Previanti

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Previanti

Minutáž

55

Země původu

Česká republika

Copyright

1999

Rok výroby

1999

Premiéra

18.05.1999

Jazyková verze

česká

Režie

Miroslav Janek

Scénář

Ivan Arsenjev

Námět

Ivan Arsenjev

Anotace

Režisér Miroslav Janek a scenárista Ivan Arsenjev natočili výjevy ze života venkovských muzikantů jako další ze svých „filozofických črt“. S dokumentem Hamsa, já jsem (1999) spojuje Previanty přitažlivě „podivný“ název (zde zkomolené slovo „premiant“ z písničky Když jsem já šel tou Putimskou branou, zpívané jedním z protagonistů) i mozaikovité a přesto hlubinné zkoumání zvláštní society, lidí vesměs pokročilejšího věku, kteří kromě svého povolání či důchodového odpočinku pro radost bližních i pro vlastní niternou potřebu provozují hudbu na nejrůznějších venkovských slavnostech. Muzikanty z deseti různých míst České republiky spojuje vědomí souvislostí: hudbou se zabývali většinou už jejich předkové a oni obvykle mají přehled o lidech působících „v oboru“ i o svých žácích. Šíře jejich repertoáru je obrovská, ačkoliv mnohdy ani neznají noty. Jejich činnost provází člověka při všech důležitých okamžicích jeho života – od křtin přes svatbu až k pohřbu, ale také třeba při obyčejné hospodské zábavě. „Previanti“ zároveň navozují atmosféru slavnosti, při níž se sejdou sousedé i přespolní, popovídají si a pobaví se. S rozpadem přirozených mezilidských vztahů na vesnici však jejich „socializující“ funkce upadá. - Záměrně útržkovitá dokumentární zpráva rovnocenně mísí výpovědi, obrazy i mezititulky informačně důležité i zdánlivě podivné či bezvýznamné. Přímo před našima očima se tak rodí svébytný, intimně zaujatý a živý kolektivní portrét. Úmysly autorů směřují dál než k nápadu přiblížit s laskavou ironií poněkud bizarní zanikající „řemeslo“; portrét hrstky podivínů se stává vnějšně neokázalým, hluboce nostalgickým obrazem upadající ryze české venkovské tradice. To, že byla vždy bytostným a podivuhodně citlivým vyjádřením vazeb mezi generacemi a historií a tím i odrazem vnitřního života obce, si divák uvědomuje vlastně mezi řádky.

Obsah

Hudba zní v kostele při křtu i v hospodě k posezení. Jeden z muzikantů vypráví, jak kdysi hrál při opékání kuřat. Když na něj skoro nic nezbylo, urazil se a odjel. – V chaloupce pod horami. Paní Jiřina Kubrtová z Olešnice líčí, že hudbu milovala celá její rodina. Na akordeon se učila hrát na záchodě. Stala se kuchařkou a po práci vyhrávala. – Jiří Pilát z Poříčí nad Sázavou popisuje, jak složitě vlaky objíždí místa konání mší. – Dvaatřicetinky. Varhaník je samouk. Nejdřív se učil na housle, ale nezvládl „dvaatřicetinku“, měl tvrdé prsty. Noty moc nezná. – Pod zeleným hájem. V hospodě v Olešnici si vyprávějí o muzikantech Broučkových, kteří tam hrávali. V rohu stojí opravené mechanické piáno. – Jakub Komrska v neděli hrává v kostele na varhany. Akordeon dostal darem od starých manželů, kteří se starají o kostel. – Radost. Když zvítězil český hokejový tým, chtěl hrát při mši Te deum. Nakonec uznal, že by se to faráři asi nelíbilo. – Pan Pilát má široký repertoár. Sbírá noty, vyměňuje je nebo komplikovaně opisuje. – Deset tisíc stran jsem opsal. Jezdil vlakem přepisovat „na otočku“ i do Drážďan. Obdivuje především Rybovy skladby, nastudoval díla pěti set skladatelů. – Paní Jiřina si stěžuje, že jí televize krade posluchače. Dříve byla v jednom kole. Lituje, že nemohla hudbu studovat; nebyly peníze. Miluje píseň La Paloma. Když byla v Holandsku u moře, hned si na ni vzpomněla. – Cestou do Paříže. Malé vísce u Vyškovic na Šumavě se říká Paříž. Hudebníci a maškary sem přijeli náklaďákem. Muzikanti mají přehled o tom, kdo byl v oboru čí žák a jak je kdo dobrý. – Lidi se otáčeli. Jakub začínal s darovanou harmonikou, pak přešel na heligonku. Jeho malý bratr Stáník se také učí hrát. – Bohoušek rád tancoval. Bohoušek Rousek z Kozlova je dodnes na všech zábavách. Zdá se mu, že dříve vesnice držela víc pohromadě. Dnes každý žije pro sebe. Vzpomíná, že s manželkou Veronikou se znali dva týdny a už měli veselku. – Sbor pana Piláta zpívá na svatbě. – Jakub se se svým nástrojem přepravuje na kole. – Vojna. Má housle po dědovi, který jezdil se slavnými cirkusy a bojoval v první světové válce, kde málem zemřel na úplavici. Hudební nadání zdědil vnuk po něm. – Pan Pilát si vede přesné zápisy. Vypočítává, kolik v letech 1945-1985 absolvoval mší, co nastudoval a kolik prošlo sborem zpěváků. – Muzikanti hrají i na pohřbech. Paní Jiřina byla pozvaná už čtyřikrát zahrát Němcům jejich oblíbené písničky. Jistá paní Fanda se s ní domluvila dlouho před smrtí, že jí přijde zahrát na poslední cestě. – Brusliní. Fanda věděla, kdy zemře. Viděla Smrt v koutě pokoje a její předtucha se splnila. – Ještě se neumřelo. Jakub se probíjí zasněženou cestou. Rozhodl se začít hrát, když slyšel amatérskou kapelu. Písničky jsou podle něj „hudební kronikou života“. Dokud se hraje a zpívá, ještě se neumřelo... -ap-

Účinkují

Jiří Pilát

Poříčí nad Sázavou

Jiřina Kubrtová

Olešnice u Orlických hor

Josef Šmída

Ohnišov

Jakub Komrska a brácha Stáník

Malenice

Marie Nogová

Zlešice

Bohoušek Rousek

Kozlov

Josef Kohout

Spůle

bratři Prosrové

Vyškovice

Vachoutovi

Hoštice

Blažkova kapela

Litomyšl

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Ivan Arsenjev

Původní filmový námět

Ivan Arsenjev

Scénář

Ivan Arsenjev

Asistent kamery

Michael Míček

Zvuk

Michael Míček, Jan Zikmund (zvukový mix)

Spolupráce

Vlastimil Cajska, Petr Stejskal, Jan Štorek, Jiří Větroň

Produkční údaje

Původní název

Previanti

Anglický název

Previanti

Pracovní název

Ta naše hezká

Copyright

1999

Rok výroby

1999

Premiéra

18.05.1999

Výrobce

ČESKÁ TELEVIZE, TS Anna Becková (ČESKÁ TELEVIZE), Nadace Film & Sociologie

Nositelé copyrightu

ČESKÁ TELEVIZE

Technické údaje

Barva

colour

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Festival: 11. mezinárodní festival dokumentárních filmů a programů s etnografickou tématikou – ETNOFILM, Čadca 2000

2000
Čadca / Slovensko
Hlavní cena – Sříbrný vůl
Miroslav Janek

Vítěz

Akce: Trilobit ’99

1999
Beroun / Česká republika
Čestné uznání za zvuk
Jan Zikmund

Vítěz

Akce: Trilobit ’99

1999
Beroun / Česká republika
Čestné uznání za střih
Antonie Janková

Vítěz

Akce: Trilobit ’99

1999
Beroun / Česká republika
Čestné uznání za zvuk
Michael Míček