Selhání

historický, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Selhání

Minutáž

58

Země původu

Česká republika

Copyright

2000

Rok výroby

2000

Premiéra

21.11.2000

Jazyková verze

česká

Režie

Pavel Štingl

Scénář

Pavel Štingl

Námět

Pavel Štingl, Jaroslav Čvančara

Anotace

Pro historickou dokumentární polemiku s názvem Selhání si režisér Pavel Štingl zvolil rozporuplný příběh představitele zahraničního odboje za II. světové války Viliama Gerika, který spoluprací s nepřítelem neblaze zasáhl do činnosti protinacistického hnutí. Člen paraskupiny Zinc Gerik se po nezdařeném výsadku na jaře roku 1942 a po strastiplné cestě územím protektorátu, během níž marně hledal pomoc, sám přihlásil říšské tajné policii a začal spolupracovat s gestapem. Za své selhání byl dva roky po válce odsouzen lidovým soudem k trestu smrti a popraven, stejně tak jako věhlasný zrádce Karel Čurda. – Tvůrci využívají mnoho archivních materiálů (původní historické fotografie, písemné dokumenty včetně citací z obhajovacího dopisu a z dopisu na rozloučenou, záznamy o bojových úkolech, ale i materiály použité volně k navození atmosféry jiných událostí) a aktuálních výpovědí žijících veteránů, kteří se snaží objasnit možné důvody jednání mladého Gerika a upřesnit okolnosti jeho tragického konce. Pečlivě odkrývané skutečnosti z válečné doby jsou svým zpracováním přitažlivé a stále aktuální předkládanou otázkou: co je to selhání jedince v atmosféře doby a co je zrada… -kk-

Obsah

Praha, Pankrác 1947. Dva roky po konci II. světové války probíhá za velkého zájmu veřejnosti mimořádný lidový soud se zrádci odboje. Na lavici obžalovaných jsou Viliam Gerik a Karel Čurda. – Gerik se narodil ve slovenském Mederu. Hned od počátku války bylo jeho cílem začlenit se do zahraničních jednotek. S cizineckou legií se dostal do francouzského Agde, po kapitulaci Francie přešel do Anglie, kde působil u spojovací čety a později se stal členem zvláštní výsadkové skupiny. – Veterán plukovník Čestmír Šikola vzpomíná na Gerika jako na čestného a schopného vojáka. – Speciální výcvik vojáků proběhl ve Skotsku. – Po nástupu Reinharda Heydricha (28.9.1941) je zatčen předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš a po procesu s ním dojde k odmlce odboje. – Na situaci vzpomíná plukovník Vladimír Maděra. – 3. března 1942 byl vydán rozkaz k bojové akci na Moravě, jejímž cílem bylo založit konspirativní středisko. – Gerikova skupina Zinc byla omylem vysazena na Slovensku, zatímco Out Distance s Karlem Čurdou namísto v jižních Čechách seskočila na jihozápadní Moravě. Akce se od počátku odvíjela špatně. Velitel skupiny Zinc Oldřich Pechal se dostal do přestřelky s německou hlídkou. Od této chvíle se každý parašutista pohyboval na vlastní pěst. Gerik přešel na Moravu a skrýval se u Buchlovic ve sklepě u Štokmanů. Pokusil se zprovoznit poškozenou vysílací stanici, k níž však neměl náhradní díly. – Radiotelegrafista z tehdejší Vojenské rádiové ústředny plk. Maděra dosvědčuje, že kvůli nefunkční vysílačce nemohl Gerik obdržet pokyny. – Parašutista se přesunul k Hrabalům, ukrytá vysílačka však byla nalezena. V oblasti zesílily razie; Pechal byl dopaden, rodina, která jej skrývala, zatčena. – Viliam Gerik posléze dorazil do Prahy, na kontaktních adresách se však nesetkal s pomocí. – O svízelné situaci vypovídá pamětník Jindřich Berka a Jaroslav Andrejs, autor knihy o zániku skupiny Zinc s názvem Tři cesty smrti. – Gerik se nakonec v Praze dobrovolně udal říšské tajné policii. Při výslechu ve dnech 4. až 8. dubna 1942 popsal svůj výcvik a jména velitelů. Byl využíván jako provokatér, pracoval pro vrchního velitele německé kontrarozvědky. Snažil se však určité skutečnosti zatajovat. – Po přistání dalších parašutistů v křivoklátských lesích zahynul Arnošt Mikš. Gerik vypoví, že je to jeden z těch, kteří s ním podnikli výsadek. – Po atentátu na Heydricha přišla série mimořádných opatření, odboj byl ochromen, nezlomný Pechal a jeho rodina popravena. Karel Čurda, skrývající se u matky v Nové Hlíně u Třeboně, podlehl nátlaku gestapáků. – Gerik byl 18. června 1942 přivezen k tělům mrtvých atentátníků z kostela Cyrila a Metoděje. Za pomoc při dopadení parašutistů byla Čurdovi a Gerikovi přiznána odměna pěti milionů korun. – Podle pamětníků byl Karel Čurda slaboch, zatímco Gerik se stal obětí doby. Dodnes není jasné, zda obec Lidice nebyla zničena na základě některých jejich udání. – Spisovatel Andrejs vysvětluje, že se Gerik chtěl po bitvě u Stalingradu vrátit do Anglie, ale naletěl agentům gestapa a byl zatčen, deportován na Pankrác, poté do Terezína a na dva roky do koncentračního tábora v Dachau. Po konci války se vrátil do Prahy jako repatriant. Přihlásil se na Ministerstvu národní obrany jako člen odboje. Byl však zadržen; později se pokusil uprchnout z vojenské vazební věznice v Nepomuku. – Mimořádný lidový soud nevzal v úvahu žádné polehčující okolnosti a odsoudil Viliama Gerika k trestu smrti, stejně jako Karla Čurdu. -kk-

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Pavel Štingl, Jaroslav Čvančara

Scénář

Pavel Štingl

Dramaturgie

Richard Erml

Kamera

Petr Hykš, Martin Kubala (předtáčky)

Střih

Lenka Polesná, Jiří Friedrich (střih záznamu)

Zvuk

Jiří Kubíček (zvuk a technická spolupráce), Václav Hejduk (zvuk a technická spolupráce), Petr Dobeš (zvuk a technická spolupráce)

Spolupráce

Karel Čáslavský (vyhledávání filmových archivů), Eva Pavlíková (vyhledávání filmových archivů), Pavel Štingl (příprava fotografií), Mojmír Blažek (příprava fotografií)

Hudba

Výběr hudby

Václav Fiala (archivní hudba)

Produkční údaje

Původní název

Selhání

Anglický název

Selhání

Copyright

2000

Rok výroby

2000

Premiéra

21.11.2000

Výrobce

Česká televize, TS Antonína Trše (Česká televize), K2 s. r. o.

Technické údaje

Verze

česká