Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Revue /
Rozho
vory

Doporučujeme
Iva Přivřelová 17. 5. 2017

Andy Fehu o Pěstírně, natáčení v podzemí, internetové televizi i studování v Olomouci

Jednatřicetiletý filmař Andy Fehu zaujal už svým celovečerním filmovým debutem, hororovou satirou Nenasytná Tiffany, díky níž získal nominaci na Cenu české filmové kritiky za objev roku. Poté studovaný střihač spolurežíroval sitcom Autobazar Monte Karlo pro Stream.cz. Na stejném webu je k vidění i novinka Pěstírna, „první thriller na českém internetu“. Seriál o několika lidech, kteří spolu musí vydržet nebezpečně dlouhou dobu v nelegální pěstírně marihuany, odhaluje každý čtvrtek jeden ze svých devíti dílů.

Andy Fehu o Pěstírně, natáčení v podzemí, internetové televizi i studování v Olomouci Foto: Dora Kubíčková (Filmový přehled)
© Dora Kubíčková

Andy Fehu

16.01.1986

Polička, Československo

ANDY FEHU (vl. jm. Ondřej Pavliš, nar. 16.1.1986, Polička, dnes Pardubický kraj) absolvoval Soukromou střední odbornou školu umění a managementu v Praze (2005), krátce studoval Teorii a dějiny dramati...

Jak vznikl thrillerový seriál o mladíkovi, který si své dluhy musí odpracovat v podzemní pěstírně marihuany, z níž nesmí tři měsíce odejít?

Díky Nenasytné Tiffany. Film se líbil kreativnímu producentovi Streamu Milanu Kuchynkovi, když byla Tiffany v rámci Halloweenu na Streamu tři dny dostupná zdarma. Během nich se na ni podívalo asi 70 tisíc lidí. V kinech a na festivalech ji do té doby vidělo tak osm tisíc diváků. Na základě toho nás pak Stream oslovil, jestli bychom pro ně natočili nějaký seriál. V hlavě už jsme měli námět na Pěstírnu, napsaná ale nebyla ani čárka. Když Stream řekl, že se jim nápad líbí, začali jsme chystat seriál rovnou pro ně.

Seriál je rozdělený na devět zhruba čtvrthodinových částí, jimž předchází kratší prolog, nultý díl. Není to málo?

Takhle to vyšlo, i na základě rozpočtu a možností. Díky kratší stopáži je vyprávění rychlejší, víc zkratkovité, víc se zabýváme zvraty. Snažil jsem se ale, aby byla Pěstírna nabitá jako delší dramatický seriál. Z jednoho našeho dílu by mohla být třeba i třičtvrtěhodinová epizoda. Ten nultý díl se dotáčel navíc, Stream stál o teasery, které by mohl zveřejňovat online ještě před startem samotného seriálu. V prologu jsem se tak zaměřil na příběh zahradníka, místo něhož potom do pěstírny nastoupí hlavní hrdina.

Foto: nenasytnatiffany.cz

 

Dohromady má Pěstírna délku celovečerního filmu. Vy jste ji ale museli psát tak, aby v každé čtvrthodině přišel nějaký cliffhanger. Bylo proto vznik scénáře těžší než u filmu?

Naopak lehčí. Napsali jsme si kostru příběhu, děj, zvraty, co se v kterém díle odhalí. Pak jsem se zamýšlel nad jednotlivými částmi, a když mě neděsil celek, psalo se mi líp. U Tiffany jsem hlavně přemýšlel nad celkem, předělával, doplňoval a měnil jsem ho, odhadoval, jak bude všechno dohromady fungovat.

Jednotlivé díly Pěstírny se nyní zveřejňují po týdnu, každý čtvrtek je k dispozici nový. Uvažovali jste, že byste celý seriál zpřístupnili po vzoru Netflixu najednou?

Řešilo se, jak seriál odprezentovat. Jestli třeba pouštět nové díly tři dny v týdnu, nebo ho poskytnout celý hned pro uživatele HbbTV. Nakonec se usoudilo, že tohle je ta nejlepší varianta. Týden uteče. Navíc lidi se tak k Pěstírně můžou nabalovat postupně, jak se o ní budou dozvídat. Všechny epizody zůstanou online.

Vy sám jste seriálový divák?

Dívám se tak na dva seriály za rok. Vadí mi, že jsou roztahané a obsahují podle mě dost zbytečností. Radši mám kratší série, které nevyžadují spoustu hodin, jako třeba Knick: Doktoři bez hranic od Soderbergha.

Jak moc jste musel u tvorby Pěstírny myslet na diváky webu Stream.cz?

Stream na nás nijak netlačil. Myslím, že mě i Adama Sedláka se seriálem Semestr oslovili právě proto, aby mohli dávat i něco jiného, pro nové diváky.

Vzestup online videoték jako Netflix a Amazon ve světě pomalu mění filmový trh. Jak to vypadá s internetovými seriály v Česku?

Moc jich zatím nevzniká. Stream je v tomhle ohledu nejsilnější producent a zároveň poskytuje svobodu. Je i rychlejší. Na podzim jsme se dohodli na seriálu, v létě jsme ho točili, v prosinci byl skoro hotový. Celý vznikl téměř do roka. Když má Stream zájem, dá vám volné ruce, váš projekt nemusí projít tisícem schvalovaček, komisí a připomínek. Navíc se nebojí kontroverzních témat. Sice vám dají jen omezený rozpočet, ale i to mi za to stojí. V internetové televizi vidím budoucnost, může si ji pustit kdo chce, jak chce, kdy chce.

pestirna
Foto: Stream.cz

 

Jak vědomí omezeného rozpočtu ovlivnilo příběh a jeho lokace?

Samozřejmě jsme museli vycházet ze svých možností. Snažili jsme se seriál vymyslet tak, aby šel za ty peníze udělat. I proto jsme vytvořili jeden co nejvíc členitý prostor, v němž skoro celý příběh odvyprávíme. I tak jsme šli za rozpočet, hodně lidí odvedlo spoustu práce nad rámec svého platu.

Jak moc vaše pěstírna vypadá jako ty skutečné?

Její podoba vyšla z policejních videí a fotek z razií. Chtěli jsme, aby byla pěstírna funkční, rostlo nám tam technické konopí, vyrostla by tam i marihuana, kdybychom ji měli. Prostor, který v seriálu vidíte, jsme našli, nic v něm ovšem nebylo, ani podlahy ne. Museli jsme to tam kompletně vybavit. Včetně konopí, které jsme pěstovali už několik měsíců před natáčením a pak ho celý den naváželi na plac.

Měli jste nějaké problémy s policií? Technické konopí se marihuaně dost podobá.

Producenti s policií od začátku spolupracovali, získali od nich povolení, glejt, že naše konopí je rekvizita na natáčení. Asi dvakrát nebo třikrát nás někdo udal. Blízko natáčení totiž stálo nějaké ubytovací zařízení. Jednou jeden Němec zabloudil k nám dolů, uviděl pěstírnu a zavolal policii. Chtěl, aby nás zatkla, s námi se odmítal bavit, považoval nás za mafiány. Vysvětlování, že jsme filmaři, nevěřil, myslel si, že nás odhalil. Když mu policie řekla, že je všechno v pohodě, radši se z toho ubytování odhlásil a odjel. Něco podobného se pak stalo ještě jednou. Naopak když jsme ty kytky na plac naváželi, všichni cizinci kolem si nás fotili a měli z nás atrakci.

Jak náročné bylo natáčení v podzemí?

Dost, museli jsme natočit spoustu obrazů denně, na celý díl jsme měli jen den a půl. Projevovala se tedy na nás únava, navíc prostor podzemní pěstírny byl depresivní. Nehostinný, vlhký, byla tam docela zima, ač jsme točili v létě. Většina z nás si prošla nějakou nemocí. Paradoxně si to natáčení ale všichni užili, bavilo je, cítili, že má smysl. Všichni sice byli vždycky unavení do mrtva, ale odcházeli spokojení a ráno přišli včas. Takže se to prostředí na nás podepsalo jen fyzicky, psychicky ani ne. Ani na ponorkovou nemoc nezbyl čas.

Kde jste hledal vietnamské herce?

V tom hodně pomohl producent Filip Brouk. Martin Bao už nějaké malé zkušenosti má, třeba ze seriálu Okresní přebor. Karel Hung už se taky objevil v nějakém komparzu. Řídil jsem se hlavně tím, aby se nestyděli před kamerou a aby je natáčení bavilo a zajímalo. Taky jsem potřeboval, aby uměli česky i vietnamsky, jejich postavy mezi sebou komunikují svým jazykem. A v Česku je hodně Vietnamců, co si říkají banánové děti, tím myslí, že jsou žlutí zvenku a bílí uvnitř. Ti už vietnamsky neumí.

Jak jste vybíral české obsazení?

Vojtu Johaníka znám ze studií v Olomouci. Martin Hub je kaskadér, s kterým jsem se poznal na Nenasytné Tiffany, už se objevil v řadě zahraničních filmů. Tomu jedinému jsem psal roli na tělo. Zapůsobil na mě jako osobnost. Hodně kaskadérů má herecké ambice, tak měl radost, že si mohl herecky zablbnout.

Nechal jste herce, aby si sami upravovali dialogy?

To je nechávám vždycky. Nepíšu detailní dialogy, na kterých bych lpěl slovo od slova. Spíš se jim snažím vysvětlit, o čem je která situace, odkud kam se máme dopracovat. Čím míň dáte nehercům pravidel, tím se cítí svobodnější, sebevědomější a působí přirozeně. Hodněkrát jsme scénu natočili na první dobrou. Jeli jsme na delší záběry a ruční kameru, chtěli jsme zachytit situaci v celku.

Jak moc vás zajímá divácká odezva na vaší tvorbu?

Hodně. Čtu komentáře na Streamu, několikrát denně projíždím web ČSFD, co přibylo za hodnocení a komentáře. To i u Nenasytné Tiffany. I dva roky po premiéře se objevují nová hodnocení, což je známka toho, že se na ten film lidi ještě dívají.

Kde se dá nyní vidět Nenasytná Tiffany?

Legálně třeba na O2 TV nebo Aerovodu, máme i vlastní vimeo, na webu Tiffany je možnost si film za poplatek pustit. Ale na placených stránkách se na něj moc lidí nedívá. Zatímco načerno na sledujufilmy.cz má Tiffany za měsíc dvacet tisíc zhlédnutí. Můžete si to tam sice pustit v hrozné kvalitě, ale to nikoho nezajímá, je to zadarmo a streamované. Producenti z takových webů Tiffany nejdřív mazali, ale pak na ten film nikdo nekoukal. Když jsem jim řekl, ať to tam chvíli nechají, každý den přibylo nějaké hodnocení.

Štve vás, že si váš film lidi pouštějí bez placení?

Ani ne. Já bych jim ho dal legálně k dispozici zadarmo hned, kamkoliv, ať se na film lidi můžou podívat v takové kvalitě, jakou jim nastavíme. Na některé filmy se lidem nechce chodit do kina, ani za ně platit, ale i tak se na ně rádi podívají. Já to chápu.

FEHU_DSC9946
Foto: Dora Kubíčková (Filmový přehled)

 

Chcete se po zkušenosti s internetovými seriály vrátit zase k filmu?

Určitě. Ale baví mě to střídat. Seriál byl pěkné zpestření mé životní dráhy. Je to jiná práce, jeho vymýšlení mi dalo jiný pohled na strukturu příběhu. Ovšem co budu dělat, vychází i z možností a nabídek. U Tiffany bylo těžké sehnat jakoukoliv podporu, na první film vám nikdo nechce dát peníze. Naštěstí Státní fond kinematografie ten rok zavedl výzvu pro debuty, díky ní se scénáře posuzovaly podle jiného metru. Na debuty bylo vyčleněno míň financí, ale ty asi dva a půl milionu korun, které nám tehdy dali, pro nás byly neuvěřitelné peníze. Díky tomu jsme Tiffany mohli dotočit.

Uživíte se jako režisér?

Filmovou režií se moc zatím živit nedá. Já se živím jako střihač. A dokážu žít docela skromně.

Co přesně jste studoval v Olomouci?

Vystudoval jsem tam bakaláře filmové a divadelní vědy. Pak jsem šel na FAMU na střih, kde jsem strávil čtyři roky a odešel bez titulu. Na FAMU mě vzali na popáté, během té doby jsem stihl vystudovat v Olomouci a když jsem se na FAMU dostal, už mě studování přestávalo bavit. Praktické věci mi nedělaly problém, natočil jsem na FAMU asi tři filmy. Ale napsat bakalářku nebo jít ke státnicím – k tomu jsem se podruhé nedokázal donutit. Za léta v Olomouci jsem ovšem velmi vděčný, ty bych nevyměnil.

V Olomouci jste ovšem studoval jen teorii.

Ano, ale stejně jsem si tam tak jednou ročně natočil krátký film, na vlastní náklady. Olomouc mi dala jiný pohled na film. Nakoukal jsem spoustu klasiky, získal velký přehled o dějinách kinematografie. Musel jsem na filmy psát rozbory a to mě naučilo o nich jinak přemýšlet. K tomu jsme byli v Olomouci jako v menším městě víc sevření, lidi byli zvyklí fungovat víc dohromady. A koná se tam hodně různých festivalů. Točil jsem pro ně zpravodajství, dokumenty, vyráběl jsem i spoty pro univerzitu. Měl jsem možnost se tam vyřádit.

Kdo patří mezi vaše oblíbené režiséry?

Mám jich spoustu. Vždycky záleží, na koho si vzpomenu. Asi největší génius je podle mě Charlie Chaplin. Pak mám rád Davida Lynche, Charlieho Kaufmana, Paula Verhoevena, Davida Cronenberga. Nebo Sama Raimiho a Petera Jacksona za jejich dřívější filmy vydupané z ničeho, přesto plné nápadů, jako Jacksonův debut a podle mě i nejlepší dílo Bad Taste – Vesmírní kanibalové. Jejich začátky jsou pro mě velkou inspirací.

České filmy sledujete?

Všechno, co jde, i když spíš filmové než televizní. Dívám se na dobré i špatné věci, i na Prázdniny v Provence, u nichž vás zajímá, jak daleko byli tvůrci ochotní zajít. Jen mi přijde škoda, že se producenti bojí věřit malým, jiným filmům. Většina radši sází na jistotu, a peníze pak jdou do nezajímavých věcí.

Premiéry

Žaludek světa