Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Událo
sti

Doporučujeme
Alena Prokopová 1. 6. 2017

Jan Němec: Enfant terrible forever

Jedna z nejočekávanějších monografií letošního roku přibližuje léta exilu i návrat novovlnné legendy do vlasti.

Jan Němec: Enfant terrible forever Foto: Česká televize
© Miloš Fikejz (1996)

Jan Němec

12.07.1936 — 18.03.2016

Praha, Československo

JAN NĚMEC (nar. 12.7.1936, Praha - zem. 18.3.2016, Praha) vyrůstal na Vinohradech, kde byla jeho matka obvodní oční lékařkou, zatímco otec elektroinženýr byl dlouholetým ředitelem zkušebny Elektrotech...

Tři roky po uvedení publikace Jan Němec: Enfant terrible české nové vlny završilo Nakladatelství Akademie múzických umění svůj významný editorský počin druhým dílem. Němcovská monografie je rozsáhlá hloubkou autorského záběru i rozprostřením ve fyzickém knižním světě: původně mělo jít o jednu knihu, jejíž rozdělení si však vyžádalo množství získaného a zpracovaného materiálu o Janu Němcovi jako o složitém tvůrci, jehož dílo i osudy mapují pohnutou historii poválečného československého prostoru.

Jan Bernard v druhém svazku našel oporu v týmu spolupracovníků, které přizval ke spolupráci už v roce 2012 coby tehdejší studenty režie a dramaturgie FAMU (ač s účastí dalších autorů sám Němec zprvu nesouhlasil). Lucie Bokšteflová, Marek Grajciar, Petr Marek a Viktoria Rampal Dzurenková se podíleli na výzkumu a pracovali na kapitolách týkajících se Němcovy pozdější tvorby. V rámci logického dělení monografie totiž druhá část zahrnuje i pobyt Jana Němce v exilu (započatém v roce 1974), spojený s velmi komplikovaným procesem získávání podkladů a informací v mezinárodním teritoriu (Francie, Německo, USA, Švédsko, Velká Británie). Autoři se pak samozřejmě věnují Němcovu životu a tvorbě po návratu do vlasti, až do režisérovy smrti v dubnu 2016.

Druhá část němcovské monografie zachovává ambiciózní linii komplexního pohledu, kterou stanovil filmový teoretik a historik Jan Bernard v první části. Záměr „popsat Němce“, jenž před sedmi lety na Bernarda působil reálně vzhledem k nepříliš obsáhlému objemu jeho tvorby, se rozrostl díky rozhodnutí nahlížet na zvoleného autora v širších – historických, ekonomických, politických a estetických – souvislostech. Původní záměr se prohloubil i díky setkáním Bernarda s Němcem v letech 2011–2013, jež vedle rozhovorů přinesly i nové podněty v podobě materiálů k nerealizovaným projektům. Iva Ruszeláková po manželově smrti výběrově zpřístupnila autorům materiály z filmařova soukromého archivu, z nichž pochází i řada fotografií dokumentujících dvojjedinost Němcova pracovního a osobního života.

Pokud jde o materiály týkající se Němcových nerealizovaných projektů a jeho amerického období, sám režisér poskytl Bernardovi i přepis rozhovorů s Milošem Fryšem. (Příbramský nakladatel dlouhodobě usiloval o vydání knihy Rozhovor snad o všem. K očekávanému souběhu vydání dvou němcovských publikací však nakonec nedošlo – Fryš se k tomu vyjadřuje na stránkách svého nakladatelství Camera obscura, Bernard v rámci textu pro portál dokrevue).

Navenek méně dramatický byl průběh výzkumu v archivech Barrandova, Knihovny Václava Havla a v NFA, ale i v archivech zahraničních i soukromých. Někdy šlo o vzrušující, vysloveně detektivní práci, která se ovšem vyplatila, protože autoři monografie vydávají osobní svědectví i o dílech považovaných za nedostupná či ztracená. Sám Němec pro sebe už dříve získal od ZDF kopii kafkovské Proměny a vlastnil i VHS s demosnímkem projektu Golden Shell. Pro účely monografie dojednal získání dokumentu Poet Remembers od sanfranciské televizní společnosti KQED. Další Němcova díla se však autorům zhlédnout nepodařilo (např. dokumenty Tommi Piper a Svatba švédského krále), a můžeme je tedy považovat spíše za zmizelá. Třeba ztracený snímek Das Rückendekolleté byl alespoň rekonstruován na základě objeveného materiálu. Cenné jsou i informace o nerealizovaných projektech (např. Hra o kouzelné flétně, na které Němec pro Laternu magiku spolupracoval s Ester Krumbachovou). V konfrontaci s těmito okolnostmi působí navenek samozřejmě, že monografie zachycuje – se stejnou důkladností i odstupem – Němcovo působení po návratu do vlasti: jeho režijní a hereckou činnost i pedagogickou práci na FAMU.

Němcovská publikace se ovšem jako příběh svého druhu otevřeně rozkrývá ve finále – v souvislosti s problémy s pokročilou Němcovou nemocí, spojenými s režisérovou snahou dokončit nový a zjevně poslední filmový projekt – Vlka z Královských Vinohrad. Je mrzuté, že se do knihy už nedostala právě rozporuplná reflexe tohoto díla. Právě aktuální publicistické a analytické ohlasy na Němcovy filmy totiž tvoří jednu z důležitých vrstev zprávy o autorovi, který se sice s oblibou pohyboval v rovině experimentální provokace, ale kterému nebyla lhostejná otázka přijetí – a to jak přijetí jeho díla, tak komplementárně jeho osoby, jejíž zjevnou nepohodlnost pro jakékoli prostředí vyjadřuje i podtitul monografie.

Kniha o „věčném enfant terrible“ českého filmu vyšla prakticky až k prvnímu výročí Němcovy smrti, už s mírným odstupem času však vykazuje zjevné nadčasové kvality. Spojuje v sobě totiž výjimečnou informační hodnotu, teoretickou kvalitu a lidské zaujetí, takže pečlivost se v ní snoubí s tvořivostí, ke které vyzývá i čtenáře. Upozorňuje tak na to, že Němcův příběh nekončí, nemůže končit s jeho smrtí, a ani to nejkomplexnější zkoumání tedy v souvislosti s tímto tvůrcem není definitivní. Na tom nic nemění ani skutečnost, že slůvko „forever“ v podtitulu má jemný, (sebe)ironický přídech názvu nějaké ztracené rockové skladby.

 

Jan Bernard a kol.: Jan Němec. Enfant terrible forever. Díl II. 1975–2016. Praha: Akademie múzických umění 2017, 684 stran.