Starověrci

Země původu

Česká republika

Copyright

2001

Rok výroby

2001

Premiéra

1. 12. 2002

Minutáž

47 min

Kategorie

film

Žánr

dokument

Typologie

dokumentárnídistribučnístředometrážní

Originální název

Starověrci

Český název

Starověrci

Anglický název

The Old Believers

Anotace

Středometrážní dokument Jany Ševčíkové Starověrci uvádí AČFK spolu s jejím dokumentem o workshopu japonského tanečníka Mina Tanaky Svěcení jara (2002), s nímž tvoří přirozený formální i významový diptych. Černobílý esej autorka s kameramanem Jaromírem Kačerem natáčela časosběrně pět let v dunajské deltě, kde dodnes žijí v pevném svazku s vírou, jazykem a zvyky svých předků potomci „starověrců“ – tradicionalistů, kteří v 17. století kvůli náboženskému schizmatu museli opustit Rusko. Jejich perzekuce pokračovala až do 20. století a rozesela je do nejrůznějších míst světa, málokde si však mohli udržet tak fascinující čistotu životního stylu, nezávislou na proměnách okolního světa, jako v odlehlých končinách Rumunska. Lidé, vychovávaní v hluboké náboženské víře, jíž podřizují svůj vztah ke světu, jsou podle svého přesvědčení obklopeni strážnými anděly i ďábly a nedovedou si svou existenci představit bez křížku, který nosí jako symbol své víry i jejího každodenního praktikování od narození do smrti. Jen málokdo z nich si připouští např. možnost přistání člověka na Měsíci. Život starověrců je určován náboženskými rituály a proměnami ročních dob, důsledné lpění na duchovní tradici však jejich navenek nesnesitelně nuznou existenci povyšuje na udržování celistvého, hluboce niterného prostoru, ve kterém není nikdo osamělý či ztracený. Výtvarně působivá oduševnělá kamera Jaromíra Kačera se opakovaně vrací k motivům plynoucí řeky a prastarých vrb na jejím břehu, jež jako by odrážely pomíjivost a zároveň „věčnost“ prostých venkovanů. Jiným metaforickým kontrapunktem je dřevěná budova vesnického kostela a hra na zvony. – Autorka v závěru děkuje zejména prof. Václavu Huňáčkovi a jeho studentům z katedry rusistiky FF UK a V. G. Šarikovi, profesoru Zvonařského centra v Chrámu sv. Mikoláše v Moskvě. -ap-

Obsah

V polovině 17. století došlo v Rusku kvůli novému patriarchovi Nikonovi k náboženskému schizmatu. Změna řady obřadů a církevních dogmat, jež měla vést ke sjednocení řeckokatolické a pravoslavné církve, se však odrazila i v odporu tzv. starověrců, lpících na náboženských tradicích. Mnozí za svou víru zaplatili životem, mnozí museli opustit vlast. Perzekuce starověrců pokračovala i ve stalinské éře. Část jich emigrovala přes Čínu (kde jim komunistický režim rovněž nepřál) až do Hongkongu. Odtud jim mezinárodní organizace umožnily najít nový domov v Austrálii, Brazílii, Oregonu či na Aljašce. Menší komunity imigrantů už v 17. století vznikaly v Turecku a také v dunajské deltě. Právě v dnešním Rumunsku si potomci vysídlenců udrželi v izolaci svou víru, jazyk i způsob života až dodnes. – Kříž na vesnickém kostele je sice trochu nakloněný, venkované však žijí pravidelným a plnohodnotným náboženským životem. Křest novorozené Kristýny je pro rodinu i sousedy velkou událostí. – Vesničané chovají dobytek a na nuzných políčkách pěstují nejnutnější plodiny, řežou rákosí a loví ryby. – Venkované – od dětí po starce – představují své strážné anděly, kteří je provázejí životem na každém kroku od narození do smrti. Každý z andělů má „světské“ jméno. Existence bezpečného doprovodu životem je ovšem ohrožena, když člověk dělá něco špatného – například pije alkohol. Svazek s Bohem a odpor k pokušitelskému ďáblovi zpevňuje i křížek, který nosí všichni bez výjimky na krku po celý život. – Vesničané mají naprostou důvěru ve Stvořitele, již vztahují na nejvšednější každodenní úkony. – Kněz opatruje staré liturgické texty, ze kterých si pod přísným dohledem mladších duchovních čtou děti v nedělní škole. – Smrt (jak se vysvětluje už malým dětem) je jen možností pro konečné splynutí se zemí, která je jednou ze tří uctívaných matek (dalšími dvěma jsou Panna Marie a vlastní matka). Duše tělo opouští a anděl ji provází do nebe, kde jí ukáže její místo. – Jiným svátečním okamžikem v jednotvárné každodenní dřině je svatba. Jedna zrovna probíhá v kostele. I ty nejstarší páry doma pečlivě opatrují svou svatební fotografii spolu s obrázky svatých. – Také ve škole je výuka podřízena náboženské víře. Mladý učitel horlivě vypráví o tom, že Bůh stvořil Adama a Evu před 7503 lety. – Většina vesničanů si je jista, že člověk by nikdy nemohl vstoupit na Měsíc. Jeden z mužů však soudí, že Bůh dal člověku intelekt k tomu, aby ho používal. Viděl už letadla a tak pro něj kosmické lety nejsou nepředstavitelné. – Na náboženské slavnosti kněží omývají kříže a ostatky v sudu. Lidé si pak nabírají vodu do plastikových lahví, jež jsou jednou z mála připomínek civilizace v ustrnulém světě. – Starověrci mluví o svém vztahu k domovu... -ap-

Poznámka

Film byl v kinech uveden spolu s dalším snímkem režisérky Jany Ševčíkové Svěcení jarai (2002).

Komentář

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Jana Ševčíková

Autor komentáře

Jana Ševčíková

Střih

Lucie Haladová, Josef Valušiak (dramaturgie)

Vedoucí výroby

Jana Ševčíková

Hudba

Hudba

Alan Vitouš (hudební koláž)

Nahrál

Alan Vitouš, Studio Virtual, Pavel Markelov /sólo na zvony/

Produkční údaje

Originální název

Starověrci

Český název

Starověrci

Anglický název

The Old Believers

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

2001

Rok výroby

2001

Premiéra

předpremiéra 17. 1. 2002 (Divadlo Archa, Praha)
distribuční premiéra 1. 12. 2002 /přístupný/
slavnostní premiéra 16. 12. 2002 (Filmový klub-Minikino, Ostrava)

Distribuční slogan

bez sloganu

Nositelé copyrightu

Jana Ševčíková

Technické údaje

Délka

středometrážní

Minutáž

47 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

staroslověnská

Mluveno

rusky, staroslověnsky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 42. mezinárodní filmový festival Krakov

2002
Krakov / Polsko
Cena Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) – Don Quijote