Profil osobnosti najdete v databázi.

(nar.12.6.1930, České Velenice – zem. 22.5.2016, Praha) byl synem železničářského zámečníka z česko-rakouského pomezí a vídeňské Češky. Od pěti let žil s rodiči v Praze. Od malička vynikal v kreslení a tento talent později rozvíjel i jako student reálného gymnázia na pražském Vyšehradě, kde také v roce 1949 úspěšně odmaturoval. Následně studoval výtvarnou výchovu u Martina Salcmana a Cyrila Boudy na Pedagogické fakultě UK v Praze (1949-50) a u Antonína Pelce na VŠUP (1950–53) a AVU (1953-55). Jeho kreslířský styl vyzrával od poloviny 50. let, kdy svými karikaturami přispíval do kulturních, společenských a humoristických časopisů (Mladý svět, Tvorba, Květy, Veselé čtení). Od roku 1964 se věnoval soustavně volné grafice, jeho doménou byla suchá jehla, lept a především litografie, ve kterých dospěl k nezaměnitelnému výtvarnému projevu, vycházejícímu z humorného a groteskního pojetí světa. Inspirovaly ho i dojmy z cest po cizích krajích, historické a literární postavy, mytologie, divadlo, příroda, ale třeba i vzpomínky na staré pražské poutě. Zašlé časy někdejšího mocnářství byly také jeho láskou. Pro svůj osobitý, elegantní a kultivovaný styl, založený na kaligraficky hravé kresbě, střídmé barevnosti a zdrženlivé věcnosti, byl vyhledávaným ilustrátorem, který se prosadil jak v oblasti dětské, tak i dobrodružné, fantastické a humoristické literatury (přes 220 knižních titulů). K animovanému filmu jej v roce 1963 přivedl režisér Václav Bedřich, s nímž jako výtvarník realizoval řadu propagačních a osvětových filmů. Na počátku 70. let navázal trvalou spolupráci s Milošem Macourkem, s nímž jej spojovaly tematické zájmy i poloha humoru, a s animátorem-režisérem Jaroslavem Doubravou, jenž uměl jeho kresbu i Macourkův vypravěčský styl nejlépe uplatnit a rozehrát. Z jejich dílny vzešly satirické morality pro dospělé (mj. Co kdyby, Ze života ptáků, Hugo a Bobo, Mindrák) a zejména populární kreslené seriály pro děti Mach a Šebestová (1976-83), Mach a Šebestová na prázdninách (1999; r. Cilka Dvořáková), Žofka a spol. (1986-89), Žofka ředitelkou ZOO (1996; r. Cilka Dvořáková), jejichž některé jednotlivé díly byly promítány v kinech, uváděly se jako večerníčkové cykly a později vycházely na audiovizuálních nosičích. Jako výtvarník se podílel i večerníčku Já Baryk (TV-1997-99; r. Jiří Kubíček), jehož původní literární předlohu Františka Nepila ilustroval. Známé jsou také animované vsuvky několika dílů Kleinovy filmové série o Básnících. Navrhl řadu filmových plakátů, kostýmy a dekorace k operám Antonína Dvořáka Čert a Káča (Národní divadlo v Praze) a Viléma Blodka V studni (inscenace HAMU). Ze své velmi bohaté výtvarné tvorby sestavil několik tématických knižních výběrů: Bornografie (1970), Satyři, najády a jiná zvířena (2000), Born na cestách (2006), Bornova čítanka (2007) a Autobornografie (2010). Publikoval i memoáry Mým národům (Supraphon, Praha 1990) a bilanční rozhovor s Jiřím Žákem Veselá cesta životem (Vyšehrad, Praha 2011). Uspořádal přes 70 samostatných výstav a zúčastnil se velkého počtu kolektivních expozic doma i v zahraničí. Svědectví o jeho díle a názorech přinášejí krátké či středometrážní dokumentární portréty Adolf Born (1981; r. Petr Ruttner), Člověčiny Adolfa Borna (TV-1995; r. Petr Ruttner), Život grafika a ilustrátora Adolfa Borna pohledem Mateje Mináče (1996) z cyklu Genus a Adolf Born (TV-2016; r. Otakáro Maria Schmidt, Jana Kristina Studničková). Za svou činnost obdržel řadu ocenění, mj. Grand Prix na Světové výstavě karikatury v Montrealu (1974) a Uznání za tvůrčí přínos ve filmové tvorbě pro děti a mládež na Zlín Film Festivalu (2015), byl nositelem francouzského řádu Rytíř umění a literatury (2003) a státního vyznamenání Medaile Za zásluhy 1. stupně (2003). V jeho šlépějích pokračuje jeho dcera, malířka a sochařka Erika Bornová (nar. 1964). – Filmografie: (krátké anim. filmy; výtvarník) Až já budu velký (1963; r. Václav Bedřich; spol. výtvarník), Večer v triku (1963; r. Václav Bedřich), Chlapíci (1963; r. Václav Bedřich), Ide len o pekný úsmev? (1964; r. Václav Bedřich), Pro koho, pro sebe (1964; r. Václav Bedřich), Dvojník (1965; r. Václav Bedřich), Neštovice (1965; r. Václav Bedřich), Od A do Z (1965; r. Václav Bedřich), Deset let akce Z (1965; r. Jaroslav Možíš), Magneton band (1965; r. Václav Bedřich), Úvahy okolo bydlení (1966; r. Václav Bedřich), The Hobbit (1966; r. Gene Deitch), Rohatá princezna (1967; r. Václav Bedřich), Poklad pana Arna (1967; r. Václav Bedřich), Příliš mnoho něhy (1968; r. Stanislav Látal, Miloš Macourek), Jak se moudrý Aristoteles stal ještě moudřejším (1970; r. Jiří Brdečka), Nůžky (1970; r. František Vystrčil), O chlapečkovi, který se stal kredencí (1989; r. Jaroslav Doubrava; výtvarník), O vodovodu, který zpíval v opeře (1990; r. Jaroslav Doubrava; výtvarník); (krátké anim. filmy; výtvarník, podíl na scénáři, není-li uvedeno jinak) Co kdyby… (1972; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Ze života ptáků (1973; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Nesmysl (1974; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Hugo a Bobo (1975; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Cirkulace (1976; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), O utrženém sluchátku (1976; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Člověk neandrtálský (1977; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Školní výlet (1977; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Ze života dětí (1977; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek; + spol. režie), Kropáček má angínu (1978; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Zoologická zahrada (1978; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Přírodní zákony (1979; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek; + spol. režie), Piráti (1979; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Vzorné chování (1980; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Policejní pes (1981; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Oběť pro kamaráda (1981; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Mindrák (1981; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Páni tvorstva (1982; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Servis (1983; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Mach a Šebestová hlídali dítě (1983; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Ukradené sluchátko (1983; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Imago (1984; spol. r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), O Matyldě s náhradní hlavou (1985; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Žofka pořádala maškarní bál (1986; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Žofka pořádala slavnostní představení (1986; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Žofka pořádala sportovní den (1986; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak se Žofka postarala o mravní převýchovu (1987; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Žofka zachránila pana Levharta (1987; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Žofka zavedla všeobecné ochranné zbarvení (1987; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek; + spol. režie), Jak Žofka překazila školení (1987; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek; + spol. režie), Jak Žofka umožnila panu Mrožovi cestu na sever (1987; spol. r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak se Žofka postarala o svatbu (1987; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Žofka překazila chuligánům spády (1988; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak Žofka odhalila zloděje (1988; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak se Žofka dopustila poslední a osudové chyby (1988; spol. r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek), Jak se Žofka stala ředitelkou zoo (1989; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek); (celovečerní filmy; výtvarník, není-li uvedeno jinak) Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969; r. Ladislav Rychman), Dívka na koštěti (1971; r. Václav Vorlíček), Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974; r. Václav Vorlíček; výtvarník titulků), Což takhle dát si špenát (1977; r. Václav Vorlíček; výtvarník titulků), Já už budu hodný, dědečku! (1978; r. Petr Schulhoff; výtvarník titulků), Zlatý náhrdelník (TV-1980; r. Antonín Moskalyk), loutkový f. Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1981; r. Stanislav Látal), Jak básníci přicházejí o iluze (1984; r. Dušan Klein; výtvarník), animovaný střihový f. Mach a Šebestová k tabuli! (1985; r. Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek; + spol. r., spol. sc.), Konec básníků v Čechách… (1993; r Dušan Klein; + výtvarník titulků), Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001; r. Václav Vorlíček; výtvarník anim. sekvencí), Jak básníci neztrácejí naději (2004; r. Dušan Klein; výtvarník titulků), Jak básníci čekají na zázrak (2016; r. Dušan Klein; + výtvarník titulků).                       -fik-