Po dlouhé noci den

Země původu

Česká republika, Spolková republika Německo

Copyright

2011

Rok výroby

2011

Premiéra

9. 6. 2011

Minutáž

90 min

Kategorie

film

Žánr

dokument

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Po dlouhé noci den

Český název

Po dlouhé noci den

Anglický název

Day after the Long Night

Pracovní název

Čas usmíření / Čas vyrovnání

Anotace

Další „vrstvu“ do průběžně skládané historické mozaiky o dopadech druhé světové války přináší režisér Tomáš Kudrna v česko-německém dokumentu Po dlouhé noci den, jehož vznik iniciovala nadace Erinnerung, Verantwortung und Zukunft. Zaznamenává cenná svědectví tří zcela rozličných žen, spojených prožitkem z nasazení na nucené práce v nacistickém Německu: Ukrajinka Inna Klimenkovová (82 let), Polka Barbara Müllerová (86 let) a Češka Libuše Audrlická (86 let) v době násilného vytržení z domova nevěděly, jaké hrůzy je čekají; byly mladé a nezkušené, a tehdejší události jim navždy změnily život. Jejich válečné vzpomínky jsou kvůli mnohdy dramatickým a někdy i absurdním peripetiím uplynulých desetiletí trýznivě živé. Schéma dokumentu je „obvyklé“: tvůrci přinášejí výpovědi protagonistek, natočené v „živějším stylu“ (fyzická kondice aktérek je udivující) a pořízené v jejich domovech či při návratu na autentická místa. Doplňují je archivními filmovými fragmenty a soukromými fotografiemi. Znovu dokazují fakt, že v paměti prostých lidí jsou stále uloženy velké příběhy.

Obsah

Čerkasy, Ukrajina. Innu Klimenkovovou odvedli na nucené práce místo hledaného bratra. Ten z Německa utekl a dal se k partyzánům. Ke konci války osvobozoval lágry a napsal rodičům, že sestru hledá. Avšak padl. Její vzpomínky sepsal do „básní“ partner Míša. – Tomaszów, Polsko. Barbara Müllerová ukazuje manželovi místo, odkud ji při jednom zátahu Němci odvlekli; byla tajně s kamarádkou v kině. – Hradec Králové, ČR. Libuše Audrlická byla na práci povolána v devatenácti letech. Cestu vlakem proplakala. Vzpomínkovou pouť po místech prožitého utrpení podniká s přítelkyní Janou. – Barbara prochází železniční zastávku Tomaszów Mazowiecki, kde její pouť začala. – Inna byla odvlečena do Bielefeldu, kde pracovala u soustruhu. – Wroclaw, Polsko. Libuše před továrnou vzpomíná na nelítostné životní podmínky v ubikacích a na jednotvárnou úmornou práci. Kvůli nateklým očím po kousancích od štěnic vyráběla zmetky a byla přeřazena mimo areál továrny. – Barbara pracovala v Salzgitter-Badu v muniční továrně; převažovala a třídila kulky. – Inna z nasazení utekla do Hannoveru, kde ji po bombardování zadrželo gestapo. V té době (1943) již byly Čerkasy osvobozeny a bratr sloužil v armádě. – Libuše po přeřazení pracovala v kuchyni ve francouzském zajateckém táboře. Služby nebyly tak vysilující a v noci mohla spát. Přesto těžce nesla své ponížení. – Inna putovala z vězení do vězení. – Barbara s manželem prochází místo bývalého lágru v Salzgitteru, který fungoval v letech 1944–45. Odtud byla přemístěna do Bergen-Belsenu. – Dokumentační centrum Prora, Německo. Libuše si nad fotografiemi vybavuje těžké chvíle loučení s matkou. Vzpomíná na svatbu, k níž svolila s nadějí, že se tak dostane domů. Splnilo se jí to, až když na konci roku 1944 porodila Libušku. – Liebenau, Německo. Inna na setkání mládežnického spolku, zabývajícího se tématem nucených prací, vypráví o konci války: z Lince se vrátila domů i přes varování, že může skončit na Sibiři. – Barbara v Bergen-Belsenu vzpomíná na příjezd mezi vysílené vězně i na osvobození tábora. – Berlín, Německo. Innu při prohlídce nového parlamentu přemůže slabost. V nemocnici je vděčná za operaci, kterou by jí na Ukrajině neudělali. – Hannover, Německo. Barbara s manželem Wernerem navštíví lokál, kde se v roce 1947 seznámili. I přes svůj postoj k Němcům si ho vzala; muž nebyl ve válce a nic špatného neprovedl. Před svou rodinou však pravdu léta tajila. Poválečné období bylo pro oba těžké. – Inna se s důstojníkem Míšou seznámila na tancovačce v roce 1946. Do roka měli syna. – Libuše své manželství hodnotí jako omyl, muž byl prý nevěrný světák. – Inna s manželem po narození syna Ženi odjeli za prací na Sachalin a miminko nechali u prarodičů. Po nevhodné zmínce o německé organizační schopnosti byla úřady perzekuována, onemocněla a její manželství se rozpadlo. Narychlo se těhotná znovu vdala. I Míša se znovu oženil. – Libuše vzpomíná na těžké dospívání dcery. – Míša věří, že Alla je jeho dcera. – Manželé Müllerovi si koupili v Tomaszówu byt, kam jezdí na dovolenou. – Libuše má v urnovém háji celou rodinu: rodiče, dceru Libuši, která zemřela na rakovinu plic, i vnučku Zlatušku, která se narodila postižená. – Poté, co Inna i Míša ovdověli, dali se zase dohromady. – Barbara představuje polské příbuzné, jež léta podporovala. Vzpomíná na první poválečné shledání a na přijetí manžela do rodiny. – Libuše stoupá do věže se zvonem, na nějž přispěla z finančního odškodnění za nasazení. – Lebus, Německo. Inna na památníku vyhledá vytesané jméno svého bratra Jevgenije, jemuž přivezla prsť rodné země… -kk-

Hudba

Nahrál

Björn Frank (klarinet), Nikolai Fomin (akordeon)

Písně

různé skladby a písně

Produkční údaje

Originální název

Po dlouhé noci den

Anglický název

Day after the Long Night

Pracovní název

Čas usmíření / Čas vyrovnání

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

dokument

Země původu

Česká republika, Spolková republika Německo

Copyright

2011

Rok výroby

2011

Premiéra

9. 6. 2011

Výrobce

Le Vision, NEGATIV s.r.o., ČESKÁ TELEVIZE (koprodukce), RBB Fernsehen (koprodukce)

Nositelé copyrightu

NEGATIV s.r.o.

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

90 min

Titulky

české