovenské filmy, včetně Jánošíka, nehranou tvorbu, působení dokumentaristy Karla Plicky či Školy uměleckých řemesel, nástup zvuku nebo české a slovenské vztahy. Třetí část provází válečnou a těsně poválečnou dobou (1939–1948), představuje společnost Nástup a její dokumentární a zpravodajskou tvorbu, dále zestátnění oboru, filmy Varuj…!, Vlčie diery nebo tvůrce I. J. Kovačeviče či Paľo Bielika.

Rané poúnorového období ohraničené lety 1949–1955 přináší kromě budovatelské tematiky a reorganizací ve filmovém oboru taktéž vznik bratislavských ateliérů a laboratoří, archivu, školství, z tvorby hrané snímky Pole neorané a Štvorylka, i posuny v dokumentárním a ve zpravodajském odvětví. Krátké tání a opětovné přituhnutí komunistického režimu v letech 1956–1962 charakterizují v knize kromě nechvalně pověstného I. festivalu československých filmů v Banské Bystrici také filmy Čert nespí, Štyridsaťštyri, Kapitán Dabač, druhý Jánošík, Pieseň o sivom holubovi, Havrania cesta, Boxer a smrť, Slnko v sieti, komedie režiséra Jána Lacka, žánr detektivky nebo filmy pro děti. První díl Dejin slovenskej kinematografie uzavírá novovlnná dekáda let 1963–1969. Defilují před námi experimentální projekty, tituly Organ, Zvony pre bosých, Kristove roky, Zbehovia a pútnici, 322, režiséři Štefan Uher či Juraj Jakubisko, válečný film, koprodukce, animovaný film, zobrazení erotiky ve filmu, ustanovení FITES anebo sovětská okupace a související události.

Samotný výklad ještě doplňuje na čtyři sta fotografií a ilustrací, dále poznámkový aparát, seznam pramenů a literatury, rejstřík jmen, názvů a seznam ilustrací. Publikace přináší ucelený a podrobný přehled o dějinách slovenské filmové produkce do konce šedesátých let, v nichž si potřebné informace naleznou odborníci i široká veřejnost, jak ze Slovenska, tak i z České republiky.[1] Autoři se však nevyhnuli typickému slovenskému nacionalismu a jistému přeceňování domácí filmové tvorby.[2]

 

Dejiny2Václav Macek – Jelena Paštéková: Dejiny slovenskej kinematografie 1896–1969, Bratislava: Slovenský filmový ústav, FOTOFO 2016. Druhé rozšířené vydání, 624 stran.

 

 

Poznámky:

[1] Na akademické dějiny české kinematografie si bude muset čtenář pro jejich složitost a šíři ještě počkat, prozatím má k dispozici kromě řady dílčích studií a publikací především s rozsáhlými údaji vypracovanou řadu filmografických katalogů Český hraný film 1898–1993 a Český animovaný film 1920–1945, již naopak postrádá slovenská filmová historiografie.

[2] Například scestné tvrzení, že české oscarové drama Jána Kadára a Elmara Klose Obchod na korze, vyrobené s prakticky českým štábem a v produkci Filmového studia Barrandov, patří k nejvýraznějším dílům slovenské kinematografie. Současně je nepravdivý Mackův nepodložený výrok z knihy, že se roku 1939 Otakar Vávra s Jindřichem Honzlem podle (přeceňovaného) kurzu na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě inspirovali pro svou (nikoliv zlínskou) iniciativu a koncept Navrhujeme školu pro výchovu filmového dorostu. Tento návrh na dvouletou školu pro filmové herectví, režii a jednoroční scenáristický kurz měl předobraz v berlínské Filmové akademii. To, že by se ve svých snahách o filmovou školu inspirovali Bratislavou, popřel po prvním vydání Dejin slovenskej kinematografie již v březnu 1998 Otakar Vávra v rozhovoru s Evou Struskovou.

Premiéry

Žaludek světa