Rozkoš bez rizika 1, 2

dokument, medailon

Typologie

dokumentární

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

Pleasure without the Risk 1, 2

Díl

4

Minutáž

111 min

Země původu

Česká republika

Copyright

2001

Rok výroby

2001

Premiéra

18.05.2001

Režie

Helena Třeštíková

Anotace

V dokončené první půli volného desetidílného cyklu Ženy na přelomu tisíciletí nabízí režisérka Helena Třeštíková dvoudílný snímek Rozkoš bez rizika o pražských pouličních prostitutkách sdružených ve stejnojmenné organizaci. Pod vedením psycholožky Hany Malinové zde klientky hrají amatérské divadlo a mají tu šanci promluvit si o svých problémech či využít možnosti bezplatných lékařských prohlídek. Součástí činnosti sdružení, zaměřeného na sociální i zdravotní pomoc prostitutkám, případně i rizikově se chovajícím homosexuálům, je zároveň práce v ulicích, týkající se prevence chorob, svázaných s nejstarším řemeslem světa (včetně AIDS). – Režisérka sleduje během pěti let jak divadelní aktivity sdružení („tematické“ hry zakladatelky sdružení dr. Hany Malinové a ing. Vladimíra Pecky Tragédie na Mississippi, Borgia aneb Proměny placené lásky, Láska ve staré Evropě, Sněhurák a nestoudné trpaslice, Lochness a Nic), tak osudy několika komunikativních prostitutek, především sebevědomé Jany, submisivní Vlaďky a postarší vřelé Anči. – Vnějškově „atraktivní“ prostředí autorka pozoruje citlivě a věcně, bez snahy o senzačnost, moralizování či sentimentalitu. Naznačuje, že nejen obletované pěvecké hvězdy, které jsou hrdinkami první dvojice dokumentů cyklu Forte a piana a Bára B. [Live] (oba 2001), ale i prostitutky jsou ženami, které mají svůj osud ve vlastních rukách. Zároveň i v tomto případě jako kontrast k soukromým problémům nabízí „jevištní“ sféru coby zrcadlo i ventil bouřlivých individuálních osudů. První část snímku nicméně končí okamžikem, kdy se sdružení ocitlo bez peněz a kdy Hana Malinová musí jeho činnost dočasně ukončit. V průběhu druhého dílu sice organizace získá tolik potřebnou sanitku a nějaký čas úspěšně pokračuje v činnosti, ale na konci sledovaného období se situace s nedostatkem prostředků opakuje a hlavní „tahounka“ projektu se cítí unavená. – Oba samostatné dokumenty na sebe navazují dějem a mají shodný výrobní štáb, proto je uvádíme společně. -kk-

Obsah

1. díl. Na světě jsou miliony prostitutek. V Evropě statisíce. Ale jen v Praze hrají divadlo. Občanské sdružení Rozkoš bez rizika vzniklo v roce 1992. Jeho hlavním cílem je prevence šíření HIV/AIDS mezi osobami poskytujícími placené sexuální služby. Zakladatelka sdružení, psycholožka Hana Malinová, se léta zabývá sociální patologií, především problémem prostituce. Po roce 1989, po zrušení paragrafu 203 a po otevření hranic došlo v Čechách k boomu nejstaršího řemesla na světě. Ona a její spolupracovníci poskytují cílové skupině, prostitutkám a rizikově se chovajícím homosexuálům, možnost bezplatných anonymních vyšetření, léků a testů na HIV, ale i relaxaci a ventilování problémů prostřednictvím amatérsky hraného divadla. Věnují se také osvětě a prevenci nakažlivých nemocí. Po ulicích rozdávají kondomy. Pokoušejí se kontaktovat erotické salony a objíždějí "riziková" parkoviště v okolí hlavního města, především v Průhonicích a Rudné. Odborná spolupracovnice doktorky Malinové, Jana Hradilková, tvrdí, že jejich práce je odměňována vděkem těch, pro které tu jsou. – Postarší prostitutka Anča K. zpívá písničku o prodejné lásce. Prostitutka Jana H. hraje komickou scénku o německém zákazníkovi. – Vlaďka Š. tvrdí, že se už na ulici nevrátí. Hana Malinová jí sehnala „normální“ práci. Prostitutka byla v Bohnicích kvůli fetování. Má smůlu na partnery, kteří ji často bijí a vykořisťují. – Psycholožka tvrdí, že pro konec století je typický deficit samostatného myšlení. Televize či jiná „autorita“ přemýšlí za nás. Ona své svěřenky učí hlavně jinak myslet. – Výtvarník a sociální pracovník Läszlö Sümegh pracuje v rámci sdružení s homosexuálními prostituty. – Malinová uvádí představení hry Tragédie na Mississippi. Důležitou složkou představení jsou hudba a zpěv. Aktéři se vyžívají a diváci se baví. V šatně pak „herci“ oslavují. – Sebevědomá prostitutka Jana vzpomíná na práci v Aši, kde vydržela pět měsíců. Teď je v Praze; pracuje na vlastní pěst bez pasáka, i když riskuje, že ji občas někdo zbije. – Nejužší parta spolku si zorganizovala mikulášskou zábavu. Jana vypráví o tlustém zákazníkovi, který se k ní vrací. Věcně mluví o cenách za služby, jež ji vlastně docela baví, ale i o úskalích, jež tato profese přináší. Kdyby měla dceru-prostitutku, snažila by se jí především předat své zkušenosti. Ve sdružení se stala tzv. aktivistkou. – Osmačtyřicetiletá Anča pracuje na veřejných záchodcích. S prostitucí začala po rozvodu. Teď si přivydělává tak třikrát měsíčně, výdělek má na přilepšenou pro sebe a pro dceru. Má přítele, který o tom neví. Váží si postarší kamarádky z ulice, Boženy. O zákazníky prý i přes vyšší věk nemají nouzi. – Nešťastná Vlaďka zase šlape, pasák ji vykořisťuje. Snaží se alespoň nebrat drogy. K rodičům se vrátit nemůže: otčím ji vždycky bil. – Jana prodává na ubytovně v bufetu, občas zde musí řešit konflikty s drsnějšími zákazníky. – Anča vypráví, že se jí muži někdy svěřují. Čeká v Perlovce na kšeft. – Sdružení došly peníze. Kolem Hany Malinové se však stále scházejí ti nejvěrnější. Psycholožka je klidná: až klub zavře, alespoň si odpočine. Peněz není třeba mnoho, nejspíš to za čas zase půjde... -ap- 2. díl. Občanské sdružení Rozkoš bez rizika vzniklo v roce 1992. Jeho hlavním cílem je prevence šíření HIV/AIDS mezi osobami, poskytujícími placené sexuální služby. Po finanční krizi opět získalo prostředky na svou činnost. Dr. Hana Malinová rekapituluje své zkušenosti: k prostituci se může dostat za určitých podmínek, které nemusí být až tak „neskutečné“, hodně žen. Někdy stačí, když otec vyhodí svou osmnáctiletou dceru z bytu. – V šatně klubu se členové sdružení strojí do kostýmů. Při závěrečných úpravách si vypomáhají např. i nepostradatelnou pomůckou, prezervativy. Divadlo hrají klienti, aktivisté i příznivci sdružení Rozkoš bez rizika. – Organizace během své existence oslovila okolo tří set osob. Sedmdesát z nich se stalo jejími stálými zákazníky, kteří prošli kompletním dermatologickým vyšetřením, popřípadě léčbou. Díky prevenci vykazují české prostitutky mnohem lepší výsledky než jinde v Evropě. Například z otestovaných osmdesáti-devadesáti procent pouličních prostitutek ve sledovaném regionu nebyla u žádné prokázána HIV pozitivita. – Kuriózní divadelní představení probíhá v neformální atmosféře. Baví se jak „herci“, tak diváci. Na závěr vybírají ženy peníze do klobouku. – Anča K. si stěžuje, že nejsou kšefty, v zimních měsících se ovšem prý nedá nic jiného čekat. Ona sama už „nešlape“ často. Od sedmatřicetiletého přítele je momentálně odloučena, neboť muž neplatil alimenty bývalé ženě a je ve vazbě. Na trhu si vybírá šaty. Jejich cenu převádí na zisk za prostituci. Stěžuje si, že jim kšefty kazí Bulharky a jiné cizinky. – Jana H. si krátí čas v herně. Hodnotí způsob života mužů a dochází k závěru, že to mají mnohem lehčí. – Anča dostala nabídku natočit písničku z představení do erotického televizního pořadu Peříčko. Text zpívá procítěně: „...postupně tu šlapu dvacet let a čím dál míň to hodí...“ – Vlaďka Š. nechce přiznat, že jde občas na kšeft. – Anča má nového zákazníka z Německa. Jejím největším přáním je, aby se vnuk vyléčil z cukrovky. Pláče nad jeho osudem. Posléze se rychle upravuje, čeká svého Němce. – Sdružení dostalo novou sanitku s logem R-R, uzpůsobenou k výjezdům za pouličními prostitutkami (gynekologické křeslo, laboratorní vybavení na odběry). Spokojená dr. Malinová křtí vůz šampaňským „na šťastné a bezpečné vyjetí“. Slavnosti se zúčastní nejbližší klientky. – Anča si dopisuje s přítelem ve vazbě. Jestli muž dostane delší trest, nevydrží na něj čekat. – Hana Malinová musela přepsat divadelní hru. Pro nedostatek mužů postavy loupežníků předělala na loupežnice. – Vlaďka se chlubí, že má už přes rok nového přítele. Plánuje si hlavně vydělávání peněz, dítě a koupi bytu. Tvrdí, že nechce žít jako dřív. Je však viděna na Národní třídě, jak „šlape“. – Anča si pochvaluje zákazníka z Německa, spala s ním v hotelu Jalta. Jinak už na kšefty nechodí. Momentálně umývá železniční vagony. Je ráda, že v téhle době má vlastní byt. Vzpomíná na mládí. V osmnácti utekla z domova, kde nechala svoji nemanželskou dceru. Byla půl roku zavřená za příživnictví a za zanedbání rodičovské péče, trest si odpykala ve Všehrdech. Krátce se zmiňuje o politice, kterou však nesleduje. Je jí jedno, koho bude volit, ale hlasy při volbách pravidelně odevzdá. – Jana se doma připravuje „do terénu“, líčí se a koupe se. – Německý zákazník prý pozval Anču k sobě domů do Stuttgartu; je to rozvedený alkoholik. – Před představením řeší Hana Malinová problém: jedna loupežnice je ve vazbě a druhá se jí zfetovala. Nastoupit musí náhradnice. Anča zpívá ústřední píseň divadelní hry. – Jana má teď ruského „přítele“, před čtrnácti dny to však byl Polák... – Doktorka Malinová vyjíždí se sanitkou do ulic. S lékařem provádí gynekologické prohlídky, nabírají vzorky pro laboratoř a shromažďují statistické údaje o klientkách. – Jana trůní v široké posteli se záplavou plyšových zvířat, které sbírala. Už nedělá prostitutku. Rekapituluje svůj sexuální život, s nímž začala v patnácti letech. Dosud měla okolo stovky partnerů, zákazníky ovšem nepočítá. Ani ona se o politiku nezajímá. – Sdružení se rozrostlo o romskou poradkyni Boženu, která se také podílí na divadelních představeních. – Jana nebydlí doma, žije v podnájmu, sbírku plyšáků chce věnovat dětskému domovu. – Anča tráví volný čas ve sdružení, ráda se stará o vnuka. S jeho nemocí se stále nesmířila. S přáteli slaví padesátiny. Dostává obligátní dárky: šampaňské, fernet a kondomy. – Na večeru sdružení Hana Malinová objasňuje důvody, proč muži vyhledávají prostitutky, a uvádí nově nastudovanou romskou pohádku, kde je prý více lásky než sexu. – Jana má nového přítele, žije u Teplic, v hospodě na plovárně čepuje pivo. – Hana Malinová na shromáždění příznivců sdružení opět mluví o nedostatku peněz. Následující den musí podat dvacátý čtvrtý projekt, vlastně žádost o dotaci. Z věčného shánění prostředků je unavená. – Živočišná Jana vedle svého přítele Matěje popisuje jejich seznámení. Mladík zná její minulost, říká, že si už zvykl. Dívka s pobavením popisuje jejich první pohlavní styk, který se odehrál na konečné stanice metra v přítomnosti cizích lidí. – Anča nyní žije s dcerou a nemocným vnukem, přítele by chtěla, ale ne do bytu. – Je 1. květen. Anča je „v práci“. Uvidí, jak na svátek lásky půjdou kšefty. Nevyrovnaná Vlaďka říká, že život je hnusnej... -kk-

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Helena Třeštíková

Střih

Zdenek Patočka, Petr Maršík (střih záznamu), Libor Dostál (střih záznamu)

Spolupráce

Vladimír Nahodil, Jiří Kubíček, Václav Hejduk, Jan Valouch, Kamil Příhoda

Produkční údaje

Původní název

Rozkoš bez rizika 1, 2

Anglický název

Pleasure without the Risk 1, 2

Kategorie

díl

Typologie

dokumentární

Žánr

dokument, medailon

Země původu

Česká republika

Copyright

2001

Rok výroby

2001

Premiéra

18.05.2001

Výrobce

Česká televize, TS Anny Beckové (Česká televize), Ing. arch. Michael Třeštík – Studio čas

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

111 min

Nosič

video