Žralok v hlavě

V přízemním bytě starého pražského činžáku žije osamělý zanedbaný muž středních let. Je však rád na světě. Baví se tím, že z okna pozoruje věčně spěchající sousedy a vše, co se na ulici děje. – Jakmile se muž ráno probudí, hned se s cigaretou vyloží do otevřeného okna. Ve spodním prádle vyjde před dům, aby urovnal popelnice a zjistil, co by se mu z nich mohlo hodit. Chtěl by si povídat s náhodnými chodci, ale většina z nich hned raději přidá do kroku. – Večer nabídne mladičké sousedce, která před jeho okny právě venčí psa Báru a často se tu také schází se svým přítelem, kabát, jenž mu zůstal po zemřelé matce. Dívka si jej po troše váhání vezme. Muž je rád, že někomu udělal radost. – Ráno znovu zkoumá obsah popelnic. Kolemjdoucí Dámě (dívčině mamince) ukáže, co objevil: spoustu vyhozených dětských plastikových kachniček. Paní namítne, že má již velké děti. Sousedka, která jde zrovna vysypat smetí, si dvě hračky vezme. – Parta dělníků ze stavební firmy začne stavět lešení u sousedního domu. Podivín je rád, že má na pár dnů zábavu. Chvíli okukuje a pak se s lešenáři dá do řeči. Ti se výborně baví. Vděčný samotář jim skočí do obchodu pro pivo. – Večer si muž ve Zlatých stránkách vyhledá náhodné telefonní číslo a vsadí je do sportky. Později se z televize dozví, že nic nevyhrál. – V domě přestane téct voda. Muž ze svého okna pobaveně sleduje, jak sousedé s kbelíky stojí venku frontu u cisterny. – Začíná podzim. Nájemník se z okna pozdraví s Dámou, která se celá promoklá svižně vrací domů. Pochválí jí, jak jí to sluší. Večer osamělý muž v televizi sleduje soutěž krásy. Vyhraje dívka s křestním jménem Eva. Divák jen pro sebe nelogicky konstatuje, že nastává „éra Eviček“. – Muž doběhne dívku s maminkou a poprosí je o sirky. Děvče se bojí před matkou přiznat, že kouří, ale nakonec mu je přece jen věnuje. Dáma se na ni nezlobí. – Nájemník si čte noviny a živě si představuje zmíněné katastrofy. Na mapách jednotlivých zemí vidí poskakovat červenou kuličku. – Muž kouká z okna a zdá se mu, že tlačí přes ulici své rodiče usazené na jediném invalidním vozíku. Všichni se šťastně usmívají. – V popelnici najde podivín krabici se starými neznámými rodinnými fotografiemi. Probírá se jimi a jemně po nich přejíždí prsty. Ráno se pozdraví s další sousedkou a nalezené obrázky jí nabídne. Ta je však sama v rámci úklidu vyhodila a bude ráda, když si je muž ponechá. – A tak si soused doma vystřihuje portréty cizích lidí. Dáma, patrně výtvarnice, postaví tajně za tmy k popelnici staré prkno. Ráno jí ho nadšený muž nabízí. Paní ho nechce urazit, a tak si je zase s povzdechem odnese. – Muž zastavuje kolemjdoucí a ptá se jich, kolik by vsadili na jeho boty. Někteří reagují netečně, jiní skoro až agresivně. Až na Dámu, která hned ochotně vytáhne dvacetikorunu. Podivín jí později líčí, že si za její peníze uvařil rýžové pivo. Když žena vyzvídá, jak se nápoj připravuje, dozví se, že je to v podstatě jen voda z rýže. – Muž poslouchá v rádiu pohádku O slepičce a přitom si z prázdného jogurtového kelímku vystřihuje paraplíčko. Druhý den je pak ukazuje dívce, ta však na něj nemá právě náladu. Večer si z novin a fotek vytváří neumělé koláže. – Nastávají Vánoce. Muž z okna pozoruje, jak lidé nosí domů stromečky a dárky. Pod tíhou zážitků se mu v noci zdá, že se k němu do bytu dobývají Santové. Dáma pozdě večer zaťuká osamělci na okno a dá mu papírovou krabici s „dárky“. Nájemník ženu zve na návštěvu, ale ta odmítne. Když muž balík s rozkoší dítěte rozbalí, najde tam ovoce, alkohol i několik krabiček cigaret. – Po Vánocích si muž přitáhne do bytu vyhozený stromek a ozdobí si ho. Když zahlédne svou spřízněnou duši, jak jde s dcerou domů, předá jí zase svůj vánoční dárek: otvírák na konzervy. Paní mu za to pěkně poděkuje. Muž z okna pozoruje silvestrovský rej. – Venku je zase hezky. Podivín se ze svého okna dívá na holčičku, jak křídami kreslí po chodníku. Dívenka mu nějaké křídy věnuje a muž po ní obrázek domaluje. Večer vše smyje déšť. – Když na okno zase zaťuká „přítelkyně“, aby ho pozdravila, muž se jí svěří, že by rád maloval. Žena mu přinese staré štětce a vodovky. Večer s nimi samotář kreslí oranžové kohouty. „Poslouchá“, jak mu obrázky doma kokrhají. Pak všechny výkresy zahodí do popelnice. Dámě se svěří, že má jít do domova důchodců. Raději by však zůstal doma, kde je mu dobře. – Muž volá z okna po lidech, ale nikdo se nezastaví. V noci se mu zdá, že do jeho bytu zírají neznámé tváře. Vyděšeně zabední okno. – Dáma, vracející se z flámu, mu na okno postaví láhev šampaňského. Ráno už stojí prázdná láhev u popelnice. – Muž vyjde na ulici v obleku a pantoflích. S utrženým telefonním sluchátkem napodobuje asijského podnikatele, který s mobilem prošel ulicí. Potká dívku a oznámí jí, že je velitelem protiletecké obrany. Děvče mu neodporuje a přátelsky si s ním popovídá. – Pošťačka přinese osamělému nájemníkovi doporučený dopis. – U popelnice se muž setká s Dámou, která mu pochválí oblek. (Prý ho má ještě od promoce.) Zároveň se jí svěří, že má brzy odjet do domova pro schizofreniky. Také by se prý rád oženil. Zeptá se Dámy, jestli by si ho nevzala. Ta to odmítne, ale uklidňuje ho, že se mu na novém místě bude líbit. Také ho požádá o novou adresu. – Muž vyhraje malý obnos ve sportce. Z krabičky s revolučními proprietami vyhrabe trikolóru, připne si ji na klopu a vyrazí do hospody. – Ráno má depresi. Nájemníci se s ním loučí. Hodná sousedka mu dá na cestu cigarety. Muž jí poprosí o Haškova Švejka. Žena mu slíbí, že se doma po knize podívá. – Každý máme svého žraloka v hlavě. -pp-