Rok ďábla

Země původu

Česká republika

Copyright

2002

Rok výroby

2002

Premiéra

7. 3. 2002

Minutáž

88 min

Kategorie

film

Žánr

hudební, komedie, smutná komedie

Typologie

hranýdlouhometrážní

Originální název

Rok ďábla

Český název

Rok ďábla

Anglický název

Year of the Devil

Anotace

Scenárista a režisér Petr Zelenka se v Roku ďábla vrací k poetice fiktivního hraného hudebního dokumentu, kterou uplatnil už ve snímcích Visací zámek 1982-2007 (TV-1993) a Mňága – Happy End (1996). Inspiraci k originální a promyšlené mystifikaci tentokrát našel při společném koncertu písničkáře Jaromíra Nohavici a Čechomoru (Českomoravské hudební společnosti). Napsal biograficky laděný scénář o přátelství muzikantů Nohavici a Karla Plíhala a o jejich setkání s Čechomorem. Do děje, odehrávajícího se mj. v protialkoholické léčebně či v povrchovém dole, ale především na koncertech a v jejich zákulisí, výrazně vstupují dva cizinci: fiktivní postava nizozemského dokumentaristy Jana Holmana (hraje ho nizozemský distributor Jan Prent) a Jaz Coleman, dirigent opery v Sydney a bývalý zpěvák britské skupiny Killing Joke, který v Čechách nastudoval vystoupení Čechomoru se symfonickým orchestrem. Křehký příběh o přátelství, zázracích, andělech a ďáblech i o hudbě nebo o alkoholismu se odvíjí v retrospektivách, ilustrujících výpovědi protagonistů. Těží zejména z výrazných osobností, vyzařujících zvláštní energii, a z působivé hudby (jejíž výběr je rovněž dílem Petra Zelenky). Natáčelo se na 16mm materiál (často při autentických koncertech) později převedený na klasický formát.

Obsah

Několik lidí z různých zemí mluví o tom, jak jejich blízcí najednou explodovali a úplně zmizeli... – Nizozemský dokumentarista Jan Holman, člen sdružení Anonymních alkoholiků, přijíždí do Čech natáčet snímek o alkoholicích. V protialkoholické léčebně (ve zchátralém zámečku) se setká s Jaromírem Nohavicou, kterého sem přivedl jeho kamarád a kolega Karel Plíhal, protože Jarek už zapomínal při koncertech texty. – Nohavica bere Janovo natáčení jako součást terapie, při níž se musí starat o opilce a podstupovat společná sezení. – Skupina Čechomor hraje na fiktivním Plíhalově pohřbu. Muzikant, který si obřad sám objednal, vše sleduje dalekohledem. – Po návratu z léčení pokračuje Nohavica s Plíhalem v koncertování. Karlovi se předtím při návštěvách v léčebně tak zalíbilo, že ho odtamtud jen s obtížemi vyhazovali. Teď se mu zase zalíbí v autě, jež odmítá opustit. Jarek musí vystupovat sám. Diváci pak očumují Karla v autě. – Plíhal při vystoupení v televizi před moderátorkou Obzinovou jen mlčí. Skončí u doktora. Pokusy přimět ho k řeči různými terapiemi, včetně bahenní jsou marné. – Až po čase vyřídí doktor Nohavicovi Karlův vzkaz, že se má dát dohromady s Čechomorem. – Členové kapely Karel Holas a František Černý vzpomínají na to, jak hráli při svatbách, při pohřbech i na ulici. Pak často vystupovali pro filmaře. Holas dostal angažmá: hrál na housle ve výtazích luxusních hotelů (místo reprodukované elevator music). Tady ho objevil dirigent Sydneyské opery a bývalý zpěvák britské kapely Killing Joke, enigmatický Jaz Coleman. – Nohavica se vydá za Černým, který pracuje jako účetní i jako trhač lístků v jednom klubu. Ten večer však musí František zaskočit v travesty show místo nemocného mladíka: zpívá píseň Marie Rottrové Lásko voníš deštěm, k níž Nohavica kdysi napsal text. Černý se před svým idolem stydí. – Málo známý Čechomor si najednou mohl vybrat mezi turné s Jazem Colemanem a symfonickým orchestrem nebo vystupováním s Nohavicou. Kapela si vybere Nohavicu. – Písničkář vysvětluje muzikantům při zkoušce Nohavicovu teorii alkoholického kopce (NTAK): každý piják jako by šel do kopce. Když se však dostane na vrchol, následuje už jen pád dolů. Potíž je v tom, že pro každého je kopec jinak vysoký. Někteří šťastlivci se k jeho vrcholu nikdy nedostanou. – Nedostatečné sehrání se projeví při prvním společném koncertu, při němž Černému chytí nohavice od kroje. Coleman, který byl v publiku, je však nadšený. – Na dalších koncertech už hraje František na elektrickou kytaru. Dostavují se úspěchy: za kapelou chodí dívky pro podpisy. – Při tiskové konferenci se novináři ptají Čechomoru jen na Nohavicu. Zajímá je také, zda písničkář nosí trenýrky nebo slipy. Muzikanti tuto otázku potom rozebírají v soukromí. Pohádají se kvůli tomu, ale zároveň si uvědomí, že o svém partnerovi vlastně nic nevědí. – Také Holman, který odmítl prodat svůj materiál České televizi, se začne o Nohavicu více zajímat. Písničkář je přesvědčený, že ho Holanďan sleduje jen proto, aby ho natočil, jak začne znovu pít. Dostane chuť a koupí si u benzinové pumpy vodku. Když si všimne, že v novinách, do nichž si zabalil láhev, je zpráva o smrti Karla Kryla (zemřel 3.3.1994) , přemůže se. – Holman pochopí, že klíčem k Nohavicovi je jeho kamarád Plíhal. Ten tvrdí cizinci, že mlčení umožňuje poslouchat melodie, jež vycházejí z lidí jako aroma. – Jarek před dokumentaristou vzpomíná, jak kdysi vyhrál nad bratrem v šachách jeho strážného anděla, ale nikdy ho nedostal. – Podle Holmana je andělem Plíhal. – František Černý vypráví, jak učili s kamarády Nohavicu jeho staré písničky. – Při koncertu v hradní zřícenině vidí Černý na pódiu transvestita, jehož zastupoval. Později se dozví, že mladík ve stejnou dobu zemřel. Uvědomí si, že se s nimi se všemi něco děje. Požádá Holmana, aby se s ním mohl pomodlit. Zahlédne je Karel Holas, který později začne léčit invalidy. Kapele se náhle svěřují zcela neznámí lidé. I Nohavica si všimne změn: František má stejný knír jako on a později i stejný účes. – Černý pochopí, že změny souvisejí s tím, co je ukryto v Nohavicových písních. – Jan Holman prosí v kostele Boha, aby mu umožnil slyšet melodie lidí. Přestane mluvit. Tajně se zpije na záchodě. – Při posledním koncertu už jsou na pódiu čtyři duchové. Coleman v zákulisí muzikantům zase gratuluje k úspěchu. – Holman propije vše, co má, a prodá proto natočený materiál televizi. – Čechomor zkouší pod Colemanovým vedením se symfonickým orchestrem. Ďábelský dirigent zaveze kapelu „na poušť“, tedy do povrchového dolu. Tady s pomalovanými muzikanty provede noční obřad (včetně pití a kouření drog), který jim má umožnit „vstoupit branou do země Darth“. – Vystoupení v Rudolfinu má velký ohlas. Čechomor se chystá podepsat v zákulisí výnosnou smlouvu, když se v televizi objeví zmanipulovaný pořad o Nohavicovi, podle nějž slavný písničkář nikdy nesložil nic vlastního. – Naštvaný Jarek vtrhne do Holmanova bytu. Objeví dokumentaristu zcela zbídačelého a dopraví ho do protialkoholické léčebny. – Nohavica, Holas, Černý a Plíhal přijdou za Holanďanem na návštěvu. Plíhalovi se v léčebně zase zalíbí a odmítá odejít. Před šokovanými kamarády najednou mírně vybuchne a po gejzíru jisker z něj nic nezbude. Stal se zázrak. Podle Colemana je však tzv. spontánní exploze celkem běžná věc, související s astrální sférou. Podle Čechomoru byl Plíhal anděl, který odešel do nebe. Podle Nohavici to však byl normální člověk, který mu bude chybět. – Kamarádi nesou na hřbitově Plíhalovu prázdnou rakev. A František Černý se náhle začne podobat ďábelskému Colemanovi. – Jan Holman v léčebně slyší melodie, stoupající z alkoholiků. Venku zůstává otevřená jizva v krajině: povrchový důl s ďáblovou pouští... -tbk-

Hrají

Karel Plíhal

on sám

Jan Prent

Jan Holman

Karel Holas

on sám

Radek Klučka

on sám

Jaz Coleman

on sám

Jitka Obzinová

moderátorka pořadu 21

Eliška Klimešová

primářka léčebny

David Fotter

lékař

Petr Hloužek

číšník

Jan Foll

novinář

Ondřej Michal

muž na kole

David Černý

on sám

Saša Gedeon

on sám

Jan Hřebejk

on sám

Jan P. Muchow

on sám

Otto Zelenka

on sám

Jan Tříska

on sám

Danuše Klichová

novinářka

Saša Mika

transvestita

Václav Glazar

transvestita

Matěj Denk

chlapec

Eugenia Varas /ž/

žena na hřbitově

Lucius Yeo

muž na ulici

Lucinda Law /ž/

žena v přístavu

Klára Lidová

exolodující dívka

Milan Parketa Skotálek

zástupce hudební společnosti

Viliam Dostál

zástupce hudební společnosti

David Kratochvíl

muž v anketě

Eliška Zelendová

žena v anketě

Jiří Králík

muž v anketě

Anna Prent /ž/

žena v anketě

Eline Prent /ž/

žena v anketě

Marta Mišunová

hotelový host

Ivan Petrášek

hotelový host

Oldřich Kohout

hotelový host

Pavel Ponocný

hotelový host

Čestmír Kopecký

pacient léčebny

Jiří Popel

pacient léčebny

Vojtěch Vyhnanovský

pacient léčebny

Jiří Vondráček

pacient léčebny

Pavel Sklenář

pacient léčebny

Petr Šulc

pacient léčebny

Jiří Němec

pacient léčebny

Karel Davídek

pacient léčebny

zaměstnanci Domova důchodců v Lysé nad Labem

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Markéta Válková

Asistent režie

Kateřina Oujezdská

Původní filmový námět

Petr Zelenka

Scénář

Petr Zelenka

Dramaturgie

Josef Souchop (ČT)

Druhá kamera

Martin Štěpánek, Petr Zelenka (DV kamera)

Asistent kamery

Dan Balzer, Jiří Merc

Architekt

Milan Býček

Návrhy kostýmů

Jaroslava Pecharová

Animace

Jan Malíř (animace Inferno)

Triky

Barrandov Studio a. s. (optické triky a titulky), Pavel Kryml (optické triky a titulky)

Vizuální efekty

Universal Production Partners, spol. s r.o. (digitální triky)

Kaskadéři

Jiří Kuba (kaskadérská asistence)

Výkonná produkce

Pavel Strnad

Producent

Pavel Strnad (Negativ), Jan Bradáč (Falcon)

Vedoucí produkce

Milan Kuchynka, Darina Levová (ČT)

Hudba

Hudba

Jaromír Nohavica (Když mě brali za vojáka), Čechomor (úprava lidových písní a písní Jaromíra Nohavici), Karel Holas (původní filmová hudba), Petr Fiala (úprava písní Jaromíra Nohavici), Jaromír Nohavica (Kdo na moje místo?), Jaromír Nohavica (Kometa), Jaromír Nohavica (Sarajevo), Karel Plíhal (Básnířka), Jaromír Nohavica (Pyšný Janek), Jaromír Nohavica, Jaromír Nohavica (Píseň pro malou Lenku), Jaromír Nohavica (Ranní hygiena), Jaromír Nohavica (Ještě mi scházíš), Jaromír Nohavica (Osud), Jaromír Nohavica (Rakety), Jaromír Nohavica (Mikymauz), Karel Plíhal (Mikymauz), T. Iommi (Lásko voníš deštěm), T. M. Buttler (Lásko voníš deštěm), J. Osbourne (Lásko voníš deštěm), W. Ward (Lásko voníš deštěm), Killing Joke (Exorcism), Jaz Coleman (Pukaea (The Trumpet)), Hinewehi Mohi (Pukaea (The Trumpet)), Jaz Coleman (The Rape & Healing of Nauru), Killing Joke (Frenzy)

Text písně

Petr Bezruč (Kdo na moje místo?), Jaromír Nohavica (Kometa), Jaromír Nohavica (Sarajevo), Jaromír Nohavica (Básnířka), Petr Bezruč (Pyšný Janek), Jaromír Nohavica (Amerika – slezská lidová píseň), Jaromír Nohavica (Když mě brali za vojáka), Jaromír Nohavica (Píseň pro malou Lenku), Jaromír Nohavica (Ranní hygiena), Jaromír Nohavica (Ještě mi scházíš), Jaromír Nohavica (Osud), Jaromír Nohavica (Rakety), Jaromír Nohavica (Mikymauz), Jaromír Nohavica (Lásko voníš deštěm)

Produkční údaje

Originální název

Rok ďábla

Anglický název

Year of the Devil

Kategorie

film

Typologie

hraný

Žánr

hudební, komedie, smutná komedie

Země původu

Česká republika

Copyright

2002

Rok výroby

2002

Premiéra

7. 3. 2002

Distribuční slogan

Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe. Jarek Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor v novém filmu režiséra Petra Zelenky a jeho přátel.

Výrobce

NEGATIV s.r.o., ČESKÁ TELEVIZE (koprodukce), Studio Brno – TS Josefa Souchopa a Dariny Levové (ČESKÁ TELEVIZE), Čestmír KOPECKÝ – PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ, FALCON a.s.

Nositelé copyrightu

NEGATIV s.r.o., Česká televize

Distribuce

FALCON, a. s.

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

88 min

Verze

česká

Titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Český lev 2002 – Nominace

2003
Praha / Česká republika
Cena České filmové a televizní akademie za nejlepší filmový plakát
Aleš Najbrt

Nominace

Akce: Český lev 2002 – Nominace

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Jaromír Nohavica

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší hudba
Karel Holas

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší film
Pavel Strnad

Nominace

Akce: Český lev 2002 – Nominace

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší scénář
Petr Zelenka

Nominace

Akce: Český lev 2002 – Nominace

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší kostým
Jaroslava Pecharová

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší hudba
Jaromír Nohavica

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Divácky nejúspěšnější film

Nominace

Akce: Český lev 2002 – Nominace

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší kamera
Miro Gábor

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší zvuk
Michal Holubec

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší hudba
Čechomor

Vítěz

Akce: Český lev 2002 – Nominace

2003
Praha / Česká republika
Cena České filmové a televizní akademie za nejlepší filmový plakát
Zuzana Lednická

Nominace

Akce: Český lev 2002 – Nominace

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší výtvarné řešení
Milan Býček

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší střih
David Charap

Vítěz

Akce: Český lev 2002

2003
Praha / Česká republika
Nejlepší režie
Petr Zelenka

Vítěz

Festival: Novoměstský hrnec smíchu 2002

2002
Nové Město nad Metují / Česká republika
Hlavní cena odborné poroty – Zlatý prim v kategorii celovečerních filmů

Nominace

Akce: Evropské filmové ceny 2002 – Nominace

2002
...
Evropská filmová cena
Prezidium České filmové a televizní akademie doporučilo 4. 6. 2002 film Evropské filmové akademii pro nominaci na Evropské filmové ceny 2002 (spolu s filmy Divoké včely, Babí léto, Výlet); Evropská filmová akademie (EFA) zařadila film do užšího výběru titulů usilujících o nominaci na Evropskou filmovou cenu.

Vítěz

Festival: 37. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2002

2002
Karlovy Vary / Česká republika
Velká cena – KřišSálový glóbus

Vítěz

Akce: 9. divácká soutěž premiérových českých a slovenských filmů uvedených v roce 2002 – Tachovská dýně

2002
Tachov / Česká republika
3. místo – Malá tachovská dýně

Vítěz

Festival: FINÁLE PLZEŇ 2002

2002
Plzeň / Česká republika
Divácká cena udělená na základě hlasování návštěvníků festivalu

Vítěz

Festival: 12. festival mladého východoevropského filmu Chotěbuz

2002
Chotěbuz / Spolková republika Německo
Cena Findling (Nalezenec) – objev roku, která se uděluje za originalitu ztvárnění tématu

Vítěz

Festival: 12. festival mladého východoevropského filmu Chotěbuz

2002
Chotěbuz / Spolková republika Německo
Cena poroty Mezinárodní federace filmového tisku (FIPRESCI)