Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Událo
sti

Doporučujeme
Jaroslav Lopour 16. 5. 2017

Kniha Film a dějiny 6

Krátce po pátém pokračování přináší nakladatelství Casablanca ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů další sborník „Film a dějiny 6. Postkomunismus. Proměny českého historického filmu po roce 1989“ editorů Luboše Ptáčka a Petra Kopala. Sedm autorů se snaží odpovědět na otázku, v jakých tématech se český historický film změnil především oproti dílům vyrobeným státní kinematografií v dobách socialistického režimu.

Kniha Film a dějiny 6 Foto: Ústav pro studium totalitních režimů

Edice Film a dějiny vychází již od roku 2005. První svazek se zabýval problematikou vztahu filmu a dějin, ať již byly tématy snímků středověk, husitství, rudolfínská doba, baroko, legionáři, ale i nacistická okupace. Druhý se zaobíral propagandou totalitních režimů, nacismu, fašismu i komunismu. Třetí již reflektoval období stalinismu a z poloviny byl výběrovým překladem francouzského sborníku, z druhé souhrnem původních českých studií. Čtvrtá a pátá kompilace se věnovala československé normalizaci, druhá jmenovaná se však úžeji zaměřila na krátký úsek přestavby z konce osmdesátých let.

Šestý svazek pokračuje dále v chronologii a završil celý projekt nejen devadesátými lety, ale i současností. Většina studií ze sborníku vznikla během let 2015–2016 v rámci projektu Analýza a interpretace současné filmové, televizní a rozhlasové tvorby, jenž pod záštitou Interní grantové agentury Univerzity Palackého Olomouc vznikl na tamní Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty. Příspěvky byly psány v duchu teorie Roberta Rosenstonea, který postmoderní historické filmy na rozdíl od těch klasických vidí jako díla, v nichž se zračí selektivnost, sebereflexivita, nelinearita děje, míšení žánrů, stylů a minulosti s přítomností nebo absurdita. Navíc shlukuje filmy do takzvaných klastrů, v nichž se vyskytují filmy jednoho tvůrce nebo několik filmů natočených ve stejné zemi během krátkého časového období.

Po úvodním nastínění koncepce almanachu i celé série představuje Luboš Ptáček vývoj České republiky po roce 1989 a její kulturně-politický kontext. Ve druhé stati Jan Černík analyzuje filmy, jež povětšinou nabídly sentimentální pohled na každodenní život v normalizační společnosti a pro které jsou historické události pouhou kulisou pro soukromé a intimní příběhy. V některých zemích se pro podobná díla zavedlo označení ostalgické filmy. Milan Cyroň v další části zjišťuje, že oproti šesté dekádě a normalizaci jsou padesátá léta v českém filmu důsledně zobrazována pomocí témat a prostředí jako doba temna, plná politických procesů, perzekucí, věznění a udávání.

Luboš Ptáček se v následující kapitole snaží interpretovat ideologická schémata, jež používají filmy o normalizaci vzniknuvší po roce 2000. Zjišťuje, že ať se může jednat o filmy různých žánrů (ostalgická melodramata a komedie, dramata či filmy o undergroundové hudbě) i vyznění, mohou obsahovat některé motivy, ideologii i témata současného života. Marek Slovák chápe filmy Normal (2008), Protektor (2009) a Ve stínu (2012) jako opozici vůči ostalgickým snímkům. Užívají pastiše a představují danou dobu poetikou a stylizací, jež uplatňovala dobová filmová díla. Filip Lucinkiewicz se podíval na vztah televizního seriálu České století vůči audiovizuální historiografii a narativu žánru dokudramatu.

V osmém úseku Kristýna Michaličková zkoumá seriál První republika a žánry, z nichž je tvořen. Projekt v sobě ve výsledném žánrovém tvaru mísí několik motivů, jako je melodrama, sociální drama, detektivní drama i mysteriózní drama, aby byl přitažlivý pro co největší okruh diváků. Na závěr Petr Kopal zjišťuje, jak je ve filmech prezentován středověk. Začátkem devadesátých let vznikly filmy jako V erbu lvice (1994) a Řád (1994), inspirované díly Františka Vláčila. Po dlouhém odmlčení přišly na řadu žánrové experimenty se středověkou érou (melodrama, dětský film, detektivka) a výpravné a velkorysé televizní minisérie a filmy o Cyrilu a Metodějovi, Janu Husovi nebo Karlu IV.

Standardní výbavou knihy jsou citační odkazy, černobílé i barevné fotografie z probíraných filmů, resumé v anglickém jazyce, medailonky všech sedmi autorů, seznam vyobrazení, výběrová bibliografie a rejstřík. Grafická úprava i všechny uveřejněné příspěvky jsou svým zpracováním shodné s předchozími díly. Sborníku nelze upřít, že se jako jeden z prvních snaží o reflexi českého moderního historického filmu po roce 1989. Nakladatel a editor Petr Kopal má již v plánu sedmé pokračování knižní série Film a dějiny, jehož tématem by se měla stát propaganda.

 

fad6Petr Kopal – Luboš Ptáček (eds.): Film a dějiny 6. Postkomunismus. Proměny českého historického filmu po roce 1989, Praha 2016. Vydání první, 216 stran.