Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Událo
sti

Doporučujeme
Jan Křipač 17. 8. 2017

Alžběta Bačíková: Průběžná zpráva

V břevnovské galerii Entrance vystavuje Alžběta Bačíková svá poslední tři videa, natočená v letech 2016–2017. Výstava vybízí k bilancování aktuální tvorby mladé umělkyně.

Alžběta Bačíková: Průběžná zpráva Foto: Galerie Entrance
Alžběta Bačíková: Hrdinové

Alžběta Bačíková: Hrdinové

Události

Alžběta Bačíková patří k nejmladší generaci českých vizuálních umělců. Ve své tvorbě se soustavně věnuje pohyblivému obrazu. Aktuální výstava v pražské Galerii Jelení představuje její nový film Hrdinové.

O Alžbětě Bačíkové jsme psali nedávno v souvislosti s její jarní výstavou, představující video Hrdinové. Snímek je součástí i nové expozice – spolu se staršími pracemi Lékaři (2016) a Korespondence (2016). Ve všech se autorka zabývá žánrem dokumentárního portrétu, jehož konvence, limity a možnosti zkoumá skrze užití různých experimentálních technik. Tím se její tvorba vztahuje přímo k teoretické reflexi, kterou jako doktorandka FaVU rozvíjí v rámci disertační práce zaměřené na dokumentární postupy v současném pohyblivém obraze.

Videa přinášejí portréty tří mužů – bezejmenného pacienta trpícího paranoiou (Lékaři), gigola Olivera (Korespondence) a dělníka Edu, oddávajícího se své zálibě v asijských bojových uměních (Hrdinové). Ve všech případech Bačíková upouští od tradičního modelu, který portrétovaného jedince vztahuje k širšímu osobnímu a společenskému kontextu. O jejích protagonistech se dozvíme málo nad rámec toho, co o sobě řeknou oni sami. Do jejích výpovědí pak Bačíková vkládá další materiál, který žánr ještě více problematizuje. Autorce tak primárně nejde o vytvoření úplného, homogenního a do sebe uzavřeného portrétu, ale spíše o poukázání na vlastní proces a způsoby portrétování.

Za tímto účelem pracuje se škálou rozdílných vizuálních a zvukových technik. Distinktivním znakem jejích videí je zvláště užití vícekanálového obrazového toku, při němž je divákovo vnímání vystaveno simultánnímu působení záběrů s odlišným obsahem. Například snímek Lékaři je rozdělen do tří kanálů, promítajících – v různých kombinacích – tři zdánlivě samostatné sekvence: muže čtoucího na mikrofon paranoidní „zprávu“ o spiknutí mocných, amatérský videozáznam prázdných interiérů domu a dvojici umělců, připravujících u mixážního pultu výslednou zvukovou stopu filmu. Portrét neznámého paranoika je tak utvářen skrze netradiční komponenty, které upozorňují na jeho umělou konstrukci. Výpověď portrétovaného je čtena na mikrofon, aby byla následně upravena v postprodukci a rozšířena o obrazový materiál, jehož vztah k pronášenému slovu je značně ambivalentní (může, ale nemusí se jednat o vizuální vyjádření paranoidních vizí).

Bačíková se tímto způsobem zamýšlí nad základní kategorií portrétního žánru, kterou je objektivita. Zapojení vícekanálové projekce jen zvýrazňuje užití technických prostředků, které jsou v klasickém filmu více „skryté“, ale které stejně tak problematizují požadavek objektivního zachycení skutečnosti – ať už se jedná o úhel záběru, velikost objektivu, střih či zvukový mix. Se všemi těmito prostředky Bačíková nakládá odlišně oproti jejich konvenčnímu uchopení v dokumentaristice (viz např. nezvyklé rakurzy v Korespondenci nebo rozvolněný střih Hrdinů), aby je zbavila jejich „neviditelnosti“ a poukázala na iluzivní charakter filmové objektivity.

K tomuto účelu si také vypůjčuje z avantgardního filmu metodu found footage – dnes zcela běžný a velmi rozšířený postup ve tvorbě pohyblivého obrazu. Ve videích Bačíkové pak konkrétně „nalezené“ záběry zastávají dvojí funkci: podporují konstrukci portrétu, ale zároveň ji podrývají, zcizují a celkově problematizují. V Lékařích vypadá vizuální materiál jako subjektivní, deníkový videozáznam protagonisty postiženého stihomamem – ve skutečnosti se však jedná o anonymní data stažená z webu Ulož.to. Podobně jsou v Korespondenci ukázány záběry, zdánlivě ilustrující osobní život gigola Olivera (večírky, pláž, jízda autem), které však pocházejí z archivu autorky. Hrdinové pak kombinují mezi sebou televizní ukázky ženského zápasu v bojovém umění a sekvence z asijských akčních filmů, aby vystihli svět, do kterého se utíká protagonista filmu – obyčejný český dělník.

Minimálně stejnou pozornost, jakou věnuje Bačíková obrazové složce, je dána také (de)konstrukci zvuku. Stěžejním vyjadřovacím prostředkem je v tomto případě mluvené slovo, které ve videích nabývá různých forem. Tou základní je z klasické dokumentaristiky převzatý přímý záznam výpovědi na (skrytý) mikrofon. Bačíková ovšem skládá své portréty i z méně obvyklých postupů. V Lékařích je – jak jsme se již zmínili – výpověď fixována do textové podoby a následně interpretována před kamerou a (viditelným) mikrofonem. Z nesouvislé řeči se stává až cosi na způsob hněvivého pamfletu, autentické insitní literatury. Vyloženě literární ráz pak mají úryvky z milostných dopisů, které čte nahlas protagonista Korespondence a které byly napsány profesionálními autory, nebo ukázky z vlastní tvorby, kterou si zpestřuje svůj život představitel Hrdinů. Umělý, stylizovaný jazyk utváří fikční svět, skrze který modeluje Bačíková své anti-objektivní portréty.

Důraz, který je ve videích kladen na zvuk, se odráží i ve způsobu jejich instalace v prostorách galerie Entrance. Zvuk je tím, co vede divákovu pozornost při procházení výstavou. Bačíková totiž všechna videa přestříhala tak, aby měla jednotnou stopáž a při simultánní projekci v galerii vždy dominoval pouze zvuk jednoho z nich (přičemž zvuková stopa ostatních zůstává ztlumená). Protože zvuk je pro vnímání a následnou interpretaci děl Bačíkové zcela zásadní, je divák vybízen k tomu, aby postupně zhlédl všechny vystavené práce. Přistoupí-li návštěvník na tuto mírnou manipulaci ze strany autorky, bude nakonec odměněn diváckým/posluchačským zážitkem. Svou zkušenost pak může porovnat se staršími verzemi videí, které Bačíková umístila na internet (v případě Korespondence se dokonce jedná o značně odlišný snímek s posunutým významovým sdělením).

Výstava potrvá v galerii Entrance do 27. srpna.

Alžběta Bačíková: Průběžná zpráva. Galerie Entrance. Markétská 1/28, 169 00, Praha 6. Kurátorka: Tereza Jindrová. 17. 7. – 27. 8. 2017.