Noční hovory s matkou

umělecký, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Late Night Talks with Mother

Minutáž

69

Země původu

Česká republika

Copyright

2002

Rok výroby

2001, 2002

Premiéra

15.01.2003

Jazyková verze

česká, anglická

Režie

Jan Němec

Scénář

Jan Němec

Námět

Iva Ruszeláková

Anotace

Režisér Jan Němec, právem označovaný již několik desetiletí jako enfant terrible českého filmu, se pokusil prostřednictvím nezvykle osobního snímku Noční hovory s matkou sestoupit do hlubin vlastního vědomí. Pomocí stylizovaného obrazu provádí citlivou psychoanalýzu, v níž disputuje se zesnulou matkou, oční lékařkou Josefou Sobotkovou-Němcovou, a pokouší se od ní dostat jakési rozhřešení. Je to právě zrak, který jim umožňuje kontakt (syn hledí na matčin hrob a matka z fotografie pozoruje syna). Ve fiktivním rozhovoru klade Jan Němec do matčiných úst věty, jež chce slyšet. V této osobní polemice vystupuje nejen sám režisér, ale i jeho alter ego v podání Karla Rodena. Matku vedle rodinných fotografií zastupuje hlasem herečka Zuzana Stivínová. Prostor dostávají i promluvy Němcových přátel, zejména již zemřelé Ester Krumbachové (ta byla i filmařovou manželkou). – Pomyslnou osu celého příběhu tvoří trasa od sochy svatého Václava na Václavském náměstí Vinohradskou třídou až ke strašnickému krematoriu. Tudy se protagonisté při svém "rozhovoru" pohybují. Jan, který žil v této lokalitě, dvakrát z této trasy významně odbočil do vynucených emigrací v Mnichově a v Kalifornii, ale vrací se do Prahy, aby našel matčin hrob a konečně se vypořádal se vztahem k rodičům i k vlastnímu životu. – Tato otevřená, vypjatě subjektivní výpověď je ztvárněna experimentální formou. Záběry, jež tvůrce sám pořizuje digitální kamerou, se rozlamují a zdvojují, ale je tu především zaoblený obraz snímaný optikou rybího oka, jenž působí svým mystickým přesahem a střídáním černobílých a barevných pasáží. Deformované vidění evokuje matku, jejíž nepřítomnost v dětství syn tolik postrádal. – Jan Němec označuje Noční hovory s matkou jako pandán ke známému Dopisu otci od Franze Kafky a konstatuje, že se jedná o hraný film a také o „work in progress“ (tedy opus stále tvořený). – Snímek měl jako první české filmové dílo svou premiéru na internetu (30.11.2000, www.idnes.cz), později ve videodistribuci (11.2.2002, distributorem je Centrum českého videa), v televizi (31.10.2002) a konečně po překopírování na 35mm formát i v kinech v rámci Projektu 100 – 2003. Jednotlivé verze se od sebe zčásti odlišují. -zz-

Obsah

Auto za deště projíždí ulicemi Prahy směrem k Václavskému náměstí k soše svatého Václava u Národního muzea. – Hlas matky vzpomíná na slova písničky, kterou zpíval její syn Jan, když byl malý. – Černobílé fotografie ukazují malého Jana před sochou sv. Václava a také vybombardované domy na Václavském náměstí. – Oko-okno do duše. Kamera snímá rybím okem podzemí metra ve stanici Muzeum. – Matka oceňuje nápad, že se tento film odehraje na jejich rodinné trase. Ona sama ji prochází ve svých myšlenkách; od Národního muzea, kolem budovy Českého rozhlasu, synovy školy, domova, až na Olšany. – Kamera-oko vyjde z metra k soše sv. Václava. – Matku mrzí, že jako oční lékařka vyšetřila denně osmdesát pacientů, ale na syna neměla čas. Naposledy se viděli na jejím pohřbu. Vydá se tedy ze hřbitova. Nasedne na tramvaj číslo 11 a jede dolů Vinohradskou třídou. – Objeví se obličej Karla Rodena, představitele syna Jana. – Matka vypráví, že se za syna vždycky styděla, když zpíval sprostou píseň o mrtvole. – Kamera-oko sleduje Jana Němce k domu na Královských Vinohradech, přes Olšanské hřbitovy až k Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, kde byla matčina ordinace. – Protagonista Cizince od Alberta Camuse byl popraven ne proto, že na břehu moře zastřelil arabského muže, ale proto, že nezaplakal na pohřbu své matky. – Ve skříňce s fotografií matky je také uložena stříbrná lžička. – Matka vzpomíná, že malý Jan dostal k narozeninám celou příborovou sadu se svým monogramem. Je ráda, že si lžičku bral na cesty. – Černobílá fotografie chlapce Jana s rodinou u stolu a se lžičkou. – Janovo alter ego (Karel Roden) mluví k matce. Mrzí ho, že na něj neměla čas a že se s otcem hádali. Doma nebylo moc legrace, a proto si svůj život vysnil jako velký večírek. Nosí u sebe stále matčinu fotografii. Ustavičně ji hledá a cítí, že i ona volá jeho. Poznal to na hřbitově, když bez pomoci našel její hrob. – Jan Němec se baví na večírku s přáteli. – Alter ego přizná, že se nemůže vypořádat s tím, že u matky nebyl, když umírala. Uklidňuje se tím, že byl na pohřbu. – Černobílé fotografie ukazují celou rodinu a také matku v ordinaci. Matka si vybavuje, že sem za ní syn chodil, a když ještě neuměl číst, hráli hru na hluchoněmého. – Kamera putuje mezi opuštěnými náhrobky v lese. – Matka uklidňuje Jana, aby neměl trauma z toho, že nebyl u jejího umírání. Stejně byla v kómatu. Mohl sice přijít, když měl nedaleko večírek, ale hlavně že byl na pohřbu. Vzpomíná na jeho nehodu v Rajské zahradě. – Z Němcova filmu: dva muži odvádějí Jana na skládku, kde ho zabijí. – Matka si vybaví příhodu, kdy mu bylo dvacet čtyři let a bydlel doma. Přivedl si svou první ženu Ester a ona se s obavami zeptala, kolik ta paní má dětí, jež bude muset živit. – Ester-manželka č.1. Na vltavském nábřeží vede Ester Krumbachová monolog, v němž Janovi promlouvá do duše. Rozebírá jeho alkoholismus a za východisko považuje psychoanalýzu, která by mu podle ní mohla pomoci komunikovat a zkoncentrovat se. – Režisér Němec vejde do penzionu Na Zlatém Kříži. Stoupá po točitém schodišti a prohlíží si jednotlivé pokoje. – Ester vypráví, že psychoanalýzu na sobě již vyzkoušela. Před deseti lety byla alkoholička. Radí mu, ať se podívá sám do sebe. S úsměvem si oddechne a chce půjčit bůra. Tak praví Ester. – Z filmu: chlapíci vlečou Němcovu mrtvolu. – Režisér Jan Němec přibližuje svoji tvář k fotografii Adolfa Hitlera. – Němec v období své mnichovské emigrace. Natáčí skupinu přátel. Sám se snaží přelézt vysoký plot na mostě. – Matka chápe synovo trauma z toho, že Vinohradskou třídu zamořili Rusové. Točil s kamarádem tyto události a po dohodě s rodiči vyvezl natočený materiál do Vídně. – 21.8.1968. Unikátní záběry pražských ulic natočené z auta. – Černobílá fotografie Jana s matkou u klavíru. – Jan Němec hraje na rozladěném klavíru melodii duetu, který složil pro Karla Gotta a Lucii Bílou. – Slepý ladič Ján Melicher naslouchá zvuku klavíru. – Režisér se ptá herce Karla Rodena, zná-li definici rockera (je to ten, kdo „při mytí nepoužívá vodu a při sraní si nestahuje kalhoty“). – Němec přehrává klavírní melodii, kterou nazval Vábení lásky, a rychle dodá, že je to ukradené Labutí jezero. – Matka vypráví, že ani synova druhá svatba s Martou Kubišovou ji nepotěšila. Uklidnilo ji, když i Ester pomluvila Martinu vizáž. – Marta Kubišová zpívá svou píseň. Matko, to je lež jako věž... – Mnichov: Jan Němec se baví na diskotéce se známými. Tancuje s černošskou přítelkyní. Alkohol si míchá stříbrnou lžičkou. – Němec zabírá cestu tramvají k zastávce Olšanské hřbitovy a později bloudí labyrintem pasáží paláce Lucerna. – Matka kritizuje Janův přístup k ženám. Vybavuje si příhodu, kdy jako začínající lékařka na Podkarpatské Rusi upozornila jednu tamní maminku, jejíž dítě si hrálo v močůvce, že je to nebezpečné. Ta jen mávla rukou, že když dítě zemře, tak si udělají další. – Neúctu k ženám vytýkal Janovi i jeho vzdálený bratranec Václav Havel. – Alter ego čte dopis od Václava Havla. Po herci Pavlu Landovském mu posílá bramborový salát. Němec hraje melodii na klávesy a radostně zpívá: Dostaneme chlebíček... – Matka připomíná, že ji syn nikdy nevzal na žádný večírek. – Vinohradská obřadní síň. – Milá máti, odbočka z naší vinohradské cesty. Sled fotografií z kalifornských pláží s děvčaty v bikinách. Němcův pas a americký řidičák. Moji přátelé jazzmani. Sled fotografií, na kterých je zachycen Jan Němec s Woodym Hermanem, Saulem Zaentzem, Ericem Claptonem a Milesem Davisem ...mě nabádali! Jene! drž se...muziky! – Fotografie děvčat v bikinách. – A Bruce Springsteen radí: just look, don´t touch! – Němcovo americké vízum. – O Californii platí: Probudíš se po krátkém spánku-odpočat...a zjistíš...že mezitím uběhlo dvacet let! – Jízda vlakem českou krajinou. – Kalifornské pláže na fotografiích a západ slunce nad hladinou oceánu. Slovy básníka: „moře, co je ti do mého hoře…“ – Obraz bloudí pražským hřbitovem. – Matka prý nikdy neřekla Ester, že porodila zrůdu. Je to pomluva a syn se tím nemá trápit. – Režisér Jan Němec ukáže na kameru svůj chybějící přední zub. – Podle matky syn zdědil násilné sklony po otci. Ten vždycky mlátil do piána. – Jan vypráví o roce 1974, kdy se nechal komunisty legálně vyhostit. Vzpomíná na okolnosti odchodu z republiky a na smrt otce. Díky Pavlu Landovskému se s nemocným tátou ještě stihl rozloučit, když odjížděl do lázní. Dva dny po Janově odletu otec zemřel. – Matka tvrdí, že syna přivedla na svět třikrát. Při porodu, když byl malý díky injekci vlastní krve a pak, když uprosila náčelníka vojenské psychiatrie, aby synovi nedávali elektrické šoky. – Kamera-oko sleduje režiséra Němce v ulicích Prahy. – Záběr z filmu: Němec leží jako mrtvola na pitevním stole. – Režisér Němec si nechá v ordinaci odebrat krev. – Matka vzpomíná, jak měl Jan problém sehnat mrtvolu pro natáčení. Získali tělo nějakého alkoholika, z jehož útrob zapáchal alkohol. Varuje syna, aby taky tak nedopadl. – Režisér Němec nechá zhotovit na kopírovacím stroji kopii matčiny fotky v kovovém rámečku. – Kamera-oko směřuje do krematoria. – Hlas matky popisuje přesně vinohradskou trasu, vedoucí ulicí, jež tak často měnila jména (Jungmannova, Fochova, Šverinova, Stalinova a Vinohradská) až na Václavské náměstí k Myslbekově soše. A zadek bronzového koně sv. Václava se vzdaluje. – Režisér Jan Němec si na balkonku v posledním patře vinohradského domu zkouší rockerský postoj s klávesami. Vyleze až na střechu a hraje melodii. – Herec Jan praví: „Aby mě i na těch Olšanech slyšela...“ – Prezident Václav Havel nasedá do kočáru taženého koňmi. -zz-

Poznámka

Projekt 100 – 2003.

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Iva Ruszeláková

Scénář

Jan Němec

Vizuální efekty

Universal Production Partners, s. r. o. (transfer)

Výkonná produkce

Iva Ruszeláková

Vedoucí výroby

Iva Ruszeláková

Hudba

Nahrál

Jan Němec

Zpívá

Jan Němec

Interpret

Oskar Petr

Produkční údaje

Původní název

Noční hovory s matkou

Anglický název

Late Night Talks with Mother

Copyright

2002

Rok výroby

2001, 2002

Premiéra

15.01.2003

Nositelé copyrightu

JAN NĚMEC – FILM

Technické údaje

Nosič

35mm

Zvuk

mono

Verze

česká, anglická

Ocenění

Vítěz

Festival: 54. mezinárodní filmový festival Locarno

2001
Locarno / Švýcarsko
Zlatý leopard – Grand Prix SONY v soutěži videofilmů
Jan Němec

Upozornění

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.