Jan Kaplický: Profil

Jan Kaplický míří ze svého domova na Hillgate Street do kanceláře Future Systems a uvažuje o budoucnosti. Lidé zcela jistě zůstanou stejní. Přemítá o smyslu architektury. Vše se stále mění a přizpůsobuje novým možnostem. Nové podněty tomuto odvětví přinesl vesmír a kosmický výzkum. – Future Systems: Selfridges Birmingham 2004 (nedávno dokončený obchodní dům). Architekt prý musí často čelit výtkám, že se jeho stavby nehodí do urbanistického komplexu. Hájí moderní umění a pohrdá pseudostyly. On sám se inspiruje například u zvířat. Ve svém londýnském studiu Future Systems předvádí kovové disky, použité jako obklad na Selfridges. Dobře prý odrážejí světlo. – Na přednášce v pražské Národní galerii ukazuje tvůrce „dómy“, jež se často stavějí nad britskými supermarkety. Kopíruje se tak totalitní architektura. Předvádí svůj návrh památníku na Letné, který by rád zasvětil lidem, kteří zahynuli během čtyřiceti let komunistické diktatury. Jde o čtyřicet schodů s černým sklem a s vyrytými jmény obětí. Postěžuje si, že ministerstvo kultury návrh zamítlo a prostor je tak stále „nedotvořen“. – Kaplickému se současné pražské pomníky nelíbí. Například ten na Újezdu se mu zdá moc názorný. Future Systems: Skleněný dům/Glass House Hauer King House – 1995. Future Systems. Dům ve Walesu/House in Wales – 1992. Future Systems: Pontonový most/Ponton Bridge Docklands – 1996 (ukázky interiérů i exteriérů). – Tvůrce vzpomíná na své rodiče. Otec, výtvarník Josef Kaplický, jej nepřímo přivedl k architektuře. Maminka se zase zabývala kresbou rostlin. Architekt vypráví, jak se chtěl vždy věnovat výtvarnému umění. – Jan Kaplický: Rampa pro Jaroslava Dietla - 1965. Jan Kaplický: Dům pro Františka Dvořáka – 1967 (rané české projekty). – Kaplický zdůrazňuje, že jej na studiích nikdo o moderní architektuře neučil. Vždy se probíraly jen klasické směry. Třicátá léta mu z hlediska designu připadají modernější než dnešní výtvory. Nemůže se třeba smířit s novými pražskými lavičkami. – Architekt si prohlíží zpustošený Petřín. Kategoricky odmítá historizující styly. – V Technickém muzeu, kam kdysi chodíval každou volnou chvíli, si tvůrce se zaujetím prohlíží modely strojů. – Vzpomíná na válečné dětství. Ve škole byl tehdy protiletecký kryt. – K ukázce z filmu Jindřicha Poláka Nebeští letci, kde Kaplický hrál vedlejší roli anglického pilota, dodává, že si ho prý filmaři všimli v pražské kavárně. Vzápětí konstatuje, že to vlastně všechno zařídila maminka, která pracovala u filmu. – Londýn se Kaplickému zdá zajímavý spíše tím, co se zde děje, než tím, jak vypadá. A vzpomíná na nelehké emigrantské začátky a na obtížný kontakt s kolegy z oboru. Naštěstí měl s sebou ukázky své práce, což jej zachránilo. – Profesní partnerka Amanda Leveteová, s níž architekt spolupracuje od roku 1989, vypráví, jak mu pomohla nahoru. – Kaplický se věnuje také fotografování. – Budova podle něj musí mít sexuální náboj. – Tvůrce říká, že on sám nepoužívá žádné zvláštní moderní materiály. Není prý důležité, co použijete, ale jak to použijete. – Future Systems: Natwest Media Centre Paddington – 1994 (tiskové centrum na kriketovém hřišti Lord’s). – Na závěr proslulý architekt přemítá nad smyslem své práce a nad krásou, která málokoho zajímá. V Čechách prý jeho dílo vůbec neuznávají. – I přesto, že se mu lidé vysmívají, zůstává nevyléčitelným romantikem. Miluje ženy, syna, brandy, víno a Paříž. Je šťastný, že vidí to, co ostatní nevidí. -pp-