Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Událo
sti

Doporučujeme
Jan Křipač 12. 5. 2017

Výstava Vedu v sedu lehu v ledu

Tvorba Davida Helána zahrnuje různé formy uměleckého projevu – od živé performance po práci s nalezenými objekty. Na aktuální výstavě v pražské Galerii SPZ představuje své loňské video Piecařuv piecař v nové prostorové instalaci.

Výstava Vedu v sedu lehu v ledu Foto: Galerie SPZ

Helán vystudoval Ateliér konceptuální tvorby AVU pod vedením Miloše Šejna, s nímž dodnes spolupracuje na některých performancích. Ve své tvorbě volně navazuje na poválečný konceptualismus, který však zpětně komentuje – s kritickým odstupem, humorem a dadaistickou hravostí. Jeho akce nabývají často podobu spontánní konfrontace s jinými díly, ať už minulými (Beuysovo Vysvětlování umění mrtvému zajíci) či současnými (vystavené objekty Jiřího Kovandy).

Lehce podvratným dialogem s dějinami i dnešním uměleckým provozem Helán zintenzivňuje svoji potřebu „přebývat v umění“ a posouvat hranice mezi životem a uměním ve prospěch druhého z nich. Proto také své performance mnohdy staví na podnětech, jež přináší každodenní realita – ať už se jedná o koupel v teplé vodě uniklé z prasklého potrubí (Havárie horkovodu, 2008) či o sjíždění zábradlí v metru (Sjezdy, 2007). Intervencemi do skutečného světa usiluje o jeho hravé přetvoření, jímž lze zpětně ozřejmit jeho smysl.

Kromě fyzických akcí se Helán zabývá rovněž prací s přírodním či umělým materiálem: zasahuje do okolní krajiny (zahradní skulptury v Kroměříži a Českém Krumlově), využívá reálných předmětů při performanci (Nitro intro v nitranské galerii Bunkr, 2012) a vytváří svébytné instalace z nalezených objektů (výstava Nechci vědět o tvých stěžejních projektech ani žádných jiných v Galerii Jelení, 2008). Zároveň soustavně rozvíjí experimentování s jazykem, který chápe nejen jako abstraktní nástroj dorozumívání, ale také jako svého druhu hmotu určenou k další transformaci. Završením těchto snah je – vedle textových prvků vřazených do fotografií, videí, instalací a komentářů k nim – rozsáhlý (a neustále vznikající) Slovník cizích slov, v němž jsou zpracována originální hesla vážící se k Helánově vlastní tvorbě.

Podobně volným způsobem, s jakým přistupuje k nalezeným objektům či slovům, nakládá Helán také s pohyblivým obrazem. Video je spolu s fotografií především záznamovým médiem, které slouží k dokumentaci jednotlivých performancí. V některých případech však Helán do audiovizuálních záznamů zpětně zasahuje a manipuluje s nimi, aby zvýraznil odstup od reálné akce a podtrhl téma klamavosti umění. Další videa pak existují sama o sobě, nebo mohou být rozšířena o nové autorské intervence. Například projekce snímku Budoucnost patří heliu (2015) byla na Přehlídce animovaného filmu a současného umění v Olomouci doplněna o Helánovu performanci. Nedávné video Piecařuv piecař zase umělec zavěsil na svůj video kanál, diváci se ale mohou seznámit i s jeho galerijní prezentací na aktuální pražské výstavě.

Osmiminutový snímek propojuje několik obrazových asociací na téma literární činnosti. Akt slovesné tvorby přitom není pojímán jako ryze myšlenkový proces, ale je zachycen ve své hmotné podobě: psát/číst znamená dotýkat se předmětů (psacího stroje, počítačové klávesnice, knihy) a přes dotyk konstruovat obsah. Postava „piecaře“, kterou zosobňuje sám Helán, se pohybuje ve striktně vymezeném prostoru připomínajícím filmy Jana Švankmajera (Jídlo, Možnosti dialogu). V místnosti s holými zdmi se nachází stůl s dvěma židlemi naproti sobě. Protagonista střídá postupně obě pozice, ve kterých předvádí sérii anarchisticko-dadistických výstupů s rekvizitami převzatými z literárního provozu. „Alchymistická“ povaha tvorby s odkazy na Švankmajera i Werichův rudolfínský spektákl je vizuálně dotvořena naivisticky použitými stop triky.

Piecařuv piecař je v Galerii SPZ promítán na zadní stěnu, před níž je na podlaze rozmístěno několik vertikálních zářivek. Způsob instalace tak zdůrazňuje další ze základních prvků Helánovy tvorby, jímž je práce se světlem. Zářivky jsou ovšem obaleny průsvitným papírem popsaným slovními hříčkami, variujícími stěžejní termíny „performance“ a „ready mades“. Uprostřed místnosti se nachází odpadkový koš, ironicky znevažující veškerý smysl tvorby a vybízející diváka k odhození vlastního materiálního (a mentálního) obsahu.

Výstava potrvá do 19. května. Galerie je však otevřena pouze v sobotu mezi 14. a 18. hodinou. V jiné dny je možné výstavu zhlédnout přes výlohu z ulice.

 

David Helán: Vedu v sedu lehu v ledu. Kurátoři výstavy: Lukáš Machalický, Robert Šalanda. Galerie SPZ, Pštrosova 8, Praha 1. galeriespz.com.

Premiéry

Žaludek světa