Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Filmy

Doporučujeme
Veronika Zýková 22. 9. 2017

Mrtvý mezi živými

Debut Bořivoje Zemana Mrtvý mezi živými zůstává ve stínu režisérovy pozdější, zejména pohádkové tvorby, přesto si zasluhuje pozornost.

Mrtvý mezi živými Foto: Národní filmový archiv
© NFA

Mrtvý mezi živými

1946

Režie: Bořivoj Zeman


ČTK/Kouba Karel

Bořivoj Zeman

06.03.1912 — 23.12.1991

Praha, Rakousko-Uhersko

Bořivoj Zeman proslul jako režisér pohádek Pyšná princezna (1952), Byl jednou jeden král… (1954), Šíleně smutná princezna (1968) či Honza málem králem (1977), do širokého diváckého povědomí se zapsal také dvojicí marvanovských komedií Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955). Dobovou kritiku zaujal již svým celovečerním debutem, psychologickým dramatem s detektivními prvky Mrtvý mezi živými, které napsal spolu s Elmarem Klosem podle románu norského spisovatele Sigurda Christiansena Mrtvý mezi dvěma živými (1931, česky 1934). Příběh začíná přepadení pošty. Hlavní hrdina, poštovní zřízenec Jiří Valta, se zachová racionálně: tváří v tvář maskovanému lupiči a proti hlavni zbraně nakonec po váhání vydá pokladnu s penězi a zachrání si život. Předtím ovšem jeho kolega Klečka nešťastnou náhodou po pádu zemře, když proti druhému lupiči zasáhne, zatímco kolega Munk se v panice vrhá proti lupiči a je zraněn. Munk, který si svou verzi události upravil, je oslavován. Na Valtu lidé pohlížejí jako na zbabělce, přestože se zachoval racionálně, místo aby se pokusil o zbytečné hrdinství.

Sám režisér se k předloze norského spisovatele a motivaci zpracovat ji vyjádřil pro časopis Kino: „Tenhle námět zaujal Elmara Klose i mne už za okupace. (…) Mezi zbabělostí a hrdinstvím neleží na příklad propast – někdy stačí nepatrný krůček. Proto je třeba dlouho a citlivě vážit, než jsme hotovi s úsudkem. Není to možné za války a v dobách nebezpečí. Dnes se však vracíme k normálním poměrům, je tedy na místě vrátit se také k normálnímu posuzování lidí a jejich vztahů. Taková je – stručně – myšlenka tohoto filmu.“[1]

Zatímco román postihuje časové rozpětí devíti let, během nichž protagonista marně hledá člověka, jenž by ho chápal, ve filmu se jedná o zhruba jeden rok. Tvůrci přebrali řadu replik doslovně z románu. Jinde se uchýlili k výrazným změnám v ději. Několik měsíců po premiéře se k nim kriticky vyjádřil v rozhovoru představitel hlavní úlohy Karel Höger: „Hrajeme si ve filmu na život. Přeneseme-li ho z románu, kde je plnokrevný, vykrvácí nám cestou a to, co vidíme na plátně, je už jen magnetisovaná mrtvola. Ne živý mezi živými, ale mrtvý mezi mrtvými. Právě v tom Mrtvém mezi živými! Román mluví o ženatém člověku s dítětem, které mu jedině instinktivně věří a chápe ho. To je docela jiná situace nežli svobodný, se snoubenkou, která odejde, a za kterou se bůhví proč vrací, když napoprvé zklamala. Zatím co rodina a dítě je jeden skutečný svět, musí se tady pro svobodného vymyslit podivná, často zbytečná a papírová společnost a postavy, jimiž se obtížně provléká nit děje.“[2]

 

Mrtvý mezi živými
K. Höger, J. Hrdličková, L. Matoušková a Z. Procházková (Foto: Národní filmový archiv)

 

Zajímavé srovnání poskytuje nejen román a film, ale také filmová povídka z dubna 1946 a technický scénář z července 1946. V něm je oproti filmu přítomna scéna, kdy matka Fejfarová reaguje na to, že si Valta vzal všechny peníze ze šuplíku a šel je propít, načež Helena věcně odvětí, že jsou to jeho peníze.[3] Další odlišností je absence scény, ve které otec Fejfar nadává na Helenino rozhodnutí odejít z domu a hodlá jí je rozmlouvat.[4] Stejně tak ve výsledné filmové podobě absentuje scéna, v níž odcházející Helena hodlá poslat Valtovi dopis, ale nakonec si to rozmyslí.[5] Vypadla scéna, kdy hudebník Popov proti sobě obrací revolver, než je vyrušen Valtovým telefonátem.[6] V románu, filmové povídce z dubna 1946 i zmíněném technickém scénáři je smrt postavy spolupachatele (v knize jde o přítele, v povídce, scénáři i filmu o bratra) taková, že spadl z kola, aby měl alibi pro ránu, kterou mu v sebeobraně zasadil Klečka. Zranění zanedbal, dostal otravu krve a zemřel.[7] Částku, kterou ukradli, poukázal na účet pošty Popov z bratrovy pojistky.[8] Ve filmu byla tato poměrně komplikovaná smrt bratra nahrazena jednodušší variantou – aby splatil dluhy, vypůjčil si peníze z konzulátu a ze zoufalství se chtěl zabít. Nakonec po vyloupení pošty sebevraždu skutečně spáchal, protože nedokázal žít s vědomím, že zabil člověka.

Jak v knize, tak ve scénáři a výsledném filmu se nachází rozpor mezi tvrzením Popova (v knize má tato postava jméno Ragnaas a je bankovním úředníkem), že revolvery měli pouze pro zastrašení, ale nehodlali střílet. Vzápětí však přiznává, že by pravděpodobně vystřelil, pokud by mu protagonista pokladnu nevydal. Oproti tomu v povídce postava korepetitora Trejbala Valtu ujistí, že ke střelbě by nedošlo. To mělo být v pozdější scéně potvrzeno odhalením, že místo revolveru měl Trejbal pouhé těžítko.[9]

Film měl premiéru v únoru 1947 a na stránkách filmových periodik i denního tisku se mu dostalo převážně kladného přijetí. Vladimír Bor jej po druhém zhlédnutí na stránkách Mladé fronty pochválil, ale zároveň popsal několik rozporů (včetně výše zmíněného), nejasností a výtek k režijnímu vedení. Zalitoval, že roli Valty nedostal Jaroslav Průcha, jenž by se pro postavu hodil lépe než milovník Höger. Přesto hercův výkon zařadil mezi jeho nejvyspělejší a konstatoval, že z „hlediska svého hereckého typu a naturelu má téměř ve všech scénách pravdu – a taky pravdivě působí.“[10] Na tomto místě lze zmínit slova Ladislava Helgeho, jenž Högerovi později poskytl neméně vděčnou úlohu učitele Pelikána ve své Škole otců (1957): „Celá plejáda režisérů, která nastoupila po válce, měla k předválečným a protektorátním hvězdám značnou skepsi. A mezi ty hvězdy patřil Karel Höger. Vím, že u všech filmů byly značné rozpaky, jestli ho obsadit, nebo neobsadit.“[11] Pro herce šlo o jeho první filmovou poválečnou roli a v očích většiny kritiků a recenzentů šanci setřást nálepku milovníka využil.

 

Irmanov
Václav Irmanov jako Cyril Popov (Foto: Národní filmový archiv)

 

Mrtvému mezi živými věnoval dva články v Zemědělských novinách A. M. Brousil. V prvním z nich se zabývá předlohou, scénářem a režií. Píše, že se Bořivoj Zeman „projevil napoprvé mnohoslibně“ a oceňuje civilnost, s níž ve filmu hraje většina herců.[12] Ve druhém článku se věnuje hereckým výkonům: „Höger vyhrává Valtovu opravdovost s podivuhodným důrazem na vnitřní napětí a vnější útlum (…).[13] Oceňuje také začínajícího herce Eduarda Dubského, s nímž režisér Zeman spolupracoval již na osvětovém baťovském filmu Tři knoflíky (1945). V kombinovaném Vánočním snu, jejž Zeman natočil s Hermínou Týrlovou (1944) a následně, po zničení negativu, s Karlem Zemanem (1945), Dubský hrál tatínka holčičky, kterou ztvárnila Jana Hrdličková, jež se v Mrtvém mezi živými objevila s podstatně menším úspěchem jako dcera Klenkové. Brousilovo pozitivní hodnocení dalších neokoukaných tváří se neobejde bez výhrad: Václav Irmanov (zpěvák Cyril Popov), jehož teprve čekala životní role v Holubici (1960), se „vymykal nevhodnou přírodností“, Zdenka Procházková (Valtova snoubenka Fejfarová) vyjadřovala „do jisté míry zatím jen sebe“ a Lída Matoušková (vdova Klečková) se musí naučit „[o]dvažovat intensitu filmové hry”. V závěru však autor konstatuje, že „[i] když herectví tohoto filmu není zcela obrozené, je nesporně oživené.“[14]

O cestě k českému civilismu píše Jaroslav Brož ve Filmových novinách, podle nějž Zemanovi vyšly lépe mužské role než ženské. Podobně jako Brousil oceňuje zejména první polovinu filmu, režisér „udržel stylovou čistotu i dramatickou linii. Přecenil však své síly a svou fantasii tam, kde se odpoutal od realistického výrazu, snaže se mluvit ve zkratkách, symbolech a náznacích.(…) Nestylově a násilně tu působí ony nájezdy kamery na umírajícího Klečku (…). Scenaristicky nedomyšlený je pak způsob zařazení pachatele loupežného přepadení (…) do děje.“[15]

I přesto, že určité prvky filmu, z nichž některé byly zmíněny výše, se zcela po právu setkaly s výhradami již v době uvedení, Mrtvý mezi živými je stále aktuální už samotnou postavou Valty, jenž je nesmlouvavým a pronikavým komentátorem pokrytectví a přetvářky.

Mrtvý mezi živými bude uveden v kině Ponrepo 23. září od 17:30 v rámci cyklu Český film – ztráty, nálezy a objevy.

 

P0444a01Mrtvý mezi živými (Československo 1946), režie: Bořivoj Zeman, scénář: Elmar Klos, Bořivoj Zeman, kamera: Petr Rovný, hudba: Jiří Šust, střih: Josef Dobřichovský, hrají: Karel Höger, Eduard Dubský, Václav Irmanov, Zdenka Procházková, Lída Matoušková, Jana Hrdličková, František Šlégr, Zdeňka Baldová ad. ČFS, 87 min.

 

 

Poznámky:

[1] J. Ž. Bořivoj Zeman o své práci. Kino 1, č. 18–19 (30. 8. 1946), s. 299.

[2] Wenig, Jan. Hodina přemýšlení s Karlem Högrem. Kino 2, č. 51 (19. 12. 1947), s. 1012.

[3] Klos, Elmar – Zeman, Bořivoj. Mrtvý mezi živými. Technický scénář, červenec 1946. Obraz 36 a 37, s. 93–94.

[4] Tamtéž. Obraz 61, s. 138.

[5] Tamtéž. Obraz 65, s. 146.

[6] Tamtéž. Obraz 76, s. 164.

[7] Tamtéž. Obraz 82, s. 192.

[8] Tamtéž. Obraz 82, s. 193.

[9] Klos, Elmar – Zeman, Bořivoj. Mrtvý mezi živými. Filmová povídka, duben 1946, s. 51.

[10] Bor, Vladimír. Český film. Ještě jednou a podrobněji. Mladá fronta 3, 18. 2. 1947, č. 40, s. 6.

[11] Havlíková, Jana. Nevyjasněná úmrtí VII. Praha 2001, s. 71.

[12] Brousil, A. M. Zrcadlo naší touhy. Zemědělské noviny 3, 16. 2. 1947, č. 40, s. 2.

[13] Brousil, A. M. Oživené filmové herectví. Zemědělské noviny 3, 18. 2. 1947, č. 41, s. 2.

[14] Tamtéž.

[15] Brož, Jaroslav. Cesta k českému civilismu. Filmové noviny 1, 22. 2. 1947, č. 8, s. 7.