Z města cesta

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Way Out

Minutáž

106

Země původu

Česká republika

Copyright

2002

Rok výroby

2002

Premiéra

15.10.2002

Jazyková verze

česká

Režie

Tomáš Vorel

Námět

Tomáš Vorel

Anotace

Pět receptů na život blažený.

Epizodický dokument Tomáše Vorla Z města cesta tvoří zajímavý pandán k jeho hořké komedii Cesta z města (2000), v níž tvůrce jasně vyjádřil svůj postoj k moderním civilizačním problémům ve prospěch klidného, zdravějšího a podle něj spokojenějšího života na venkově. V pěti samostatných dokumentech, jejichž jedinou spojnicí kromě základního tématu (tedy hledání úniku ze stresu města a někdy i úniku před sebou samým a společností) je postava trampa Kima, který se mimo svého „příběhu“ objevuje i v ostatních epizodách jako toulavý host. Právě tramp Kim se ovšem jako jediný z protagonistů, jimiž jsou herečka Eva Holubová, herec, scenárista a tvůrce reklam Petr Čtvrtníček, kočí Jiří Hruška a herec, divadelník, bavič a podnikatel Bolek Polívka, neobjevil ve zmíněné Cestě z města. Postavy spojuje i vesměs neblahá zkušenost s alkoholem a také přátelství s režisérem. – Tomáš Vorel na filmu pracoval už od roku 1998. Dokument o kočím Hruškovi začal natáčet ještě před Cestou z města. Jezdil za svými hrdiny sám s digitální kamerou (Canon DV XM1) a sledoval je v nejrůznějších prostředích. Dílo sestříhal z více než sta hodin materiálu. – Zatímco tramp Kim se pohybuje volně v lesích, u řek i po venkovských hospodách a téměř marně hledá pravé trampy, Eva Holubová tráví volný čas s manželem a malými dětmi na chalupě. Petr Čtvrtníček jako hrdý majitel několika lodí dokazuje, že žít „v přírodě“ lze i uprostřed Prahy. Kočí Hruška město definitivně opustil a živí se jako svážeč dřeva v různých vsích. A Bolek Polívka ukazuje, co dokázal udělat se svou známou farmou v Olšanech. Hrdinové vykládají o sobě, o vztahu k přírodě, k městu i k lidem, o hledání, o práci, někdy i o politice a dnešní společnosti, o marnosti i o prchavých chvílích štěstí. Často zase naopak o nich mluví ti, kteří se pohybovali i pohybují v jejich okolí. Právě bezprostřednost a syrovost jednotlivých výpovědí jsou zřejmě nejsilnějšími stránkami filmu, jenž by možná snesl kratší metráž. Vorel, který ostatně konstatuje, že jeho vlastní příběh se odehrává někde mezi těmi pěti, je zároveň citlivým pozorovatelem české krajiny i jejích obyčejných obyvatel. Jeho přesvědčení o vyšší kvalitě života na venkově či v soužití s přírodou neční tak prvoplánově jako ve zmíněném hraném filmu. – Snímek byl nejen natočen a zpracován digitálně, ale navíc je jako první český film uváděn do kin, vybavených velkoplošným videem či dataprojektorem, buď na Betacamu, na VHS nebo na DVD. To je po uvedení Němcových Nočních hovorů s matkou na internetu další průlom nových technik v české kinematografii.

Obsah

Tramp Kim zpívá s kytarou na Karlově mostě. – Z MĚSTA CESTA TRAMPA KIMA. Kim jede vlakem do Berouna. Táboří v jeskyni a mluví o trampech. Opilý zpívá v jedné z hospod, jež k jeho toulkám přírodou neodlučně patří. – Kim vypráví o tom, jak se po listopadu 1989 vrátil z emigrace a začal hledat pravé trampy. Místo toho potkal kluky v maskáčích, kteří si o víkendech hrají na americké vojáky. Ani ve starých osadách už trampové nejsou. – Kim si vaří u zchátralého srubu. Pak opracovává uschlý strom, k němuž se později vrací a dělá z něj totem. – Stárnoucí muž mluví o trampské výbavě a o trampské stravě, která by si měla vystačit s tím, co les dá. Snad jsou k tomu potřeba jen ještě vejce. I sůl se dá udělat z březové kůry. – V hospodě i u ohýnku zpívá Kim vlastní písničky. – Potká mladé turisty, ale i ti mají k trampingu daleko: při brodění se zují, místo toho, aby prošli vodou v botách. On putuje českou krajinou v létě v zimě. Zastaví se v jednom z nejstarších trampských srubů, kde žije legendární banjista a zpěvák Marko Čermák. Kim dovolí podepsat se na svou kytaru jen tomu, kdo ji dokáže naladit. Marko Čermák k nim patří, právě tak jako třeba Miloš Forman. – Součástí trampingu se postupně staly i trampské kroniky. Kim jednu z nich ukazuje. – Se svou matkou stárnoucí muž vzpomíná nad rodinnými alby na mládí, kdy jezdil s rodiči do přírody. Pak se v hamburském přístavu chlubí svou dospělou dcerou. Vypráví o tom, co všechno v životě dělal. Byl kuchařem, zvukařem a dokonce i dietní sestrou. Ale nejlépe mu je v přírodě. – Kim představuje dějiny trampingu v kostce. Dnes už je všechno jen odlesk zašlé slávy, ale trampové budou pořád. Podle něj je však ničí chlast (právě tak jako jeho). – Kim obřadně pálí svou vzácnou kytaru v jeskyni v ohni. – Je zima. Kim trampuje na lyžích i s kytarou. V osadě Yukon ukazuje srub, který si jeho předchůdci dokonale opevnili proti milicionářům. Ti v padesátých letech pořádali na trampy zátahy. – Na venkovské zastávce se u motoráčku setká Kim se starými trampy. Je s nimi na potlachu a dojatě zpívá trampskou hymnu Vlajku. – Kim dokončuje s mladíky svůj totem, v němž prý bude zaklet jeho duch. – Na nafukovacím kajaku s kytarou místo pádla sjíždí Kim řeku až do Prahy ke Karlovu mostu. – Z MĚSTA CESTA EVY HOLUBOVÉ. Známá herečka Divadla Na zábradlí sbírá houby se svými malými dětmi, Adamem a Karolínou, a s pejskem Růženkou. Děti si vymodlila u křížku za vesnicí. Mluví o životě ve městě a na venkově. Chce, aby děti v sobě měly samostatnost, sebeúctu a pokoru. Žila s rodinou ve velkém, jen napůl opraveném venkovském stavení třičtvrtě roku, ale pak musela zpátky do Prahy, hlavně kvůli divadlu. Ideální nebylo ani soužití s místními. Podle Holubové však v sobě vesničané ještě pořád mají řád, který městským lidem chybí. I proto jezdí na chalupu, jak to jen jde. Její muž tu má dílnu a pracuje se dřevem. On i ona mluví o svém seznámení i o svém soužití. – Rodina si tu užívá, když je hezky i když prší. – Ve stavení se zastaví Kim. Herečka se s ním baví o české politice, z níž je naprosto znechucená. Pije teď jen diapivo a o alkohol na rozdíl od Kima už nemá zájem. Tramp odejde s výslužkou, vejci. – Podle Holubové je pro člověka nejhorší strach, hlavně ten, který má sám ze sebe. Na cestě herečka žasne nad pavučinou: "Ať pak někdo vykládá něco o pánu tvorstva..." – Z MĚSTA CESTA PETRA ČTVRTNÍČKA. Za sychravého počasí přichází Petr Čtvrtníček v pražském přístavišti ke svému "boudabótu", kde má malou místnost s kamínky a kde "garážuje" svůj motorový člun. První loď si koupil před pěti lety a propadl životu na vodě. Ukazuje různé lodě i hausbóty v přístavišti. Vykládá o svých vlastních lodích a projíždí na člunu kolem své touhy: velké zchátralé lodi. – V přístavišti si připravuje i Vánoce a chlubí se vycpaným žraločkem, kterého chytil v Norsku. – Na lodi projíždí Čtvrtníček po Vltavě mezi mosty a zdymadly a mluví o pohledu z vody na město. Vypráví i o tom, jak se chystá na prázdninovou plavbu po evropských kanálech. Připadá si jako námořník, ale zároveň to vzápětí trochu shazuje. – Čtvrtníček se na vodě potká s Kimem, který kytarou pádluje ke Karlovu mostu. Chvíli spolu poklábosí. – Hrdý majitel několika lodí mluví o své kariéře, o svém setkání s Petrem Léblem i o svém hraní v Divadle Na zábradlí. Tam ostatně jezdí také lodí. Zakotví na náplavce a do divadla dojede na kole. – Voda je podle něj bezvadná, ale stejně se rád vrací do kamenného domu. Plavit se na lodi je koníček třeba jako sbírat pivní tácky. Ale snad je to přece jen lepší. – Z MĚSTA CESTA KOČÍHO HRUŠKY. Jiří Hruška stahuje se svými koňmi dříví v lese. Pak se v církevním oblečení účastní procesí. Ministroval už od dětství, jak na to vzpomínají různí církevní činitelé. Dotáhl to daleko: byl dokonce kostelníkem v hradčanském svatovítském chrámu. Měl i svou „uniformu“, kterou si občas ještě oblékne a kterou střídá s „kovbojským“ oblečením. Právě v něm se vydá na místa svého dávného působení a zastaví se i u sochy sv. Václava. Tvrdí, že se po autohavárii musel stát agentem StB. Proto prý odešel z Prahy na venkov. Ale hlavní příčinou jeho pádu byl a je alkohol. Na vesnici pořádá v církevním úboru "recesistické" akce, při nichž uplatňuje své zkušenosti z obřadů. Většinou to skončí velkou kocovinou. Jeho zaměstnavatel o něm mluví v dobrém, jenže ho bude muset kvůli pití vyhodit. – Jiří shání po vsi melouchy. Mluví o tom, jak byl ženatý. Pak se svěřují ženy, které s ním žily. Jedna z nich jde za ním do jeho zpustlé maringotky, odkud ji on po souložení sprostě vyhodí. Sám má raději kluky. Občas vyrazí do pražského klubu, kde se scházejí homosexuálové. Ale většinu času tráví po hospodách. V jedné z nich obřadně křtí novou pípu. To se samozřejmě jeho bývalému nadřízenému knězi nelíbí. – V lese se potká Hruška s Kimem. Meditují o životě. – Jiří ve svém církevním převleku řádí na diskotéce. Jeho činy prý musí posoudit Bůh a ne církevní hodnostáři. Jeho chrámem je prý les, kde dále se svými koňmi pracuje... – Z MĚSTA CESTA BOLKA POLÍVKY. Známý herec předvádí valašskou obdobu jógy, zvanou "joža". Ukazuje konírnu na své rozsáhlé farmě v Olšanech. Učí jezdit na koni syna Vladimíra, s nímž pak odjíždí chlapcova matka Chantal Poullainová. – Polívka prochází farmou a mluví o tom, že podle stavu vesnice se vždy pozná stav státu. On si splnil svůj sen o farmě, kterou vybudoval od základů. Jenže ta farma musí vydělávat. Proto se tu pořád něco děje. Bolek tu vystupuje například v hostujícím cirkuse. Pak s mladou přítelkyní Marcelkou pouští draka a zúčastní se velké zdejší drakiády. Jindy je v Olšanech letecký den. – Bolek na procházce po svých polnostech narazí na trampa Kima, který si tu rozdělal ohníček. Pozve ho do své hospody. A mluví o tom, jak si ho návštěvníci "nárokují". Později přiznává, že on ze setkání s lidmi zase těží pro svou práci. – Bolek se jako jezdec účastní Hubertovy jízdy. – V zimě ukazuje korunu valašského krále. Na farmu přijíždí na saních a na koních Mikuláš s družinou... – Je zase léto. Polívka na louce medituje. Objeví ztracenou kameru. Zvedne ji a v jejím hledáčku se zjeví smějící se režisér Tomáš Vorel... -tbk-

Poznámka

Ve filmu jsou použity záběry z divadelních představení Grand manéž Bolka Polívky, Malý říjen Ladislava Smoljaka a Variace na chlast Bolka Polívky.

Účinkují

Kim Novák

Kimova matka

Kimova dcera

Zdeněk Kozlok

Karel Žákovský

včelař Jaroslav Popp

Adam Holub

Karolína Holubová

Mirek Zdeněk

Jarda Svoboda

Boženka Černá

pes Růženka

Martin Lubomírský

Mikuláš Lubomírský

metropolitní kanovník u svatého Víta Václav Kořínek

děkan v Nejdku Mgr. Jan Pražan

Vladimír Kouřil z lesní společnosti Plasy

lesní hospodář z Chříče Josef Kinkal

kočí Kemeň

Věra Prášilová

harmonikář Karel Pfliegner

bubeník Zdeněk Hubáček

koně Šuhaj a Kaštan

Vladimír Polívka

Marcela Černá

Jaromír Jojo

Drahoš Němeček

Martina Práchynská

Zdeněk Junák

Luděk Horáček

Michal Boháč

Karolína a Nataša

psi Chausette a Genius

obyvatelé Rabštejna nad Střelou, Manětína, Prahy, Hamburku, Doubravic, Ráje, Nečtin, Němčic, Chrašťovic, Štichovic, Lipí, Jetřichovic, Chříče a Olšan

trempové, vodáci, čundráci, mastňáci, paďouři a astracháni

žralok černoústý

loď Čapek

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Tomáš Vorel

Zvuk

Jiří Melcher (mix)

Postprodukce

Marek Jícha (digitální postprodukce)

Produkce

Tomáš Vorel, Dagmar Suchomelová

Spolupráce

Bára Listíková (asistentka střihu), Martin Homola (fotograf)

Hudba

Písně

Tremp kapitán, Je veta, Flašky petový, Hledám děvče na neděli, Rozladěná kytara, To naše mládí, Zpověď, Vlajka, Hup šup námořníci, Veselé Vánoce, Mašinka, Tam u nebeských bran, Šaškové počmáraní, Dej nám sex, Nejsi sám, Dva skřítci, Cesta z lesa, Byl jsi nejsi, Zdrávas Maria, Slávy král, Země Česká, různé skladby a písně

Lokace

Lokace

Rabštejn nad Střelou, Manětín, Praha, Hamburk, Doubravice, Ráj, Nečtiny, Němčice, Chrašťovice, Štichovice, Lipí, Jetřichovice, Chříč, Olšany

Produkční údaje

Původní název

Z města cesta

Anglický název

Way Out

Copyright

2002

Rok výroby

2002

Premiéra

15.10.2002

Technické údaje

Barva

colour

Zvuk

Dolby Stereo

Verze

česká